Jeřábů u nás roste mnoho druhů, ovšem jen jeřabiny čtyř z nich stojí za ochutnání. Můžeme je také pěstovat, jedná se o krásné, užitečné i léčivé stromy či keře.
Většinou rozlišujeme pouze jeřáb ptačí a šlechtěný jeřáb se sladšími jeřabinami, jeřáb Moravský sladkoplodý. A také jeřáb oskeruši, strom s velkými plody výjimečné chuti. V naší přírodě ovšem roste 16 druhů jeřábů – pravda, někteří z nich vznikli křížením jiných druhů. Jeřáby jsou mimořádně odolné a přizpůsobivé stromy, které nalezneme v nížinách i na nejvyšších vrcholcích našich hor, i když často zakrslé, jak vzdorují větru a tuhým zimám. Všude poskytují cennou potravu ptákům, na podzim a v zimě se k nim slétají mimo jiné drozdi kvíčaly, kosi i vzácní pestří hosté brkoslavové. Jeřabiny některých druhů můžeme pěstovat a ochutnat i my. Kromě domácích druhů, šlechtěného jeřábu sladkoplodého a oskeruše, jsou poměrně chutné plody původních druhů – jeřábu břeku, a pokud dobře vyzrají, sníst můžeme i pár léčivých jeřabin ptačích.
Jeřáb břekAutor: Bildagentur Zoonar GmbH / Shutterstock.com
Čtvero jeřábů s jedlými plody
Jeřáb obecný zvaný též ptačí (Sorbus aucuparia) je otužilý a odolný strom, který roste i vysoko na horách. Můžeme ho, stejně jako jeho sladkoplodou varietu, pěstovat i na zahradě. Plody planého jeřábu jsou trpčí a nadměrné množství čerstvých plodů může vyvolat nevolnost. Ovšem ochutnat jich pár tělu prospěje, a především z nich můžeme z nich připravit i blahodárný nálev. Jeřabiny pomáhají při trávicích obtížích, zánětu horních cest dýchacích i revmatismu, vyplavování písku z močových cest, podporují vylučování žluče, mohou prospět při cukrovce. Lžičku podrcených plodů přelijeme vroucí vodou, necháme čtvrt hodiny luhovat a přecedíme. Chuť můžeme vyladit medem.
Jeřáb břek (Sorbus torminalis) je teplomilný, na horách ho nepotkáme. Svědčí mu slunné stráně, nejlépe na vápencovém nebo čedičovém podloží, není náročný na vláhu. Jeho žlutohnědé plody jsou poměrně sladké když dozrají, jen poněkud moučnaté. Odedávna jsou však vyhledávané pro přípravu marmelád. I tento pohledný strom můžeme pěstovat.
Jeřáb mukAutor: APugach / Shutterstock.com
Jeřáb muk (Sorbus aria) je ještě vzácnější, dokonce silně ohrožený, a teplomilnější nežli břek. Přirozeně roste jen na jihu Moravy a v Podyjí. I jeho plody jsou sladké, v přírodě je rozhodně nesbíráme, ale muk můžeme ve středních a nižších polohách snadno pěstovat, dokonce i v mnohých v zahradních varietách.
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), na Moravě pěstovaný již po staletí, je v evropské přírodě zároveň původním druhem. Pyšní se až 3 cm velkými plody. Jejich chuť je sladkokyselá, díky tříslovinám poněkud trpčí – ovšem poté, co je necháme pár dní uležet, se stanou lahodnějšími. Malvičky oskeruší jsou vynikající pro přípravu marmelád, moštů i sirupů, i věhlasné pálenky oskerušovice.
Sběr, sušení a jeřabinový sirup
Jeřabiny trháme dobře vyzrálé. Pro přípravu čaje je můžeme usušit do zásoby, stejně jako šípky je lze sušit i na slunci. Při trávicích obtížích či revmatismu přijde vhod i lžička jeřabinového sirupu. Šťávu vymačkanou z jeřabin zahustíme a sterilizujeme povařením a ještě horkou nalijeme do láhví. Na dochucení je nejlepší med.