Jaro bylo výjimečně teplé, začátek léta nás překvapuje střídavým ochlazením. Ovšem provází je déšť, na který všichni toužebně čekáme. Nejblahodárnější je déšť mírný a vytrvalý, příhodně zvaný zahradnický…
V době, kdy konečně prší, je třeba zachytit každou kapku. Nádrže na vodu můžeme pořídit v nejrůznějších tvarech a velikostech, od klasických sudů (i těch lze vodu natáčet výpustí nebo ji vést do hadice, pokud stojí na podstavci) po velké rezervoáry. V nabídce jsou i designové nádrže různých tvarů a obložení, které mohou stát u stěny domu a ladit s jeho stylem. Mnohem levnější nádrže lze zase schovat za zástěnu z popínavých rostlin, vytvořit jim kabátek z rohoží nebo je natřít. Zatímco pro domácí použití dešťovky jsou podzemní nádrže výhodnější – zachovávají její kvalitu díky uchování při stejné, nízké teplotě – pouze pro zálivku zcela postačí nádrže nadzemní.
Okurkám ranní kropení na listy nevadíAutor: Shutterstock.com / Jurga Jot
Zeleninová zahrada
Rajčata
Rostliny kvetou, nasazují další plody, zatímco první se již vybarvují. Rostliny zavlažujeme spíše obden či více dní (dle počasí) větším množstvím vody, aby se vláha dostala až ke kořenům, rajčata koření velmi hluboko. Rostliny pěstované v kontejnerech vyžadují naopak zálivku každodenní. Půdu pod rostlinami mulčujeme, abychom snížili výpar a podpořili tvorbu humusu. Kromě vláhy potřebují i dostatek živin včetně fosforu a draslíku, z přírodních hnojiv je ideální dostatečně naředěný, zkvašený drůbeží trus.
Jako prevence proti houbovým chorobám poslouží postřiky ekologickými přípravky na bázi kaseinu, nebo nepasterovaným mlékem smíchaným s nálevem z přesličky rolní v poměru 1:1. Rajčata nikdy nekropíme na listy, protože právě vlhkost na nich plísňovým onemocněním nahrává. Rostoucí tyčková rajčata vyvazujeme k opoře a pravidelně vylamujeme zálistky, výhony tvořící se za paždím listů.
Papriky
Kvetoucí a plody nasazující papriky vyžadují stejné hnojení a zálivku, jako rajčata. A stejně jako u rajčat se plody nevyvinou bez opylení. Pokud přichystáme obydlí včelám samotářkám a čmelákům, budou na rozdíl od včel medonosných naší zahradě věrné po celý rok.
Papriky jsou na rozdíl od rajčat schopny růst bez opory, ale vítr či samotná tíha plodů je později může poškodit, protože jejich výhony jsou křehké. Jako opora poslouží jednotlivé tyčky a úvazy, nebo provázky natažené podél celé řady rostlin – vytvoříme tak paprikový plůtek.
Okurky
Okurky vyžadují skutečně hodně vláhy, aby vytvořili plody, jež se skládají převážně z vody. Také jejich velké listy odpaří mnoho vláhy. Zatímco papriky a rajčata někdy svěšením listů reagují na velké horko a neznačí to automaticky, že mají žízeň, okurky by listy svěšovat neměly. Hnojíme je stejně jako ostatní plodovou zeleninu a hojně mulčujeme. Výhodné je pěstování okurek na opoře, například na síti – rostliny jsou méně náchylné k plísňovým chorobám, plody se nešpiní a snáze sklízejí. Skleníkové okurky často napadají svilušky – můžeme proti nim použít postřik na bázi oleje a lecitinu, který škůdcům zalepí dýchací otvory a tak je zahubí, ale díky jeho zdravotní nezávadnosti můžeme plody ihned po ošetření sklízet.
Cuketa a dýně
Rostliny s velikými listy a bujným, rychlým růstem, jsou na vláhu a živiny velmi náročné. V době květu a nasazování plodů hnojíme nejlépe zkvašeným drůbežím trusem. Půdu pod sazenicemi mulčujeme a plazivé dýně navádíme na opory, čímž uspoříme místo a chráníme plody před vlhkem a ušpiněním. Slimáci si rádi pochutnávají na květech těchto rostlin. Můžeme na ně nastražit pivní pasti, naklást ekologicky nezávadné návnady s glukonátem železa, nebo mechanickými zábranami chránit jednotlivé záhony.
Fazole a fazolky
Vyséváme další várku keříčkových fazolek pro sklizeň mladých lusků – při klíčení a růstu nesmí zaschnout. Na výživu fazole náročné nejsou, avšak vyšší obsah humusu v půdě jim prospívá a také zadržuje vláhu. Stále ještě můžeme vysít i pnoucí fazole pro sklizeň polozralých lusků nebo zralých semen. Podobně jako cukety musíme mladé rostliny chránit před slimáky.
Čekanka
Rostoucí salátové čekanky důkladně zaléváme, aby nebyly příliš hořké. Stále ještě můžeme vysazovat sazenice a vysévat semena čekanky určené pro sklizeň kořenů a zimní rychlení puků, i salátové, křehké červené čekanky radicchio – ideálně na stinnější stanoviště, které je uchrání před vybíháním do květu i přílišným hořknutím. Čekanka miluje hnojení kompostem a vysoký obsah humusu v půdě, ke kterému přispívá organické hnojení a mulčování. Jako i ostatní listovou zeleninu ji v průběhu růstu můžeme přihnojovat tekutým hnojivem připraveným z kopřiv.
Ředkvička
Sále ještě můžeme vysévat odrůdy určené pro celoroční pěstování, odolné vůči dřevnatění a vybíhání do květu. Ovšem vzhledem k horkému počasí volíme pokud možno stinnější místo (záhon mohou zastínit okurky na opoře, papriky, řádky fazolí či slunečnic)
Salát
Vyséváme pouze letní odrůdy, odolné proti horku, hořknutí a vybíhání do květu. Výtečný je například salát ledový, chřestový či římský. Polostinné či stinné je za horkého a suchého počasí velkou výhodou. Výsevy nenecháme zaschnout, rovněž rostoucí sazenice zaléváme a spolu se zálivkou jednou týdně přihnojíme dostatečně naředěným (nejméně 1:10) výluhem ze zkvašených kopřiv.
Roketa
Pro tuto pikantní listovou zeleninu – bylinku platí to samé, co pro salát. Pro sklizeň mladých lístků jí opakovaně vyséváme, vysévat, přičemž podmínkou je dostatečná zálivka, stinnější místo je výhodou. Vůči suchu je odolnější vytrvalý křez tenkolistý, známý též jako rukola nebo wild rocket (jména roketa a rukola jsou používána a zaměňována rozmanitě). Jakožto trvalka má mohutnější kořeny, hluboce vykrajované, pikantní lístky sklízíme postupně v průběhu celé sezóny.
Hrášek
Pro postupnou sklizeň stále vyséváme další semena dřeňového hrášku pro sklizeň sladkých zrnek i cukrových odrůd pro sklizeň celých lusků. K rychlejšímu a spolehlivějšímu klíčení lze semínka přimět máčením ve vodě, heřmánkovém čaji či nepasterovaném mléce (prevence chorob), tím spíše pak však zasetá semena nesmí zaschnout. Hrášek je třeba za sucha zalévat, někdy potřebuje pomoci navést na oporu.
Zelí
Rostoucí hlávky letního zelí zaléváme a hnojíme, nejlépe tekutými organickými hnojivy jako je na dusík bohatý kopřivový zákvas. Půdu mezi sazenicemi mulčujeme, mezi mulč můžeme umístit pivní pasti, pod mulč můžeme poklást návnady – zelí slimáky velmi láká. Granule na bázi glukonátu železa neohrozí ostatní živočichy, například plže požírající ježky. Vyséváme zimních odrůdy pro podzimní sklizeň.
Pór
Rostoucí póry můžeme nejen zalévat, hnojit a mulčovat, ale také přikopčit, přihrnovat zeminou či mulčem pro získání delších vybělených částí.
Cibule
Rostoucí cibuli za sucha mělce zaléváme a půdu mezi sazenicemi mulčujeme jen tenkou vrstvou slámy nebo trávy. Můžeme postupně sklízet pro okamžitou spotřebu.
Česnek
Poté, co zaschne přibližně třetina natě česneku z podzimních výsadeb, je čas na sklizeň.
Celer
Porosty celeru nyní můžeme kromě pravidelného, zalévání a hnojení také přikopčit, pokud si přejeme sklízet dlouhé, křehké, vybělené řapíky. V horku celeru také prospěje přistínění – úlevu od slunečního žíru mu mohou poskytnou pnoucí rostliny (letničky i popínavá zelenina), řádka slunečnic, proutěný plůtek.
Kapusta
Je čas na poslední výsevy pro předpěstování sazeniček růžičkové i hlávkové kapusty pro pozdní pěstování. Již rostoucí sazenice pravidelně zaléváme, hnojíme a mulčujeme.
Brokolice a květák
Rostoucí květák i brokolici zaléváme a hnojíme, stejně jako u ostatní zeleniny je prospěšné je i mulčování. Stále ještě můžeme sázet i sít pozdní odrůdy. Pokud květáku zalomíme listy, květové růžice zůstanou pevné.
Kedlubna
Můžeme vysévat pozdní odrůdy. Rostoucí rostliny zaléváme pravidelně, aby bulvy nepraskaly a nedřevnatěly. Kedlubna je náročná na živiny a uvítá půdu obohacenou kompostem, mulčování a na dusík bohaté hnojení, podobně jako zelí a květák. Pokud zvolíme organické hnojení, přispějeme k tvorbě humusu a úrodnosti půdy, a také její schopnosti zadržovat vodu. Při výsadbě kedluben je třeba zahrnout půdou kořeny, ale nikoli část nad kořenovým krčkem, základ budoucí kedlubny.
Brambory
Rostoucí natě pravidelně přihrnujeme půdou a navrch mulčujeme, nebo obložíme trávou či slámou, pokud pěstujeme brambory na slámě. Mulčovat se ovšem vyplatí i brambory pěstované klasicky v půdě a brázdách. Čerstvé trávy však nesmíme navršit přímo na rostliny příliš mnoho najednou, aby se nezapařila.
Pelargonie, muškáty, milují slunce a kvetou po celou sezónuAutor: Shutterstock.com / OksanaBgn
Balkónové květiny
Pro květiny pěstované v nádobách je pravidelná zálivka a hnojení naprosto nezbytné. Nádoba je omezuje, vláhu i živiny z ní brzo vyčerpají a vše, co potřebují, jim musíme pravidelně dodávat. Výhodou je pěstování v samozavlažovacím truhlíku nebo žardince. Ovšem i v klasických hliněných květináčích bude květinám dobře, pokud na ně nezapomeneme. Pokud déšť konečně přijde, je silný a rostliny jsou mu vystaveny, je někdy třeba přebytečnou vodu z podmisek naopak vylít. Aby nedošlo k přemokření a hnití. Odstraňováním uvadlých květů podpoříme násadu nových.
Petúnie a pelargonie, nejvděčnější a nejoblíbenější balkónovky, snesou i silný žár na jižní stěně domu a dokonce si v něm lebedí, pokud mají dostatek vláhy. Zaléváme je nejlépe ráno nebo večer, v nouzi budou vděčné i za napojení během dne, ovšem vlažnou či teplou vodou. Zato stínomilné fuchsie, zaléváme zásadně ráno, dokud je chladno, nebo večer, když teplota opět klesne. Při teplotách nad 20 °C na obranu před horkem uzavírají póry.
Jako i pro ostatní kvetoucí rostliny, také pro balkónovky jsou ideální generacemi osvědčené zkvašené slepičince. Z domácích chovů můžete získat kvalitní trus, který ponechejte tři týdny zkvasit v plastové nádobě s vodou (třetinu trusu, zbytek vody). Výsledné hnojivo je třeba ředit nejméně 1:10, raději více, a rostliny přihnojovat večer jednou týdně. Slepičince lze je i zakoupit v granulované či tekuté formě, která je pro letní přihnojování nejvhodnější. Kvetoucím rostlinám často chybí fosfor a draslík. Pomoci může i obyčejná banánová slupka. Je bohatá na draslík, a pokud ji vpravíte do květináčů, prospěje jim. Ze slupek můžete připravit i tekuté hnojivo – výluh – podobně jako třeba z kopřiv.
Denivky jsou nenáročné trvalkyAutor: Shutterstock.com / Jozef Sowa
Trvalkové záhony
Kvetoucí trvalky ocení přihnojení (nejlépe tekutým organickým hnojivem, které prospívá i půdě) a závlahu. Pokud po odkvětu seřízneme chrpy, ostrožky, vlčí boby a rané kopretiny, vykvetou v průběhu léta znovu.
Výsevy a mladé výsadby zaléváme, kvetení podpoříme tekutým hnojivem přidaným do zálivky, nejlépe opět zkvašenými slepičinci, které prospívají i půdě a na rozdíl od hnojiv minerálních podporují tvorbu cenného humusu. Dokud jim nenaroste bohatý kořenový systém, potřebují pomoc v podobě zálivky všechny nedávno vysazené či vyseté rostliny. Ovšem později, pokud zvolíme odolné suchomilné druhy, se obejdou bez zálivky. A to je v horkých létech, kdy je vody stále nedostatek, velkou výhodou – trvalky, jakou jsou řebříček, čistec, len vytrvalý, tařice, krásnoočko, máčka, šater, rozchodník, levandule, šalvěj, tymián, yzop, šanta, dobromysl, santolina, saturejka, mateřídouška, budou krásné, kvetoucí a vitální i bez zálivky. Na rozdíl od trávníku nebo vláhomilných výsadeb.
Nakypřenou a zavlaženou půdu mezi novými výsadbami včas mulčujeme, abychom ji uchránili pře erozí, vysycháním a zbrzdily růst plevelů. Pro záhony vystavené slunci, se suchomilnými trvalkami a bylinkami, je ideální štěrk či kačírek. Do stinnějších výsadeb se hodí štěpka nebo mulčovací borka.
Trvalky, jako je například astra, chryzantéma, hortenzie, zvonek či pivoňka můžeme množit dělením trsů i řízkováním.
Ovocné dřeviny
Dozrávají pozdní odrůdy třešní. Právě po sklizni můžeme stromy v případě potřeby prořezat.
Na jabloně můžeme instalovat lapače proti obaleči, který způsobuje červivost jablek. Jeho vajíčka jsou bílá, později červeně obkroužená, pouze 1mm velká a plochá. Účinné jsou feromonové i světelné lapače a také levné žluté lepové desky, které, rozvěšené v koruně, lapají dospělé motýlky. Lepové pásy zase chytají pochodující housenky (desky i pásy se používají rovněž u peckovin). Chemická ochrana, která obvykle zahubí i přirozené nepřítele škůdců a započne tak nekončící spirálu, je krajním řešením. Pro budoucí zdraví zahrady i všech jejích obyvatelů se vyplatí spíše mechanická a biologická ochrana – granulóza obaleče, která škůdce likvidují, ale nikoho jiného neohrožuje. Přípravky, které virus obsahují, jsou nejúčinnější v době líhnutí mladých housenek (první generace se líhne od května do června, druhá počátkem srpna).
Letos či loni na podzim vysazené stromky (jabloně, hrušně, meruňky, slivoně, aj). je třeba za sucha důkladně zalévat. Není nutné je zalévat denně, ale spíš větším množstvím vody najednou, aby se dostala až do hlubších vrstev půdy a podporovala kořeny, aby vláhu hledaly právě tam. Také ovocné stromy, které mají bohatou násadu zatím nezralých plodů, se za suchého počasí vyplatí důkladně zalít. Spíše než častá a povrchní zálivka pomůže jednou za týden okolí stromu velkoryse prolít, ráno či večer, odstátou, nejlépe dešťovou vodou. Půdu pod nimi je také vhodné mulčovat, například posečenou trávou, které je v červenci všude dostatek.
Rovněž rybíz, angrešt, maliny, ostružiny a další ovocné keře za sucha zalijeme, pět spíše vydatnou dávkou vody jednou za několik dní, a přihnojíme. Do vpichů vytvořených rycími vidlemi můžeme nalít výluh kopřiv nebo drůbežího trusu. Stejně postupujeme u ovocných stromů. Organické hnojení nejenže je lepší pro půdu, u ovocných dřevin má oproti minerálnímu ještě jednu výhodu – kompletní minerální hnojiva obvykle snižují pH půdy a tím i dostupnost vápníku pro dřeviny. Půdu pod stomky a keři mulčujeme.
Hortenzie patří k nejatraktivnějším okrasným dřevinámAutor: Shutterstock.com / Jorge Salcedo
Okrasné dřeviny
Zálivka a mulčování prospěje i okrasným keřům, především nově vysazeným. Také přihnojení hnojivem bohatým na fosfor a draslík prospěje kvetoucím keřům, jako je komule Davidova, ibišek syrský, pivoňka dřevitá, růže, popínavý plamének či hortenzie. Hnojivo pro hortenzie by však nemělo obsahovat vápník. Ideální hodnotou pro udržení sytě modré barvy jejich květů je pH půdy v rozmezí od 3,5 do 4,2. Proto má u těchto rostlin smysl použít kyselou rašelinu, která je pro většinu jiných zahradních rostlin zbytečná. Kdo však rašelinu z ekologických důvodů používat nechce, může substrát vyrobit z kompostovaného borového jehličí nebo borky. Změřit výsledné pH je celkem snadné. Mulčování jehličím, smrkovým či borovým, je rovněž prospěšné.