Někdo klouzky nesbírá, jiný na ně nedá dopustit. Povězme si něco o pravidlech při jejich sběru, ale také o přednostech klouzků, pro které tyto houby právem patří do houbařova košíku.
Myslím, že výhody klouzků jednoznačně převládají nad nevýhodami. Některé houbaře od sběru klouzků odrazuje silná vrstva slizu na pokožce klobouku za deštivého a vlhkého počasí. Tu přitom lze snadno seškrábnout nožíkem, klouzky není třeba loupat. Za sucha tento problém nehrozí. Viskozita prostupuje u klouzků celou dužninou, což je dobře patrné, pokud je sušíme. Nikdy se neseschnou natolik, aby se jejich plátky lámaly mezi prsty. Právě to pak poněkud ovlivní i klouzavou konzistenci houbových pokrmů, což mnoho houbařů–labužníků s oblibou vyhledává. Ostatně klouzky nejsou jedinou skupinou hub s touto vlastností, k dalším patří slizáky a například i oblíbená zimní houba, penízovka sametonohá.
Sliz, který za vlhka pokrývá kloubouk klouzků, snadno seškrábnemeAutor: Archiv ireceptar.cz
Klouzkům svědčí jemné zacházení
Starší plodnice klouzků bývají bačkorovité a měkké a transportem se nevzhledně deformují. Doporučuje se proto sbírat jen mladé kousky. Z praxe je známo, že klouzky, stejně jako například mladé pýchavky, je lepší ukládat do košíku odděleně, aby se od nich ostatní druhy hub neznečistily. K tomu postačí mít po ruce pár pytlíků od cukru.
Sličné a bezpečné houby
Všechny druhy klouzků jsou jedlé a chutnéAutor: Archiv ireceptar.cz
Mezi nesporné výhody tohoto druhu patří, že všechny druhy klouzků bez rozdílu jsou jedlé. Prakticky tedy nehrozí nebezpečí záměny za jedovatou houbu. Mezi nejznámější klouzky patří svítivě žlutooranžový klouzek sličný alias modřínový. Dále je to klouzek obecný, rostoucí pod borovicemi se dvěma jehlicemi ve svazku. A tamtéž rostoucí a jemu poněkud podobný klouzek zrnitý, ten ovšem bez prstenu na třeni. Poznáme ho i podle kapiček usazených v horní části třeně i na rourkách pod kloboukem, po nichž pak zasycháním zůstávají tmavé zrnéčkaté tečky či skvrnky. Oba posledně jmenované druhy klouzků se vyznačují také léčivými účinky.
První klouzky začínají růst už v květnu a scénu opouštějí postupně během října. Všechny druhy klouzků vyrůstají zpravidla ve vlnách a ve značném množství najednou. Je snadné jich pak ve chvilce nasbírat plný koš. Chutí se klouzky báječně vyrovnají ostatním kulinářsky ceněným hřibovitým houbám. Je mnoho zajímavých podob jejich kuchyňského použití.
Labužnické avokádo plněné klouzky v humrové majonéze
Labužnické avokádo plněné klouzky v humrové majonéze Autor: Archiv ireceptar.cz
- miska klouzků
- 100 g tepelně opracovaného humřího masa (nebo chatka či náhražku)
- 2–3 dobře zralá avokáda
- šálek zeleninového bujónu
- sklenka suchého bílého vína
- 2–3 lžíce majonézy
- lžička rajského protlaku
- šťáva z limetky
- sůl a mletý bílý pepř
- Nakrájené houby uvařte v bujonu s trochou bílého vína, vývar redukujte a pak odstavte.
- Vyzrálé avokádo ořízněte kolem pecky na poloviny, dužninu lžičkou vydlabejte na menší hrudky a obě poloviny slupky uchovejte.
- Humří maso zbavte plochých kostiček, najemno nakrájejte, vložte do misky a zakápněte šťávou z limetky. Přidejte majonézu, osolte, opepřete a dohladka vymíchejte.
- Vychladlé houby vložte s kousky avokáda do směsi a opatrně ji promíchejte.
Směsí naplňte slupky avokáda a takto přizdobené „loďky“ dejte před podáváním na hodinku vychladnout.