Na jaře sázíme zelí nejenom proto, abychom vypěstovali hlávky k jídlu, ale také, abychom získali semena. A protože je to dvouletka, letos vysázíme zelí, které jsme vyseli vloni a přezimovali je.
Semenice zelí vysazujeme co nejdříve na jaře, v březnu, jakmile to stav půdy dovolí. Volíme zpravidla výsadbu do druhé trati, po hnojené předplodině, ne po košťálovinách. Dbáme na to, abychom vysazovali jen zdravé rostliny. Je-li na košťálu hniloba, můžeme nouzově zkusit nemocnou část odříznout. Sázíme do širšího sponu 50×50 až 60x60cm. Semenice vysazujeme hlouběji, než byly původně, košťál poněkud „utopíme“ do země, aby se rostliny později nevyvracely. Kde to hloubka půdy nedovoluje, například na mělkých podhorských půdách, můžeme vysadit i částečně šikmo. Vysazujeme vždy vícero rostlin pohromadě a to zhruba do čtverce, aby se v květu vzájemně lépe opylovaly.
Semenný záhon krkonošské hlavatkyAutor: Archiv ireceptar.cz
Sázíme-li dostatečně brzo a panuje vlhčí, deštivé počasí nemusíme po výsadbě zalévat. Je-li však sucho, je vždy dobré zelí po výsadbě zavlažit a i následně zálivku opakovat. Zavlažujeme i pozdější výsadby.
Pozor na opylování
Zelí ošetřujeme okopávkou a odplevelováním. K zelí na semeno včas umístíme opory, ke kterým budeme vyvazovat květenství. Zelí je cizosprašné, doma tedy semenaříme jen jednu odrůdu, a také dbáme, aby v okolí nekvetly jiné příbuzné zeleniny brukve zelné (např. kedluben, kapusta, brokolice, kadeřávek), s nimiž se zelí kříží. Nejlepších osivářských výsledků dosáhneme z časné jarní výsadby a při pěstování ve vyšších, podhorských polohách, kde je chladněji, jsou tam vyšší srážky a vyšší vlhkost vzduchu, tedy vše, co má zelí rádo. Řada krajových českých zelí má původ právě v podhorských oblastech. A právě krajové české, moravské i slovenské odrůdy jsou osvědčené v domácím semenaření. Třeba Křimické zelí ze západních Čech, které má vysokou, špičatou až vejčitou hlávku, zelí Šumavské neboli Boehmerwaldkohl, jež nese velkou, ale poměrně měkkou hlávku, nebo zelí Krkonošská hlavatka čili Vysocké, které je červená a má malou špičatou hlávkou a jemnou chuť. Mezi červené odrůdy patří i zelí Táborské a také Vídeňské červené (Wiener Dauerrot). Krajové Spišské zelí ze severního Slovenska je bílé, má plošší hlávku a je univerzálně využitelné.
Přezimování hlávek nebo košťálů
Přezimovat můžeme buď celé rostliny i s hlávkami, nebo jen košťály poté, co jsme
Z pupenů na košťálu vyrostou květní výhonyAutor: Archiv ireceptar.cz
hlávky seřízli a spotřebovali v kuchyni. Zelí na semeno sklízíme vždy na podzim opatrně i s celým kořenovým balem. V domácím osivaření si vystačíme s přezimováním košťálů. Výnos semen z nich sice může být nižší, než kdybychom jim nechali hlávky, ale pro naše potřeby to bude stačit. Uchování košťálů je totiž jednoduší. V obou případech je však důležité udělat výběr a jako budoucí semenice brát jen ty rostliny, které nesly pěkné, dobře vyvinuté, zdravé a odrůdově typické hlávky.
Přezimování zelí je náročnější a vyžaduje určité zkušenosti. Vedle uložení ve sklepě s průběžnou kontrolou je možné vyzkoušet též založení v půdě. Zejména košťály lze (podle zkušeností z Gengelu) dobře přezimovat zahrnuté půdou na záhonu. Ukládáme je do vykopané rýhy jedním směrem a zahrneme. Místo si dobře označíme, abychom je na jaře nalezli. Nebezpečím mohou být jen hladoví hlodavci.
Foto: Petr Dostálek, archiv Gengel o.p.s.