Hlošina úzkolistá, mnohokvětá a okoličnatá: Každá může zahradu obohatit výjimečným způsobem. Krásně kvetou, voní, dávají jedlé plody a zároveň slouží jako vytrvalé zelené hnojení.
Česká oliva
Hlošině úzkolisté (Elaeagnus angustifolia) se říká také česká oliva. Její stříbřité listy jsou skutečně podobné olivovníku a jedlé plody jsou chutné až po naložení. S chutí oliv je srovnávat nelze, ovšem původně severoamerická hlošina je odolná i vůči tuhým mrazům, které by olivovníky nesnesly.
Hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia)Autor: LFRabanedo / Shutterstock.com
Hlošina úzkolistá může dorůst až do výše 10 m a na zahradě působí velmi dekorativně. Navíc je tvárná a snadno obráží, řezem ji můžeme udržovat i nižší a o to košatější. Uplatní se proto jak ve stříhaných, tak ve volně rostoucích živých plotech a životadárných houštinách.
Bělavé plody mají nasládlou, moučnatou chuť a jsou velmi bohaté na vitamín C i další blahodárné látky. Syrové jsou poněkud nevýrazné, ovšem po naložení naslano, na kyselo nebo i ve sladké marmeládě vytvoří zajímavou pochoutku.
Hlošina mnohokvětá (Elaeagnus multiflora)Autor: The Len / Shutterstock.com
Hlošiny s výtečnými plody
Za vysazení však stojí i další druhy hlošin, které se na v našich krajích teprve začínají pěstovat, ovšem daří se jim zde dobře. Asijská hlošina mnohokvětá (Elaeagnus multiflora) svými plody přímo vyniká. Když na konci léta plně vyzrají, jsou temně červené, sladké a šťavnaté. Hlošina mnohokvětá je nejvýše 3 m vysoká a velmi pohledná nejen v době květu i zrání plodů.
hlošina okoličnatá (Elaeagnus umbellata)Autor: simona pavan / Shutterstock.com
Podobná a rovněž nenáročná hlošina okoličnatá (Elaeagnus umbellata) pochází rovněž z Asie a její plody, dozrávají od září do listopadu, jsou rovněž chutné a zdravé. Je však důležité nechat je dokonale vyzrát. Zjara zdobí tento až 4 m vysoký keř voňavé, okouzlující jsou i ojíněné listy, které se postupně vybarvují do syté zeleně.
Pěstování
Hlošiny hostí v kořenových hlízkách nitrifikační bakterie, které dovedou poutat vzdušný dusík. Zúrodňují tak půdu a trvale ji obohacují touto základní živinou – slouží jako vytrvalé zelené hnojení. Na půdu jsou tudíž nenáročné, může být i chudá, neměla by však být těžká a přemokřená. Humózní a propustná půda jim poskytne podmínky ideální, velmi prospěšné je také mulčování, které chrání kořeny a přispívá k tvorbě humusu. Řez není nutný – pokud nám vyhovuje výška dřeviny, odstraňujeme pouze suché větve.