Plody mišpule, jednoho z nejkrásnějších zahradních stromů, jsou léčivé a jedlé. Ba přímo lahodné, pokud je sklidíte v pravý čas a vymačkáte sladký obsah. Jak mišpuli sázet a pěstovat?
Mišpule pochází z Malé Asie, odkud se rozšířila téměř v celé Evropě. Theofrastus ji zaznamenává v Řecku již roku 300 př. n. l.. V minulosti byla nejvíce vysazována v Německu, během dlouhé doby pěstování zde i zplaněla a lze ji spatřit jako podrost listnatých lesů. Z těchto důvodů se Carl von Linné domníval, že je v této zemi původním druhem a dal jí druhové jméno germanica. Mišpule německá (Mespilus germanica L.) patří do čeledi růžovité (Rosaceae). V minulosti byla velmi populární i u nás, již za Karla IV. je zmiňována jako běžně pěstované ovoce; nyní se však pěstuje jen velmi zřídka.
Mišpule vytváří široce větvené keře nebo stromy, vysoké 3–5 m. Kvete v květnu až červnu a je samosprašná. Plody – malvice se podobají malým jablíčkům.
Kde je koupit a jakou vybrat odrůdu?
Z odrůd se nejčastěji pěstuje Holandská, která se vyznačuje rozložitou až převislou korunou a velkými plody. Odrůda Nottingham se vzpřímenějším habitem koruny má o něco menší, chutné plody. Odrůdy Dutch a Monstrous mají středně velké až větší plody, odrůda Royal menší, ale chutné malvičky. Stromky nebo keře mišpulí můžeme koupit v ovocných školkách a zahradnictvích, které prodávají netradiční druhy ovoce.
Výsadba stromku
Mišpuli můžeme pěstovat ve tvaru keře nebo stromku s různou výškou kmínku. Nejvhodnějším obdobím pro výsadbu je podzim, pokud to nestihneme, vysazuje brzy na jaře. Před výsadbou zakrátíme kořeny, tak aby na průřezu byly bílé, přičemž odstraníme i poškozené konce kořenů až na zdravé místo.
Zakoupený roubovaný stromek se doporučuje vysadit hlouběji tak, aby místo roubování bylo nejméně 10 až 20 cm pod zemí. Podnož pak nebude obrážet svými výhony a mišpule si může pustit vlastní kořeny, tzv. zpravokořenit.
Pěstování
Nejlépe se mišpuli daří v hlinitých a hlinitopísčitých půdách, ale snáší i lehčí, vápenité půdy, v tomto případě hodně záleží na použité podnoži. Je poměrně odolná vůči mrazu, nejlepší výsledky v pěstování však dosahujeme na slunném stanovišti; snese i polostín. Pro svůj střední vzrůst, dekorativní listy a zajímavé plody se mišpule využívá také v sadovnických úpravách. Chorobami ani škůdci netrpí, plodnost je střední až vysoká, méně pravidelná.
Jak stromek prořezávat?
Korunku zkracujeme vždy až na jaře i při podzimní výsadbě, kdy ponecháme 4-5 kosterních větví, které zakrátíme podle síly letorostů o 1/2 až 3/4 délky, v dalším roce je zakrátíme asi o 1/3. V dalších letech většinou nevyžaduje řez, zmlazení snáší dobře. Řez děláme v době vegetačního klidu v předjaří, kdy již nemrzne.
Marmeláda přímo ze stromu
Plody mišpule můžeme konzumovat čerstvé, dužnina je však trpká a téměř nepoživatelná. Teprve po přemrznutí plody zhniličí a dužnina změkne. Slupka se nekonzumuje, jíme jen změklou dužninu, kterou vytlačíme po odtržení stopky z plodu – chutná jako zajímavá pikantní marmeláda.
Plody můžeme sklízet již v listopadu a skladovat tak dlouho, dokud nezměknou. Ovšem nejlepší kvalitu a aroma mají plody, když zhniličí přímo na stromě. Začátečníci, kteří přistupují ke konzumaci mišpulí většinou s nedůvěrou, brzy zjistí, že nejlepší je konzumovat plody přímo ze stromu, a to i v zimě.
Zpravidla se však plody zpracovávají na pikantní pomazánky, marmelády a sirupy, mohou se také sušit. Slouží i k výrobě různých likérů a vína. Jsou také bohaté na vitaminy, především vitamin C a B2, ale také na minerální látky jako vápník, hořčík, draslík a sodík.
Mišpule léčí
Již od starověku se plodům mišpule připisují léčivé účinky. Pomáhají při potížích se zácpou a při odstraňování ledvinových kamenů, mají rovněž močopudné účinky. Dužnina nebo sirup z mišpulí je oblíbený prostředek při léčení střevních katarů. Sirup z mišpulí, smíchaný s jablečnou šťávou v poměru 1:1, účinkuje proti průjmu. Také se uvádí, že plody mišpule mají příznivý účinek na kardiovaskulární choroby a nemoci oběhového systému. Pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi a používají se i při zánětlivých onemocněních dýchacích cest.