I krásné a užitečné aromatické rostliny, které se nyní znovu vrací na zahrady, můžeme pěstovat v podobě starých či krajových odrůd. Pěstovaly je totiž už naše prababičky.
Čechřice vonná, odrůda Zadní Pancíř, byla nalezená před šumavskou zříceninou ve zbořené osadě na úpatí Zadního Pancíře blízko Železné Rudy. Je uchovávána v zahradě patrimoniálních rostlin Alenor a veřejnosti nabízena v gengelském systému uchovatelů.
plody čechřice vonné odrůdy Zadní pancířAutor: archiv Alenoru
Pohledná a voňavá čechřice
Čechřice vonná (Myrrhis odorata) je horská bylina, kterou pravděpodobně přivezli v 17. století přistěhovalci z Alp, kteří ji pěstovali hlavně pro povzbuzení produkce mléka u dobytka. Zpestří však i náš jídelníček. Celá rostlina vytváří anethol, takže začerstva má silné anýzové aroma. Pokusy uplatnit ji jako středoevropskou náhražku anýzu se však ne zcela osvědčily: na rozdíl od anýzu zráním původně silně aromatická semena ztrácejí chuť. Kořeny – nejsladší jsou do průměru 1 cm – zachovají aroma při sušení, ale při rozemletí či drcení do pečiva se vůně v troubě zase částečně vypařuje. Možnosti uchování typického aromatu však přesto jsou: můžeme vyluhovat čerstvé kořeny v alkoholu na anýzový likér, vařit čaj z čerstvých listů anebo si upéci mletý sušený kořen ve smetanové nebo tvarohové směsi.
Zadní Pancíř, krajová odrůda čechřiceAutor: archiv Alenoru
Vysoký vytrvalý porost čechřice je navíc okrasný jako načechrané šaty z jemné krajky – odtud pochází i její slovanské jméno čechřice.
Semena vyséváme na podzim
Semena musí pro vyklíčení přejít mrazem. Vyséváme je tedy řídce už na podzim. Jako původně horský druh vyžaduje čechřice dostatek vody, vděčná je i za živiny. V pěstování tvoří vytrvalé trsy a odolává poměrně dobře i konkurenci trávy, snese polostín, ale na slunci kvete více.