Nechávat záhony po sklizni prázdné je škoda. Pokud na ně nezasejeme další zeleninu, budou vděčné za zelené hnojení. Tedy osetí rostlinami, které půdu nasytí a ozdraví.
Organické hnojení – hnůj, kompost a také zelené hnojení – se stará nejen o výživu rostlin, ale udržuje půdu dlouhodobě úrodnou a zdravou. Na rozdíl od průmyslových minerálních hnojiv (nikoliv horninových mouček, popela aj.) podporuje v práci půdní mikroorganismy a zvyšuje tak podíl humusu v půdě. Humus dovede zadržovat vodu i živiny a naprosté většině rostlin kyprá, na humus bohatá půda náramně svědčí (výjimkou jsou jen asketické skalničky z horských sutí a podobně specializované rostliny). Organická hnojiva s výjimkou rostlinných zákvasů však působí pomaleji než ta minerální. Postupné uvolňování dusíku do půdy je však spíše výhodou – přehnojení tímto důležitým prvkem činí rostliny sice bujně rostoucí, ale méně chutné, náchylnější k chorobám i škůdcům.
Proč hnojit zeleně?
Právě srpen je ideální dobou k osetí uvolněných záhonů zeleným hnojením. Můžeme vysít svazenku vratičolistou, bob koňský, vikev setou i huňatou, pohanku setou, hořčici setou, jetel inkarnát a další druhy, či hrách pelušku. Tyto rostliny jsou po generace využívány pro svou schopnost ozdravovat půdu, svými mohutnými kořeny ji provzdušňovat a vytahovat živiny a vodu z její hloubi k povrchu. Tím, co ve svých tělech nastřádají, nakonec půdu důkladně obohatí. Do té doby ji chrání podobně jako mulč, nevpustí mezi sebe mnoho plevelu. Jejich květy jsou prostřeným stolem pro včely, čmeláky a motýly a oživí i vzhled zahrady. Bobovité a vikvovité rostliny navíc umí díky spolupráci s nitrifikačními bakteriemi poutat vzdušný dusík a zabudovat ho ve svém těle. Poté, co je posečeme, ho opět pozvolna uvolní do půdy. Ovšem nikdy je nekombinujeme s hnojivy průmyslovými, protože ta činnost nitrifikačních bakterií oslabují.
Výběr druhů pro zelené hnojení
Nejuniverzálnějším zeleným hnojením je svazenka vratičolistá. Můžeme ji použít po jakékoliv plodině, protože s žádnou u nás pěstovanou není příbuzná. Krásně kvete a poslouží včelám, čmelákům a motýlům jako vítaná potrava pozdního léta a časného podzimu. Počátkem srpna zasetá svazenka pokvete již v září.
svazenka vratičolistáAutor: Archiv ireceptar.cz.
Bobovité rostliny, jako je bob, vikev a peluška, jsou vynikajícím zdrojem dusíku. Nesejeme je však na záhony, kde jsme pěstovali fazole a hrách – půdě svědčí střídání nepříbuzných rostlin. Ideální jsou na záhony, kde rostla nebo bude růst na dusík náročná brukvovitá zelenina, ale také listová či plodová. Brukvovité zelenině zase nesvědčí příbuzná hořčice.
Jetel nachový (Trifolium incarnatum), známý též jako jetel inkarnát.Autor: James Pearce / Shutterstock.com
Mezi bobovité rostliny patří také velmi dekorativní lupina vlčí bob. Její semena mohou být součástí směsí pro zelené hnojení. Jedná se ovšem o krásně kvetoucí vytrvalou rostlinu, můžeme jí proto jako trvalku pěstovat v blízkosti ovocných keřů a stromů, kterým její sousedství prospěje – zvláště pokud na podzim odumírající natě plné živin necháme na místě. Jako krátkodobé zelené hnojení poslouží jednoletá lupina bílá.
Jak zasít zelené hnojení?
- Vyplatí se dodržovat správné výsevní dávky a nezvyšovat je. Přehoustlé porosty obvykle snadno podehnívají.
- Hořčice a řepky vyséváme 100 g/m2, svazenky 2 g/m2, lupiny 300 g/m2.
- Jemné osivo, jako má svazenka, můžeme před výsevem smíchat s jemným pískem v poměru 1:1. Pro docílení rovnoměrného, nepřehoustlého rozptýlení osiva je ideálním pomocníkem ruční rozmetadlo.
- Hrách nebo pelušku sejeme raději ve směsce s ovsem nebo pšenicí. Tyto obiloviny jim zajistí oporu, po které se mohou pnout.
- Před zarytím můžeme nadzemní části rostlin rozdrtit sekačkou. Poté rozdrcení necháme hmotu zavadnout a poté ji mělce zarýváme. Vyvarujeme se tak nežádoucího procesu hnití a docílíme žádoucího tlení.
Kdy a jak zelené hnojení zapravit do půdy?
Semena rostlin rovnoměrně rozhodíme na urovnanou plochu, lehce zahrneme hráběmi a při vzcházení nenecháme zaschnout. Rostliny posečeme v době, kdy začnou odkvétat a lehce je zapravíme do půdy. Hluboké rytí nebývá přínosné, ve svrchních vrstvách je půdní mikroorganismy zpracují rychleji, rytím navíc z hlubších vrstev často uvolníme semena plevelů, které potom mají šanci vyklíčit. Rostliny stačí s půdou smísit lehkým okopáním motykou nebo zamícháním rycími vidlemi. Ozimou vikev či řepku můžeme vysít i v průběhu srpna či září a posíci a do půdy zapravit až na jaře. Přes zimu bude porost chránit půdu před erozí.