Panádlovou polévku u nás napříč generacemi proslavily Rychlé šípy. Nikoli však jako lahůdku, ale spíše jako symbol naprosté kulinární odpornosti. Je to opravdu tak? Co to vlastně je panádlová polévka, kde se vzala a může vůbec chutnat dobře?
Panádlová polívka, postrach Rychlých šípů
Jindra se rozesmál: « Nějak se mu k tobě nechce, Rychlonožko – co to má znamenat? »
A Červenáček jízlivě dodal: « No asi to, že Rychlonožka pro Kuliferdu není pán, tak proč by k němu dělal hop!!? »
Rychlonožka si přestál všímat Kuliferdy a obrátil se k posměváčkům. « Copak o to, to já pán jsem! » odmítl sebevědomě Červenáčkovy pochybnosti, « ale Kuliferda je neinteligentní zvíře a neví zkrátka, co hop k pánovi znamená! A jak by to taky mohl vědět, když bydlí většinou vždycky jen u vás dvou!? Co u vás moudrého může pochytit? »
Červenáček s Jindrou se však smáli ještě víc a Jindra v chechtotu kuckal: « No – ale panádlovou polívkou ho nekrmíme jako ty, když je u tebe!! »
Co je to panádl, který dal polévce jméno?
Tohle slovo pochází z německého Panadel, které se používá v Rakousku a znamená to chlebový základ pro polévky, omáčky či nádivky. V samotném slově slyšíme latinské panis – chléb. Do rakouské němčiny se dostal zřejmě přes francouzské panade či italské panada – oba tyto výrazy označují chlebovou polévku.
Pro tuto polévku v rakouské variantě se používá jako základ silný vývar, starší pečivo (nejčastěji střída bílé housky) a často také vejce, muškátový oříšek, máslo a pažitka. Pečivo se může předem na másle opéci, následně se zalije vývarem. Podle krajových zvyklostí se buď rozvaří a rozmíchá, nebo se zalévá rovnou v talíři a tak drží zčásti tvar. Do rozmíchávané verze se na konci vmíchá ještě žloutek či celé vejce. Panadelsuppe bývala doporučovaná jako vhodná výživa pro malé děti a nemocné v rekonvalescenci.
Do Čech se Panadelsuppe dostala pravděpodobně z Vídně. V Čechách se začala připravovat nejen z bílých housek, ale někdy také z tmavého chleba. Odtud možná Jindrova poznámka v Rychlých šípech, že panádlová polévka se připravuje z plesnivých chlebových kůrek.
Polévka z tmavého chleba se ochucuje nikoli muškátem, ale česnekem, majoránkou a sádlem.
Nabízíme dva recepty, podle nichž můžete vyzkoušet panádlovou polévku v původní lahůdkové verzi a tak si třeba poopravit náhled na utrpení ubohého Bubliny u Rychlonožků 🙂
Italská panada se šalvějí
- silný masový vývar 1 l
- čerstvé lístky šalvěje 12 ks
- starší bílý chléb 200 g
- olivový olej
- máslo
- sůl
- pepř
- strouhaný parmazán
Bílý chléb nakrájíme či natrháme na kusy velikosti sousta.
Na pánvi rozpálíme směs másla s olivovým olejem a zprudka na něm do křupava osmažíme šalvějové lístky. Přendáme je na ubrousek a ve zbylém tuku do zlatova osmažíme kusy chleba.
Vývar ohřejeme a podle potřeby dochutíme solí a pepřem (nesolíme příliš, parmazán polévku osolí).
Do talířů vložíme opečený chléb, zalijeme horkým vývarem, posypeme parmazánem a doplníme lístky smažené šalvěje.
Rakouská Panadelsuppe
- bílé žemle (nejlépe pouze střídka) 120 g (odpovídá cca dvěma houskám)
- hovězí vývar 1 l
- muškátový oříšek
- žloutek
- máslo
- sůl
- pažitka či petrželka
Žemle nasypeme do polévkového hrnce, zalijeme studeným vývarem, pomalu přivedeme k varu a necháme rozvařit, poté buď klasicky metličkou, nebo snáze ponorným mixérem rozmícháme polévku do hladka. přistrouháme muškátový oříšek, podle potřeby přisolíme. Vypneme var a vešleháme žloutek a kousek čerstvého másla. Podáváme posypané pažitkou či petrželkou.