Obohatit zahradu banánovníkem není utopie. Některé dokonce přežijí mírné zimy. Jiné jsou ideální do velkých květináčů, nebo na jednu sezónu. Mají atraktivní listy i květy a zaujmou každého.
Většina lidí si představuje banánovníky jako ryze tropické rostliny. Není to však pravda, protože rod má veliký areál výskytu a vícero druhů roste i v horách severní Indie, Myanmaru nebo Číny. Jejich listy snesou minimální teplotu 0 °C, kmen až – 5°C, takže při pečlivém zazimování rostliny a mírné zimě má šanci přežít i u nás.
Atraktivní Musa coccinea se pěstuje jako pokojová nebo přenosná rostlinaAutor: Shutterstock.com / Mariusz S. Jurgielewicz
Banánovník ze semínka
- Původní druhy je snadné vypěstovat ze semen (která je možné koupit v internetové nabídce), kultivary pak z odnoží odřezávaných těsně u „kmene“.
- Semena nejsou klíčivá příliš dlouho.
- Před výsevem je namočíme na dva dny do vody a poté vysejeme do rašelinného substrátu pod povrch země. Čerstvá semena klíčí do měsíce.
Pěstování
Mladé rostliny vyžadují kvalitní, na živiny bohatou zem, pravidelné přihnojování i vydatnou zálivku a nádobu vysokou i širokou alespoň 40–50 cm. Rostou velmi rychle a v dobrých podmínkách kvetou po roce či dvou. Pokud se ohýbají ke světlu (musí být co nejblíže u okna), můžeme rostlinou otáčet. Po odkvětu matečná rostlina odumírá, s odříznutím kmínku však počkáme až do doby, kdy vyrazí statné odnože.
Musa basjooAutor: Shutterstock.com / Vahan Abrahamyan
Červený tygr
V Evropě často pěstovaný jihočínský druh Musa basjoo dorůstá do výšky kolem čtyř metrů. Je vhodný do velkých mobilních nádob nebo i do volné půdy. Při teplotách nad 15 °C velmi rychle roste, a to až 15 cm za týden. Vytváří velké množství odnoží, takže na konci léta lze opatrně odebrat několik malých a starou rostlinu nechat zmrznout. Podobně se chová Musa sikkimensis, který pochází z podhůří Himálají v severovýchodní Indii. Efektní je jeho kultivar ’Red Tiger’ s červeně žíhanými listy.
Ensete ventricosumAutor: Shutterstock.com / lennystan
Příbuzní na jednu sezónu
Blízkými příbuznými banánovníků (Musa) jsou podobné rody Ensete a Musella. Ensete od banánovníků odlišují dva podstatné znaky: vytrvávající listeny květenství a fakt, že neodnožuje, na rozdíl od banánovníku po odplození umírá a nové rostliny si musíme vypěstovat ze semen. Ensete ventricosum pochází z náhorních plošin tropické východní Afriky až z výšek do 2300 m n. m., kde teploty klesají i pod bod mrazu. Pokud semena vysejeme na začátku zimy a dobře narostlou mladou rostlinu v květnu vysadíme přímo do půdy v zahradě, máme šanci se na podzim potěšit květenstvím. Plody však v našich podmínkách nevytvoří. Stejně lze vyzkoušet Ensete glaucum z jihovýchodní Asie, které má kmen a listy sivě namodralé. V horských oblastech, kde se vyskytuje, není sníh vzácností,
Musella lasiocarpaAutor: Shutterstock.com / Yuangeng Zhang
Atraktivní a odolný
Skvělé vlastnosti má Musella lasiocarpa, pocházející z hor jihozápadu Číny, kde roste až do nadmořské výšky 2500 m. Pěstitelé se shodují, že je k mrazu nejodolnějším druhem z celé čeledi banánovníkovitých. Dorůstá do výšky 1–1,5 metru a kvete nepřetržitě i 6 měsíců. Potřebuje velkou nádobu, hodně živin, v létě přistíněné místo v zahradě a v zimě světlý prostor s teplotami 5–10 °C s mírně omezenou zálivkou. (V současnosti převažuje názor, že rod Musella nemá opodstatnění a druh by se měl řadit do rodu Ensete.)
Tisíce let šlechtění
Banánovník (Musa) patří k nejstarším kulturním rostlinám světa, domestikován byl na ostrově Nová Guinea asi před 7000 lety (druh Musa acuminata subsp. banksii). Brzy poté začal s domorodci „cestovat“ i na další ostrovy a na asijský kontinent, kde byl křížen s dalšími druhy. Snaha o vypěstování co největších a nejsladších banánů tak, aby jich na rostlině bylo co nejvíce, vedla k neobyčejně složité a komplikované skupině kříženců, v níž se dnes velmi těžko rozeznává, které patří k původním druhům a které ke šlechtěným.