Vřesoviště je místo s jedinečnou atmosférou, barevné po celý rok. Navíc nevyžaduje náročnou údržbu – obejde se bez zálivky, velkého pletí či kosení. Založit ho však musíme důmyslně…
Vybrat si můžeme z bezpočtu druhů vřesů a vřesovců, azalek a rododendronů, které se liší barvou květů i dobou kvetení. Vřesoviště může po celou sezonu okouzlovat barvami a rozmanitými tvary!
Jesnotlivé druhy a kultivary vřesu a vřesovce vysazujeme ve větších skupináchAutor: Shutterstock.com / Elaine Davis
Jak připravit půdu pro vřesoviště?
Vřesovištní rostliny jsou kyselomilné, vhodný substrát se tak skládá hlavně z rašeliny (např. směs rašeliny, písku a zahradní zeminy v poměru 5:2:1). V zahradnictvích a hobby marketech můžeme samozřejmě koupit i speciální zeminu pro vřesovištní rostliny. Kdo z ekologických důvodů nechce používat rašelinu, může se bez ní snadno obejít u méně náročných vřesovců. Lze ji také nahradit kompostovanou kůrou a smrkovým a borovým jehličím – pokud je smícháme s pískem, budou spokojené i náročnější vřesy.
- Vrstva tohoto substrátu ve vřesovišti by měla být 15– 20 cm v místech, kde vysazujeme vřesy a vřesovce a 30–60 cm pro výsadbu azalek a rododendronů.
- Nejlepší je sázet všechny kyselomilné rostliny ve vřesovišti do jednoho velkého záhonu a ne hloubit jámy pro každou rostlinu zvlášť, jako u výsadeb jiných květin a dřevin.
vřesovec pleťový (Erica carnea)Autor: Shutterstock.com / Iva Vagnerova
Na budoucím vřesovišti tak nejprve do požadované hloubky vykopeme původní zeminu, a pokud není vápenitá, můžeme jí část použít pro přípravu substrátu. Je–li podloží nepropustné, výkop ještě prohloubíme a na dno nasypeme vrstvu drenáže vysokou asi 10–15 cm.
Výsadba vřesovištních dřevin
- Volnou plochu mezi rostlinami vysypeme mulčovací kůrou či štěpkou.
- Sazenice vřesů a vřesovců bychom měli vysazovat asi 20–30 cm od sebe (do polštářového porostu se zapojí během 3–5 let), rododendrony a azalky pak podle jejich velikosti.
- Jehličnany, používané ve vřesovištích jako doplňkové dřeviny, již většinou nevyžadují až tak kyselou půdu, proto je vysazujeme do pozadí vřesovištních rostlin, mimo „kyselý“ záhon.
Přírodní vřesoviště mají jedinečný půvabAutor: Shutterstock.com / Paul Nash
Vřesy a vřesovce
Největší půvab do vřesoviště vnášejí barevné koberce vřesů a vřesovců. Různé druhy vykvétají různými barvami a v různém období, vřesoviště tedy můžeme osázet tak, aby od brzkého jara až do zimy stále kvetlo a proměňovalo se. Vřesy (Calluna) a vřesovce (Erica) jsou stálezelené nízké až středně vysoké keříky (výšky kolem 10–30 cm), rozrůstající se do kobercového porostu.
Aby byly kompaktní, bohatě rozvětvené a hojně nakvétající, zastříhneme je po odkvětu o třetinu až o polovinu (což je přibližně o délku odkvetlých květenství). Množit je můžeme poměrně snadno hřížením či řízkováním.
Sazeničky se na vřesovišti časem zapojí, půdu pod nimi mulčujeme kůrouAutor: Shutterstock.com / Wojmac
Jak od sebe rozeznáme vřesy a vřesovce? To je častá otázka a pro začínající pěstitele není na první pohled snadné tyto rostliny od sebe odlišit. Rozdíly jsou ve stavbě listů a květů i v době květu.
Listy vřesů i vřesovců jsou úzké, drobné, dlouhé několik milimetrů, u vřesů jsou menší, plošší, uspořádané ve čtyřech řadách, zelené, u některých odrůd např. i zelenožluté, načervenalé či šedozelené. Listy vřesovců mají jehlicovitý tvar, většinou pouze v různě zelených odstínech.
Květy vřesovců jsou drobné (několik milimetrů), zvonečkovité až soudečkovité, v různých odstínech bílé, růžové, červené až fialové barvy. Květy vřesů mají kalich delší než korunu a po odkvětu u nich kalich neopadává.