Přirozené, organické hnojení je pro zdraví půdy nejlepší. Kromě kompostu, hnoje a výluhů můžeme využít i celkem bezpracnou cestu – vytrvalé zelení hnojení jednou zasadíme a poté pracuje samo.
Kromě jednoletého zelené hnojení, které zasejeme, necháme povyrůst a posečeme, můžeme k přirozenému obohacení půdy o dusík využít i vytrvalé rostliny, které ho díky symbiotickým bakteriím dokáží poutat ze vzduchu. Tyto druhy bývají často mezi pionýrskými rostlinami, které obsazují a zúrodňují každý obnažený kousek země. Pomáhají ostatním rostlinám a podporují rozmanitost, což bylo doloženo například při výsevech luk – pokud byly dusík poutající rostliny, zvané leguminózy, ve směsi zastoupeny, vytvoří podmínky pro řad dalších druhů a louka začne doslova vzkvétat. Leguminózy najdeme jak mezi bylinami, tak dřevinami. Kromě schopnosti obohacovat půdu o dusík mají i další skvělé vlastnosti, které na zahradě oceníme, ať to je vzhled, květy či jedlé a plody či vše zároveň.
Žanovec měchýřník (Colutea arborescens)Autor: Karin Jaehne / Shutterstock.com
Jak to funguje?
Mohlo by se zdát, že dokud půda nedostane jejich odumřelá těla, nezíská ani dusík. Ale kořenové vlášení, a stejně tak i hlízky skladující dusík, ve velkém odumírají při každém drobném proschnutí. A jakmile vlhkost stoupne, vyraší kořínky nové. Tento cyklus je zcela přirozený, dokonale stejnoměrnou vlhkost v půdě udržet nelze, ani to není žádoucí. Mírné vysychání a opětovné zavlažení jí kypří, pokud tedy obsahuje dostatek humusu. A právě ony odumřelé kořínky jsou pak pro okolní rostliny zdrojem dusíku. Ještě dřív, nežli půdu pokryjí odumřelé nadzemní části rostlin, což se stává i u většiny trvalek.
Trvalky a dřeviny poutající vzdušný dusík
Mezi pohledné trvalky rostliny, které dovedou půdu obohacovat o dusík a mohou tvořit součást pestré výsadby patří vytrvalé jetele (plazivý, jahodnantý) a vikve, vojtěška setá, štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) či lupina vlčí bob. Mezi dřeviny patří čimišník stromový, rakytník řešetlákový, hlošina úzkolistá, okoličnatá a mnohokvětá, žanovec měchýřník (Colutea arborescens), vítečník sítinovitý (Spartium junceum), albízie růžová (Albizia julibrissin), latnatce (Caenothus) a janovce (Cytisus). Jde o keře a stromky velmi dekorativní, kvetoucí, nektarodárné a v případě rakytníku, čimišníku a hlošin i poskytující jedlé a léčivé plody. Žanovec má plody naopak jedovaté a jakožto okrasná rostlina patří pouze na zahradu, nikoli do přírody, kde by mohl časem utiskovat původní druhy.
Vítečník sítinovitý (Spartium junceum)Autor: ibrahim kavus / Shutterstock.com
Zakoupit lze i osivo speciálních půdopokryvných směsí s rostlinami schopnými vázat vzdušný dusík, které jsou vhodné například mezi řádky vinohradu. Na rozlehlých plochách je živé mulčování mnohdy snazší nežli nastýlání organickým materiálem.
Půdu však neobohacují pouze rostliny obdařené schopností vázat vzdušný dusík. Hluboko kořenící rostliny kypří půdu a poté, co odumřou, jsou zdrojem humusu.