Košíky se plní zeleninou, přesto ještě můžeme vysévat a vysazovat novou. Pomalu nastává čas na výsadbu prvních okrasných cibulovin. Péči potřebují stromy, keře, květiny i samotná půda…
Na uvolněné záhony můžeme zasít salát, špenát, roketu, kopr, pekingské a čínské zelí, fenykl, nebo vysadit jahody. Pokud je ovšem pro další pěstování nevyužijeme, vyplatí se je osít zeleným hnojením, které půdě navrátí živiny, ozdraví jí a ještě svými květy nasytí včely, čmeláky a motýly. Řepka a hořčice jsou ideální na záhony, na kterých neplánujete pěstovat zelí, brokolici, květák či kedlubny, tedy košťáloviny. Jako výtečné zelené hnojivo poslouží i směs hrachu, ovsa a pelušky, či bob, který díky symbiotickým bakteriím na kořenových hlízkách obohatí půdu extra dávkou dusíku. Univerzální, s ničím nepříbuzná a velmi pohledná rostlina ideální pro zelené hnojení je svazenka vratičolistá. Semena sejeme hustě a semena pouze lehce zahrneme tenkou vrstvičkou zeminy. Těsně po odkvětu rostlinu posečeme a jen lehce zapravíme do svrchní vrstvy půdy.
Výsadba jahodníkuAutor: Shutterstock.com / Jurga Jot
Zakládání jahodových záhonů
Pokud sazenice vysadíme do konce srpna, dají bohatou úrodu již v příštím roce. Můžeme zvolit uvolněné plochy po raném salátu či kedlubnách. Po raných bramborách je půda vhodná pouze v případě, že tyto netrpěly houbovými chorobami. Půda, kde byly jahody pěstovány i v předchozích letech, by si před novou výsadbou měla odpočinout nejlépe pět let (pokud byly výsadby zcela zdravé, lze ji po zrytí a pohnojení využít i dříve).Jahody budou plodit nejlépe na slunném, vzdušném místě. Vhodné jsou mírné svahy orientované na jih či jihozápad. Jahodníku se nejlépe daří v půdě neutrální nebo mírně kyselé, dobře provzdušněné, hlinitopísčité a dostatečným obsahem humusu – jeho tvorbu podpoří . kompost a zkompostovaný hnůj. Lehké, velmi vzdušné půdy, které se snadno prohřejí, jsou ideální pro ranné odrůdy jahodníku. Vlhčí, spíše hlinité půdy vyhovují pozdní odrůdám jahodníku.
Zakořeněné sazenice odebíráme pouze od jednoletých či dvouletých matečných rostlin, které jsou ve výborné kondici a bohatě plodily. Měly by mít nejméně 3 zdravé listy a dobře vyvinuté kořeny. Před výsadbou zastřihneme šlahoun, kterým byly sazenice spojeny s matečnými rostlinami, a odstraníme případné poškozené listy. Za sucha je třeba mladé sazenice zalévat nežli se ujmou. Půdu mezi nimi zamulčujeme.
Péče o zeleninu
Listová zelenina potřebuje přísun vody stále, její nedostatek se okamžitě projeví na kvalitě sklizně. Naopak kořenová zelenina potřebuje dostatek vláhy v době růstu a poté pouze tolik vláhy, aby půda zcela nevyschla a poté po silném dešti nedošlo k pukání kořenů. (Nadměrná zálivka podporuje růst listů, nikoli kořenů). Plodovou zeleninu není radno přelévat před tvorbou květů, která by mohla být nadbytkem vláhy snížena (a naopak podpořen bujný růst listů). Nalévající se plody pak dostatek vláhy potřebují.
Rajčata
Sklízíme zralé plody, vylamujeme zálistky. Ve vyšších polohách již začínáme seřezávat i kvetoucí vrcholky rostlin, které již nestihnu poskytnout plody a přimějeme tak rostlinu, aby energii investovala raději do plodů již dozrávajících. (Doma po příchodu mrazíků dozrají jen dorostlé plody, menší nemá smysl sklízet, a používat zelená rajčata je vzhledem k obsahu solaninu nebezpečné.) Rostliny zaléváme pravidelně, aby plody nepraskaly. Ale pouze ke kořenům, aby vlhkost na listech zbytečně nepodpořila rozvoj houbových chorob. Pro jejich kontrolu poslouží postřiky ekologickými přípravky na bázi kaseinu (nebo nepasterovaným mlékem smíchaným s vodou či nálevem z přesličky v poměru 1:1), které nám nebrání dále sklízet. Horké a suché počasí nahrává sviluškám, zvláště ve skleníku – na ně zase platí postřiky na bázi rostlinných olejů, které jim zalepí dýchací otvory.
Papriky
Rostliny, jejichž křehké výhony obtěžkaly plody, vyvazujeme podle potřeby k opoře. Kontrolujeme výskyt svilušek, kterými především ve skleníku často trpí. Podobně jako u okurek se napadení projevuje usycháním a žloutnutím listů, které jsou zespodu pokryty téměř neviditelnými pavučinkami, které si roztoči vytvořili.
Okurky
Na vláhu jsou okurky náročnější nežli rajčata, pokud mají uživit velké, na vodu tolik bohaté plody. Především skleníkové okurky často trpí sviluškami – řešení je stejné jako u rajčat. Prevencí proti plísni je zase pěstování na síti.
Cukety
Cukety je třeba zalévat pravidelně, jsou však o něco úspornější než žíznivé okurky. Oběma druhům prospěje také pravidelné přihnojování, které podpoří další násadu plodů. ideálním hnojivem zkvašený drůbeží trus. Kromě toho, že dodává rostlinám komplex výživných látek, prospívá půdě, pečuje o její zdraví a dlouhodobou úrodnost. Hnojení organickými hnojivy je ideální kombinovat s mulčováním, které uchovává půdu kyprou a chrání pracující půdní mikroorganismy. Ovšem ani u hladové zeleniny není vhodné přehnojení dusíkem, na který je, kromě dalších živin, trus bohatý – zákvas proto ředíme tak, že téměř nezapáchá a má barvu slabšího čaje, kupovaný koncentrát pak podle návodu. Přemíra dusíku sice podpoří růst rostlin, ale plody mohou být méně chutné a rostliny náchylnější k chorobám a lákavější pro škůdce.
Při rozvoji padlí na listech cuket pomáhá ranní kropení listů a postřik přípravky na bázi olejů, kaseinu a lecitinu. Plody cuket sklízíme mladé – budou chutnější a podpoříme tak násadu dalších květů a plodů.
Dýně vyžadují zálivku, hnojení, mulčování slámou, podložení zrajících plodů. Mrkev chráníme textilií proti pochmurnatce mrkvové, jejíž larvy v kořenech vyžírají chodbičky. Mladé výsevy jednotíme a dorostlé kořeny sklízíme. Pór chráníme textilií před vrtalkou pórkovou. Přihrnutím zeminy získáme delší bílé části stvolů, které mají jemnou chuť. a bělíme přikopčením zeminou. Rovněž kedlubnu, brokolici a květák chráníme netkanou bílou textilií před škůdci, pozdní sazenice zaléváme a hnojíme. Sklízíme zavinuté hlávky letního zelí, rostoucí zimní odrůdy zaléváme, hnojíme a mulčujeme. Fazolky pěstované pro sklizeň mladých lusků sklízíme včas, dokud lusky nejsou vláknité, když je přelomíme. Rovněž cukrový hrách sklízíme, dokud jsou lusky křehké, zrna dřeňového pak necháme vyrůst, ale nikoli ztvrdnout – pokud je tedy nechceme sklízet až zralé pro semenaření. Postupně sklízíme naťový i řapíkatý celer, bulvový pravidelně zaléváme a hnojíme. Česnek pěstovaný pro dlouhodobější skladování přestaneme zalévat, jarní výsadby již sklízíme. Sklízíme polorané odrůdy brambor, pozdní přikopčíme a nasteleme. Mulčujeme rovněž rebarboru, jejíž sklizeň již skončila a která nyní odpočívá. Sklízet můžeme semena, pokud jsme rostlinu nechali vykvést.
Chryzantémy čili listopadky ozdobí zahradu na sklonku léta a na podzimAutor: Shutterstock.com / Igor Lushchay
Květiny
V první polovině srpna můžeme vysazovat cibule ocúnů, na podzim kvetoucích šafránů (šafrán sličný, setý, nahokvětý), lilií bělostných a hlízy bramboříků. Cibuloviny sázíme do propustné půdy obohacené kompostem, šafrány a ocúny až 10 cm hluboko, suchomilnou lilii bělostnou mělce. Šafrány a ocúny jsou ideální i do louky, kde se samy rozrůstají.
Petúnie a pelargonie vyžadují pravidelná zálivku, hnojení a odstraňování uvadlých květů. Fuchsie a begónie zaléváme pouze ráno či večer dešťovou vodou, hnojení vyžadují bez vápníku. V horkých dnech nutně potřebují stínění. Odstraňování odkvetlých květů cínií, aksamitníků a dalších letniček prodloužíme dobu jejich kvetení – rostliny, kterým se nedaří vytvořit semena, nasazují další a další květy. Jiřiny, astry a chryzantémy potřebují zalít a pohnojit, aby bohatě zdobily podzimní zahradu. Vyplatí se i vyvázání vysokých odrůd k opoře. Podobnou péči ocení i mečíky, u kterých navíc odstraňujeme odkvetlé květy. Je poslední vhodný čas na výsev dvouletek, například zvonků – již vzešlé semenáčky přepichujeme, zaléváme a hnojíme.
Mátu sklízíme zastřihování vrcholů, opět dorosteAutor: Shutterstock.com / Manuel Trinidad Mesa
Bylinky
Levanduli prospěje zastřižení výhonů po odkvětu, hnojení dřevěným popelem a mulčování štěrkem. Je čas na poslední sklizeň nekvetoucích výhonů šalvěje. Stejně jako rozmarýnu a tymiánu jí prospěje přirozené minerální hnojivo – dolomitický vápenec a dřevěný popel. Rozmarýn a tymián sklízíme průběžným zaštipováním výhonů, které podpoří košatost keříků. Nikdy však dřevnatějící bylinky nestříháme až na staré dřevo, které již tak ochotně neobrazí. Ještě naposledy můžeme seříznout nekvetoucí natě meduňky a máty pro sklizeň lístků. Mátě prospěje za sucha zálivka, oběma bylinkám pak mulčování, které vláhu v půdě šetří.
Ovocné dřeviny
Uprostřed pokračující sklizně bychom neměli zapomenout ani na ovocné stromy a keře, které již odplodily. Často potřebují péči – některé prořezávku, jiné ochranu před škůdci a chorobami.
Jabloně a hrušně, zvláště mladé stromky s bohatou násadou plodů, potřebují za suchých dní zálivku – raději jednou týdně větším množstvím vody, která pronikne až ke kořenům. Ideální je zalévat ráno či večer, odstátou, nejlépe dešťovou vodou. Pokud je půda pod stromy odkrytá, je vhodné ji mulčovat (například posečenou trávou, nebo slámou). Proti červivosti jablek pomohou feromonové lapače, které umístíme do korun jabloní, kde chytají dospělce kladoucí vajíčka. Nyní je však čas spíš pro prevenci v příštím roce – kolem kmenů stromů upevňujeme lapače z vlnité lepenky, ve kterých se housenky obaleče uvelebí na zimu – na konci podzimu je odebereme a spálíme. Stejně můžeme před škůdci chránit i hrušně a slívy.
Třešně, meruňky, slivoně i ořešáky je v tuto dobu vhodné prořezat, pokud vyžadují řez výchovný, zmlazovací či udržovací. Výhodou včasného řezu je, že se strom lépe regeneruje a neplýtvá výživou na větve, které by byly na jaře nakonec stejně odstraněny. Nezralé ořechy můžeme sbírat a připravit z nich oblíbenou ořechovici.
Prosvětlení koruny prospěje i višním, broskvoním, angreštům a rybízům. Přednostně odstraníme všechny poškozené větvě, a poté ty, které vytvářejí příliš hustou splať, jdou napříč ostatními. Rozhodně odstranit potřebují ty větve, které jeví známky napadení chorobami – v případě moniliové spály jsou to obvykle všechny konce větviček až na zdravé dřevo. U maliníku je vhodné odstranit slabé i odplozené výhony. Takzvané vlky je také nejlepší odstraňovat, dokud jsou měkké a poddajné.
ibišek syrský je velmi vděčnou dekorativní zahradní dřevinouAutor: Shutterstock.com / khan3145
Okrasné dřeviny
Okrasné keře, jako je hortenzie, dřevitá pivoňka, ibišek syrský, či komule Davidova ocení zálivku a hnojení s vyšším podílem fosforu a draslíku (na draslík jsou bohaté například slupky od banánu, na fosfor drůbeží trus – ten je však třeba dávkovat velmi opatrně, po zkvašení ředit na barvu slabého čaje (nebo dle návodu na zakoupeném koncentrátu) a hnojit nejvýše jednou týdně spolu se zálivkou, abychom dřevinám nenadělili příliš dusíku). Velmi prospěšné je i mulčování, které chrání kořeny, udrží v půdě vláhu a zvyšuje její kvalitu. Také popínavým plaménkům prospěje zálivka a přihnojení, především pak stíníme jejich paty, aby kořenům nebylo horko. Růže chráníme proti padlí a skvrnitosti – existují i ekologické prostředky, které posilují odolnost rostlin a účinkují při prvních známkách napadení (silný nálev z přesličky, heřmánku, postřiky na bázi olejů a kaseinu). Sklízíme šípky dužnoplodých růží. Mladé sazenice vřesu a vřesovce zaléváme zásadně dešťovkou a mulčujeme je borkou nebo jehličím. Můžeme je množit hřížením, stejně jako ostatní okrasné dřeviny – právě v srpnu se řízky nejlépe ujímají.