Abychom při semenaření zachovávali cenné vlastnosti pěstovaných odrůd, musíme se postarat o to, aby se naše rostliny nezkřížily s jinými. A vědět, které druhy jsou samosprašné a které cizosprašné.
Semeny množené druhy můžeme rozdělit na samosprašné, které opyluje vlastní pyl, a cizosprašné, jež opyluje pyl jiné rostliny téhož druhu. U samosprašných druhů je riziko křížení malé a za běžných podmínek se mezi sebou nekříží. Mezi samosprašné patří z nejčastěji pěstovaných zelenin hrách, fazole, rajčata a salát. U nich lze v jednom roce doma semenařit i více odrůd současně. Z praktického pohledu je lepší i u samosprašných druhů nepěstovat dvě odrůdy těsně vedle sebe (propletení dvou různých odrůd hrášků mezi sebou). Lepší je dodržet mezi nimi několikametrový odstup, případně je alespoň proložit záhonkem jiného druhu.
Rajčata jsou samosprašná, semenaření je u nich proto snadnéAutor: Shutterstock.com / Bildagentur Zoonar GmbH
Které druhy zeleniny se mezi sebou kříží?
U cizosprašných zelenin musíme být mnohem více obezřetní a dbát na to, aby na semeno kvetla vždy jen jedna odrůda. Mezi cizosprašné druhy patří tykve, okurky, mrkev, petržel, pastinák, celer, pažitka, cibule, ale také zelí, kedlubny, ředkve nebo cukrová kukuřice. Navíc vedle vlastní zahrady musíme zohlednit i druhy rostlin na zahrádkách sousedů. Kvetoucí rostliny se mohou křížit s jiným odrůdami téhož botanického druhu, včely opylovačky odrůdy nerozlišují. K tomu je potřeba znát botanické zařazení rostlin, které poznáme podle českého nebo latinského pojmenování druhu. V rámci druhu se kříží různé zeleniny mezi sebou, mezi druhy ne. Zelí se kříží s brokolicí, kedlubny či růžičkovou kapustou. To proto, že ačkoliv v konzumním stavu vypadají odlišně, botanicky patří k jednomu druhu brukev zelná (Brassica oleracea). Podobně se může křížit tuřín s dnes hojně pěstovanou řepkou olejkou, protože jsou blízce příbuzné. Naproti tomu cuketa se nekříží s hokkaidem, protože patří k odlišným druhům: cuketa k tykvi obecné a hokkaido k tykvi velkoplodé.
Kolem cizosprašných cuket zachovejte izolační vzdálenost, lem letniček je také prospěšnýAutor: Shutterstock.com / vilax
Jak zachovat izolační vzdálenost?
Nejmenší vzdálenost od jiné kvetoucí odrůdy téhož druhu, která zajišťuje, aby odrůda zůstala odrůdově čistá, nezkřížená, se nazývá izolační vzdálenost. V domácím osivaření, v malopěstování, kde semenaříme jen jednotlivé záhonky čili malé porosty, se u většiny našich druhů uvádí izolační vzdálenost 100-150 m (někdy až 250 m). Ideální při tom je, aby mezi porosty byly překážky (stromy, keře, budovy apod.) a zároveň mezi nimi rostla co nejbohatší nabídka kvetoucích druhů, které odlákají opylovače. Kromě izolace prostorové lze, byť vzácně, využít izolaci časovou (danou rozdílnou dobou kvetení odrůd), nebo izolaci technickou, při níž oddělení kvetoucích odrůd zajistí izolační klece pokryté textiliemi.