Kovář, koloděj i modračka jsou chutné hřiby, i když vyžadují delší tepelnou úpravu. Jak je poznat a kde je najít? A jací jsou jejich vzácní a tajemní bratranci?
Jak poznat kováře, koloděje a modračku?
obrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz
Při přípravě je nutné všechny modrající hřiby povařit alespoň 20 minut.
Mezi tzv. modráky řadíme jedlé hřiby kováře (Boletus erythropus) a koloděje (Boletus luridus).
- Kovář je nejčasnějším druhem jehličnatých lesů, kde roste již od května. Je to krásně zbarvený hřib, u kterého je pozoruhodné, že v nižších polohách roste pod listnáči a má klobouk obvykle světle hnědý, ve vyšších polohách roste pod jehličnany a klobouk mívá výrazně tmavší. Na třeni má drobné červené skvrnky (tzv. krupičku), čímž se liší od koloděje.
- Hřib koloděj má na třeni vyvinutou červenou síťku, klobouk má světle hnědý a roste jen pod listnáči.
hřib kovář (Boletus erythropus)Autor: Archiv ireceptar.cz
Oba druhy se vyznačují intenzivním modráním všech částí plodnice po poranění, jsou u nás hojné a oblíbené.
- Silně modrající dužninu má i hřib modračka (Boletus pulverulentus), který roste jen místy hojně pod lipami a habry. Je světleji vybarven a plodnice jsou menší, postavou připomínají hřib hnědý.
hřib koloděj (Boletus luridus)Autor: Archiv ireceptar.cz
Vzácné barevné hřiby
Jako barevné hřiby lze označit vzácné druhy rostoucí obvykle v teplých listnatých lesích. Často jsou to mohutné, barevně velice estetické houby a setkání s nimi je opravdový zážitek. Na rozdíl od tzv. pravých hřibů, které jsou vybarveny hnědě, klobouky u těchto hub mohou být narůžovělé, růžové i žlutavé, rourky a třeň jsou oranžové, červené či žluté. Většina z nich je však vzácná a nalézt je není snadné. Jako typické zástupce této skupiny je třeba zmínit hřib rudonachový (Boletus rhodopurpureus), který pro vědu objevil a popsal František Smotlacha, hřib Le Galové (Boletus legaliae) popsaný Albertem Pilátem a hřib nachový (Boletus rhodoxanthus).
hřib nachový (Boletus rhodoxanthus)Autor: Archiv ireceptar.cz
Mykologové lokality těchto hub úzkostlivě tají, přesto však tyto houby před houbaři uchránit nedokáží. Ti tyto vzácné druhy obvykle považují za obyčejné „modráky“ a běžně je sbírají.