Čerimoja má výjimečnou chuť, vůni i konzistenci, do našich obchodů se však dostane výjimečně. Jako přenosnou rostlinu můžeme láhevník pěstovat i u nás.
Legendární cestovatel Stanko Vráz navštívil Jižní Ameriku na konci 19. století a právě tam toto ovoce jako jeden z prvních Čechů ochutnal. Do svého deníku si zapsal: „V tlusté, zelenavé, drsné kůži vězí několik semen obalených hustou smetanovou dužinou sněhobílou, nažloutlou nebo slabě nazelenalou, silně příjemně vonící a chuti, jež připomíná zmrzlinu z jahod a dušená jablka s angreštem.“
čerimoja, plod láhevníkuAutor: NoonVirachada / Shutterstock.com
Plody jako fotbalové míče
Láhevníků je více než 120 druhů a rostou především v tropických oblastech Ameriky částečné i Asie a Afriky. Celá řada z nich se pěstuje pro ovoce, některé poskytují cenné dřevo, jiné řadu různých alkaloidů, tedy biologicky aktivních látek. Nás však zajímá čerimoja, latinsky Annona cherimola. Ta pochází ze severní části Jižní Ameriky. Jedná se o rychle rostoucí dřevinu, která shazuje každoročně část listů, ale spíše jí považujeme za stálezelenou. Stromek nebo keř je nízko větvený a dorůstá do výšky 5-9 m. Čerimoja má exotický masitý květ, 3 cm dlouhý s velmi silným ovocným aroma. Plod je dlouhý 10-20 cm a má průměr 5 cm. Někdy jsou plody více kulovité. Na první pohled nás zaujme zelená pokožka plodu, která je rozdělená do kosočtverečných políček. Váží většinou 150-500 g, ale největší mohou mít hmotnost přes dva kilogramy. Sklízejí se nezralé a před konzumací se musí nechat změknout. Semena, která nalezneme v dužině, jsou jedovatá a při jídle je proto nesmíme rozkousávat. Ve Střední Americe slouží k výrobě insekticidů; po rozemletí se používají proti vším, blechám a jiným parazitům.
Horské ovoce
Skutečnost, že čerimoja pochází z And, kde roste v nadmořských výškách až 2400 m, má vliv na její požadavky na klima. Její domorodý název chirimuya, který můžeme přeložit jako „studená semena“, napovídá, že dovede dobře vyklíčit i ve vysokých nadmořských výškách, kde klesá teplota k bodu mrazu. Stromům se tedy daří v tropických oblastech v nadmořské výšce zhruba od 1300 do 2600 m. Přestože jsou citlivé na mráz, musí mít období chladných teplot, kdy je strom ve vegetačním klidu. Domorodí obyvatelé And říkají, že čerimoja nemůže stát ve sněhu. Nejblíže od nás roste na plantážích v jižním Španělsku a v Portugalsku, kde byly první stromy vysazeny již na konci 18. století a odtud se dostaly do Itálie. Nyní je můžeme nalézt také v několika zemích Afriky, Středního východu a Středozemního moře, běžně se pěstují v Americe, včetně Havaje a Kalifornie.
Choulostivé plody
Proč se tyto lahodné plody jen zřídka dostanou na pulty našich obchodů? Ve Španělsku jsou nedaleko Malagy plantáže čerimoje odrůdy Fino de Jete, která má dokonce chráněné označení původu v EU. Od nás jsou to necelé tři tisíce kilometrů. Transport však není jednoduchý. Jak uvádí pěstitel, jedná se o velmi jemné a snadno kazivé ovoce s pokožkou citlivou na mechanické poškození. Ovoce musí být sklizeno ručně, zabaleno již v sadu a k zákazníkovi doručeno během 24 hodin. Optimální teplota pro krátkodobé skladování je 8-12 °C s relativní vzdušnou vlhkostí 90-95 %. Když je ovoce optimálně zralé, má podobnou konzistenci jako jemná zralá hruška nebo papája. Pokud je však pokožka plodu hnědá, dužina je krémovitá a ovoce již není vhodné pro spotřebu.
láhevník (Annona cherimola) a jeho plodAutor: DESIGNFACTS / Shutterstock.com
Pěstování v květináči
Co kdybychom si toto ovoce vypěstovali sami? Vyroste poměrně snadno ze semen, kterých je v jednom plodu až padesát, a je-li zralý, mají poměrně vysokou klíčivost. Pro urychlení vzcházení se doporučuje je stratifikovat, tedy nechat v substrátu několik dní nabobtnat a pak umístit na několik týdnů do chladničky. Misku s výsevem předtím těsně zabalíme do mikrotenové folie, aby nevyschla. Semena vyséváme do hloubky asi 3 cm. Vyšlechtěné kultivary se množí roubováním na podnože vypěstované ze semen. Stromek začne plodit v pátém až sedmém roce. Květy je potřeba opylit štětečkem, protože mají mechanismus, který zabraňuje opylení vlastním pylem, a vhodný hmyz specializovaný na tuto práci v našich podmínkách nemáme. Rostliny nesnášejí pokles teploty pod -5 °C a v našich podmínkách tedy venku nepřežijí. Musíme je pěstovat ve velkých květináčích či jiných nádobách a na zimu je uklidit do chladného skleníku k citroníkům a podobným rostlinám.