Omítnout zdi, vymalovat a je hotovo, můžete se stěhovat. Jen kvalitně provedené omítky jsou ale základem pro dokonalý vzhled stěn, zlepšují jejich technické vlastnosti a chrání zdivo před mechanickým poškozením. Jak postupovat při výběru nejvhodnější omítky do interiéru?
Jedním z posledních kroků při stavbě bývají omítky. Správně zvolená vnitřní omítka zajistí ochranu zdiva, zvyšuje jeho technické vlastnosti i trvanlivost, funguje též jako designový prvek. Kvalitní podklad zbavený nerovností je důležitý také pro esteticky příjemný dojem z konečné malby a její dlouhodobý bezchybný vzhled. Nejčastěji se do interiéru používají sádrové, vápenné, vápenocementové nebo hliněné omítky, možností je ale mnohem více.
Co všechno ovlivňuje výběr omítky?
Běžné omítky se zhotovují z malty, kterou tvoří pojivo, plnivo, voda a různé přísady. Tradičně se připravují přímo na staveništi smíchání příměsí jako je voda, vápno, písek i cement, v současnosti se hojně užívají i průmyslově vyráběné omítkové směsi, které stačí pouze smíchat s vodou. Takové produkty často obsahují ještě speciální složky dodávající omítce specifické vlastnosti. Na trhu jsou k dispozici omítkové směsi pro každý typ zdiva vyhovující různorodým účelům.
Přesto, že možností je mnoho, před samotným výběrem omítky je důležité přihlédnout k několika aspektům. Pro uživatele je samozřejmě důležitý konečný vzhled omítky a náklady spojené s vyhotovením, rozhoduje také časová náročnost. Vybraný typ omítky by však měl zohlednit i účel místnosti a její využití, jestli se jedná o běžnou obytnou zónu, místnost se zvýšenou vlhkostí nebo prostory, kde je zdivo hodně namáhané. Rozhoduje také materiál i celkový vzhled podkladu, množství nerovností a nedostatků, které je potřeba pomocí omítky vyrovnat.
Základní typy omítek
Kontrola stavebních prací se musí provádět průběžněAutor: Kzenon / Shutterstock.com
Sortiment omítek a omítkových směsí je opravdu široký, dají se dělit podle počtu nanášených vrstev (jednovrstvé, dvouvrstvé, vícevrstvé nebo také nástřiky), podle konečné úpravy povrchu (například hladké, škrábané, ozdobné, leštěné, jemné, vyhlazené, česané, broušené či stříkané) nebo přehledně podle použitých materiálů (vápenné, vápenocementové, cementové, vápenosadrové, sádrové, dále speciální, z plastů apod.).
Vápenné omítky
Hrubá vápenná omítka je jednovrstvá, nanáší ve větší tloušťce, obvykle 10 až 12 mm. Používá se na půdách, štítech, komínech, povrch se nechává nezatřený nebo se zatře pomocí hladítka. Silnější hladká vápenná omítka se obvykle nanáší v jedné vrstvě o síle 15 mm, případně jako dvouvrstvá v tloušťce až 20 mm. Přidáním drobně zrnitého písku do malty se docílí dostatečně jemné hmoty, která se dá vyhladit hladítkem. Vápenné omítky se nehodí do příliš vlhkého prostředí, jsou více nasákavé, mají nižší pevnost a nevyhovují ani jako podklad pro lepení obkladů.
Štuková omítka
Nejčastěji používaným typem omítek v interiéru je štuková omítka, která se nanáší ve dvou vrstvách. Materiál silnější spodní vrstvy, nazývané jádro, je z vápenocementové nebo cementové malty. Velmi jemná štuková malta se natahuje v tenké vrstvě, vyhladí hladítky a povrch je připraven na malbu či tapety.
Sádrová omítka
Hladký povrch sádrových omítek patří vzhledově k nejdokonalejším a používá se do reprezentativních a společensky hojně užívaných prostor. Sádrové omítky jsou dobře přilnavé, hodí se ke všem běžným stavebním podkladům (beton, cihla, pórobeton), obvykle se aplikují na penetrovaný podklad. Zhotovují se rychle v jednom kroku, na pórobetonové tvárnice stačí aplikovat sádrovou omítku v tloušťce jen 5 až 6 mm, cihlové zdivo vyžaduje vrstvu 10 až 15 mm silnou. Nanesená omítka rychle schne, což dokáže přispět k celkovému zkrácení rekonstrukce či výstavby. Nejsou tak odolné jako vápenocementové omítky, ale případná poškození jdou velmi snadno opravit.
Vápenocementová a cementová omítka
Omítka srovná nerovnosti podkladuAutor: Dmitry Kalinovsky / Shutterstock.com
Do místností s vysokou vzdušnou vlhkostí, ale i tam, kde hrozí větší riziko mechanického opotřebení se nanáší jednovrstevná omítka z vápenocementové nebo cementové malty v tloušťce 10 až 12 mm. Vápenocementová omítka se používá také v situaci, kdy je nutné srovnat nerovné zdivo. Nerovnosti podkladu se vyrovnají 10 – 20 mm silnou vrstvou jádrové omítky, v případě potřeby i silnější. Po technologické přestávce se nanáší ještě finální vrstva omítky.
Hliněné omítky
Jsou vyráběny ze směsi jílu, písku, vody a organické hmoty. Finální vrstva omítky se uhlazuje do různých struktur, konečný vzhled stěn je přírodní, bez dalších nátěrů.
Další speciální typy omítek
Perlitové omítky mají dobré izolační vlastnosti díky materiálům s malou tepelnou vodivosti (perlit, polystyren). Hodí se do nevytápěných prostor (schodiště, chodby). Sanační omítky zamezují vzlínání vlhkosti a usnadňují odpařování vody. Z dalších užívaných druhů je možné jmenovat omítky akustické, protipožární či magnetické.