Možná vám tato rostlina ve sbírce vašich pokojovek ještě chybí. A není divu. Ještě donedávna ji neznali ani botanici. Šířila se výhradně amatérskou cestou díky odnožím. K přesnému určení jejího původu došlo až v 80. letech minulého století. Protože snáší dobře bytové podmínky, těší se její pěstování stále větší oblibě.
Málokterá rostlina tak zamotá hlavu odborníkům, jak se to podařilo té, která získala název Pilea peperomioides. Začátek 70. let předznamenal její šíření mezi amatérskými pěstiteli. Nikdo ji však nedokázal pojmenovat ani zařadit mezi podobné druhy. Tou dobou se tímto velkým botanickým otazníkem začali zabývat už i odborníci v Anglii, konkrétně v Královských botanických zahradách v Kew. Laická veřejnost je začala zasypávat dotazy a prosbami na určení této podivné rostliny.
Kulaté svěže zelené listy jsou příjemnou ozdobou rostliny.Autor: pinot-noir / Shutterstock.com
Misionářská kytka ve Skandinávii
Jasno v těchto otázkách udělal až kvetoucí vzorek rostliny, který doputoval do Kew a byl srovnáván s rostlinami ve starých herbářích. Shoda byla prokázána s exemplářem ve sbírce čínských rostlin uchovaných v letitých edinburgských herbářích. Jak se však dostala čínská rostlina do Velké Británie, aniž by to botanici tušili? První rostliny, či spíše jejich vzorky, putovaly přes Švédsko a Norsko. Sem je dopravili norští misionáři, kteří se stahovali z Číny do Indie. Po Norsku a prakticky i celé Skandinávii se začala rostlina velmi rychle šířit, neboť byla a je snadno množitelná skrze podzemní oddenky. Tak si vysloužila lidové označení misionářská kytka.
Typický znak – penízkovité listy
Pilea peperomioides má výraznou sytě zelenou barvu a dokonale kulaté listy. Pro svůj tvar připomínají penízky nebo palačinky, proto se jim také lidově přezdívá palačinkové rostliny nebo tzv. Chinese money plant, tedy čínská penízková rostlina. Čím starší rostlina, tím větší listy má. Jedná se v podstatě o sukulentní rostlinu vzpřímeného růstu, jejíž listy vyrůstají na dlouhých řapících.
Tento rostlinný druh pochází překvapivě z čeledi kopřivovitých.Autor: Matthew J. Lloyd / Shutterstock.com
Putování světem: z jižní Číny přes Skandinávii
Ačkoli možná máte doma i vy svou penízkovou rostlinu, možná netušíte, že pochází z jižní Číny, konkrétně z provincie Yunnan. Zde ji objevil v roce 1906 George Forrest. Na nějakou dobu se na ni zapomnělo a pro veřejnost ji znovu objevil až v roce 1945 norský misionář Agnar Edpegren. Při stěhování ji vzal s sebou do Indie a posléze odtud do Norska. Zde a po celé Skandinávii zajistili šíření této rostliny amatérští pěstitelé, kteří si mezi sebou předávali odnože této rostliny. Široká veřejnost však měla možnost seznámit se s touto rostlinou až v roce 1984, kdy byla její fotografie publikována v magazínu Kew. Tehdy již byla správně zařazena do skupiny kopřivovitých rostlin (Urticaceae).
V České republice je velkou propagátorkou pěstování a množení rostliny Pilea peperomioides Lenka Hrubá. S jejím pěstováním začala v roce 2015. A právě pilea se stala jakýmsi symbolem Rostlinných štafet, které Lenka několikrát ročně pořádá. Díky štafetám můžete pileu získat výměnou za jiné pokojovky, kterých máte nadbytek.
Množení rostlin není nijak složité.Autor: Luoxi / Shutterstock.com
Podmínky pěstování
I když jsou rostlinky poněkud křehké, není třeba zacházet s nimi v rukavičkách. Jejich pěstování není nijak obtížné. I když se jedná spíše o sukulentní rostlinu, nevyhovuje jí příval přímých slunečních paprsků. Pěstujeme ji tedy proto v interiéru, například v závěsech na niti, na okenních parapetech nebo na poličkách nepříliš vzdálených od okna. Dává přednost rozptýlenému přirozenému světlu. Pro její úspěšné pěstování je důležitý propustný substrát s přidaným jemným pískem. Určitě bude potřebovat pěstební nádobu s drenážním otvorem, aby tudy mohla protéct ven přebytečná voda ze zálivky. Stát ve vodě jednoduše nesmí. Přes zimu je třeba zálivku omezit. Substrát zaléváme až po vyschnutí. Pilea zvládne spíše krátkodobě sucho, než trvalé přemokření.
Jak si pileu namnožit
Pilea peperomioides zakoření i ve vodě.Autor: Patrycja Nowak / Shutterstock.com
Z podzemních oddenků pilei často vyrůstají malé rostlinky, díky nimž si můžeme vypěstovat nové jedince. Ideální je tedy oddělit některou z těchto nově vzniklých rostlinek, a to i s několika kořínky. Jedná-li se o výhonek s malým množstvím kořínků, necháme jej raději po nějakou dobu ještě zakořeňovat v nádobce s vodou, než abychom výhonek hned vysadili do půdy v květináči. Jednotlivé listy nejsou schopny zakořenit, z nich tedy novou rostlinku nevypěstujeme.