Objevit v lese houf hříbků je zážitek. Ovšem pozor, abyste v omámení nesesbírali tzv. žlučáky. Stačí kousek, a sváteční oběd je nepoživatelný. Nepříliš chutný satan je dokonce jedovatý.
Radost z úlovku hřibovitých hub nám mohou zkazit tři druhy: hřib žlučník (Tylopilus felleus), lidově nazývaný hořčák, hřib kříšť (Boletus calopus) a hřib medotrpký (Boletus radicans). Samostanou kapitolou je pak tajemný hřib satan.
Hořký oběd
Hřib žlučník je díky hnědému klobouku snadno zaměnitelný s pravými hřiby. Jeho dužnina je odporně hořká a už malá plodnice může učinit slavnostní oběd zcela nepoživatelným. Jak se tedy záměny vyvarovat? Předně je třeba říci, že odstín hnědé barvy u žlučníku je poněkud jiný než u pravých hřibů, takže vytrénované oko jej pozná už na dálku.
hřib žlučník (Tylopilus felleus)Autor: Archiv ireceptar.cz
A co je hlavní: střední a dospělé plodnice žlučníku mají rourky pod kloboukem narůžovělé až růžové, zatímco pravé hřiby vždy olivově žluté – to je tedy bezpečný rozlišovací znak. U mladých plodnic, kde ještě není vyvinuto zbarvení na rourkách, nám v případě nejistoty pomůže zkouška ochutnáním.
Kříšt a medotrpký hřib
Hřib kříšť je stejně jako žlučník odporně hořký. Klobouk má poměrně světlý a šedobělavý, třeň je síťkovaný a vybarvený červenožlutě, a tak v oblastech, kde roste (hlavně podhorské a horské lesy), hrozí záměna za „modráky“. Velmi světlý klobouk, který kontrastuje se žlutým třeněm, má hřib medotrpký, který je druhem teplých listnatých lesů a také on může nezkušenému houbaři nepříjemně „osladit“ život. I hřiby je tedy třeba sbírat s rozmyslem.
hřib kříšť (Boletus calopus)Autor: Archiv ireceptar.cz
Tajemný hřib satan
O hřibu satanu (Boletus satanas) každý slyšel, ale málokdo jej na vlastní oči viděl. Situaci komplikuje fakt, že jako satana nezkušení houbaři mylně označují hřib žlučník, hřib kříšť, nebo dokonce i koloděje! Ve skutečnosti je hřib satan poměrně vzácná houba teplých listnatých lesů. Má velmi světlý šedobílý klobouk, který ostře kontrastuje s červenou barvou rourek a třeně. Zasyrova je jedovatý a už malý polknutý kousek dužniny vyvolá silné zvracení, otrava však není životu nebezpečná.
Satany raději nejezte!
Je paradoxní, že mnozí houbaři satany jedí, aniž by věděli, co vlastně našli. Jedovaté látky v tomto hřibu jsou totiž citlivé na teplotu a v dokonale tepelně upravené plodnici se odbourají. Může se stát, že satany sní celá rodina a špatně je nakonec třeba jenom jednomu stolovníkovi, který měl zrovna smůlu a snědl nedovařený kousek – s houbami tyto potíže však potom nikdo nespojuje.
hřib satan (Boletus satanas)Autor: Archiv ireceptar.cz
Přestože satan může být konzumován, nelze to doporučit, a to nejen proto, že jde o houbu vzácnou. Dospělé plodnice totiž nepříjemně páchnou jakoby po zahnívajícím zelí a chuťově nejsou nikterak výjimečné. No a kdo by chtěl riskovat nepříjemnou otravu? Podobné látky jako satan obsahují zřejmě i další barevné hřiby a také koloděj: proto je třeba je vždy, jak již bylo řečeno, důkladně tepelně zpracovat.