Svým výjimečným vzhledem jsou bromélie jako stvořené k dekoraci moderních bytů. Nevyžadují světlé stanoviště a snášejí dobře teplo, pěstování tropických bromélií je proto překvapivě snadné.
Bromélie pocházejí z Latinské Ameriky a Karibiku, jmenují se po švédském botanikovi Olofu Bromeliovi. Čeleď broméliovitých (Bromeliaceae) zahrnuje celou řadu epifytických druhů, jimž kořeny slouží prakticky jen pro přichycení v korunách tropických stromů nebo jindy na prudkých skalách porostlých mechem. Příjem živin a vláhy si zabezpečují přes listy, a hlavně velkým množství vzdušných kořenů. Mají k dispozici ještě jeden unikátní nástroj pro přežití – listovou růžici, která ve svém středu vytváří „nádržku“, v níž je skoro neustále voda. Pravidelné tropické deště v ní vodu průběžně doplňují, takže vláhu má rostlina k dispozici neustále. Ve své domovině do této „nádržky“ navíc ještě napadají různé organické zbytky, které se ve vodě pomalu rozkládají a působí s nadsázkou jako hnojivo.
VriseaAutor: Archiv ireceptar.cz
Nenáročné krasavice
GuzmánieAutor: Shutterstock.com / spetenfia
Asi nejznámější a nejdostupnější z bromelií na našem trhu je Vriesea. V květinářstvích můžeme koupit rostliny s květenstvím různých barev od žluté, přes oranžovou, až po červenou. Mezi nejméně náročné druhy patří echmea (Aechmea), která má stříbrně ojíněné listy, růžový květ a bez újmy snáší suché prostředí. U okna dobře roste a kvete nenáročná bilbergie (Billbergia). Trochu náročnější na pokojové prostředí je hnízdivka (Nidularium).
Některým druhům musíme v bytě nabídnout skleníček nebo zasklenou vitrínu. Jsou totiž náročnější především na vlhkost vzduchu. K nim patří třeba guzmánie (Guzmania).
kykatka namodraláAutor: Shutterstock.com / Sodamika Photo
Neoregelie (Neoregelia) před rozkvětem vybarví růžici listů dočervena, aby přilákala drobné ptactvo, které ji opyluje. Pěstitelsky velmi oblíbená je také kykatka namodralá (Tillandsia cyanea), drobná rostlina s úzkými trávovitými listy a plochým klasem modrofialových květů. Existují i dva druhy „masožravých“ bromélií, Catopsis a Brocchinia, které ve svých „nálevkách“ zachycují drobný hmyz a vylepšují si výživu především o dusík. Podobných kuriozit by se u bromélií našlo víc.
Pěstování bromélií
- Obecně platí, že broméliím vyhovuje 20 °C a polostín či světlé stanoviště, naopak nesnášejí přímé letní slunce, které je může popálit. Ve své domovině rostou pod korunami stromů.
- Bromélie nezaléváme na substrát ke kořenům, ale do nálevky ve středu listové růžice, která nesmí vyschnout, pokud je v místnosti více než 15 °C. Když je chladněji, vodu raději z růžice vylijeme. Používáme vodu měkkou, vlažnou a nejlépe odstátou. Rostliny také nemají rády kombinaci chladu a vlhka.
- Nezapomínáme na přihnojování. Roztok hnojiva ředěný na 0,05-0,2 % naléváme na povrch substrátu i do růžice každé 2-3 týdny.
- Zvláštností této čeledi je, že růžice, která odkvetla, postupně odumírá. Kolem se ale většinou vytvoří trsy dalších rostlin.
- Bromélie nemusíme pěstovat jen v květináči, velmi efektní je třeba kombinace různých druhů sesazených jako okrasná stěna nebo jako „malý tropický prales“ ve vitríně.
Znovuzrozený ananas
Nejznámějšími broméliemi jsou bezesporu ananasy. Patří mezi terestrické, tedy v půdě rostoucí druhy. Proto je lze pěstovat na plantážích a na jejich plodech si můžeme pochutnávat. Pokud má plod na vrcholku svěží listovou růžici, opatrně ji seřízneme, odstraníme zbytky plodenství a z růžice odstraníme několik řad listů. Takto upravenou ji vložíme do sklenice s vodou, ale jen tak, aby byla ponořená nanejvýš jeden či dva centimetry. Za měsíc již uvidíme bílé kořínky. Ananasy jako rostliny lze koupit i v zahradnických prodejnách – výhodou je, že mají malé plodenství a jsou vyšlechtěné pro okrasu. Ale hlavně netrpí chorobami ani škůdci.