Nejlepší říz má čerstvý křen z vlastní zahrádky. Jak ale vypěstovat kvalitní, silné kořeny? Vyzkoušejte malínský víceletý způsob pěstování, nebo novější jednoletý.
Domovem křenu selského (Armoracia rusticana) je jihovýchodní Evropa. Do střední Evropy se dostal už ve 12. století, především zásluhou slovanského obyvatelstva, což dokládají i dnešní názvy křenu v jazycích nejen slovanských: rusky chren, polsky chrzan, anglicky cran, německy Kren.
Mezi křenem, který u nás běžně roste planě v přírodě i jako plevel na některých zahrádkách, a křenovými kořeny, které známe z prodejen zeleniny, je však značný rozdíl. Planý křen nejčastěji najdeme kolem vodních toků, jeho kořeny jsou však nepoužitelné pro hořce pálivou chuť.
Pro spotřebitele „správný“ křen představují válcovité hladké kořeny asi 1-2 cm silné, s bílou dužninou a příjemnou peprnou chutí. Zdálo by se, že u nás tak zdomácnělou, odedávna užívanou kořeninovou rostlinu není problém vypěstovat na zahrádce. Není to však tak úplně jednoduché.
Jak získat silný kořen?
Rostlina křenu vytváří bohatě rozvětvený kořenový systém s obrovskou regenerační schopností. Rozmnožuje se výhradně vegetativně kořenovými oddělky. I z malých částí kořene vyroste nová rostlina, která má tendenci během let se rozrůstat, větvit kořeny a vytvářet nové tenké kořínky.
obrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz
Abychom získali žádoucí válcovité kořeny, je nutné opakovaně zasahovat do vývoje kořenového systému – podstatou je podpořit vývoj omezeného počtu vegetačních výhonů a zabránit tvorbě tenkých vedlejších kořínků.
Důležité je i odstraňování květenství, dorůstajícího výšky až 150 cm. Z bílých vonných květů se sice nevytvářejí semena, ale tvorba květenství rostlinu vysiluje na úkor jejích kořenů.
Malínský způsob víceletého pěstování křenu
Pěstování křenu má v Čechách dlouhou tradici. Nejznámějším místem produkce je už od 17. století Malín u Kutné Hory, kde byl také detailně propracován způsob pěstování odrůdy zvané ´Malínský´. (Koncem 19. století tam dokonce vznikl Spolek pěstitelů, který vyvážel křen i do USA.) V Malíně se odedávna používal víceletý způsob pěstování, který se doporučuje i zahrádkářům.
-
Při výsadbě je důležitá správná orientace řízků. Jejich vrcholový konec musí směřovat k povrchu půdy, kořenový do země. Pěstitelé si proto už při přípravě řízků označují jejich vrchol kolmým seříznutím a spodní konec seříznutím šikmým.
Spočívá v tom, že kořenové řízky asi 2 cm silné a 10 cm dlouhé a bez vegetačního vrcholu na podzim nebo brzy na jaře vysazujeme na vzdálenost 60 cm od sebe do hloubky 15 cm.
- Když na jaře vyraší výhony, motyčkou odhrneme zeminu až k vysazenému řízku a ponecháme jen 1-2 výhony – ostatní odkopneme úzkou motyčkou a zároveň odkopneme i postranní tenké kořínky. Půdu pak zase přihrneme.
- Tento postup, který se nazývá jednocení, opakujeme ještě v létě. Kořínky na spodním konci však musejí zůstat nepoškozené.
Vysazené kořeny křenu se neprodlužují, nýbrž jen sílí. Sklízíme je na podzim, když se živiny stáhnou do kořenů a listy zhnědnou. Zeminu odkopeme a zesílený konzumní výhon odsekneme ke spotřebě. Zeminu pak opět přihrneme. To se opakuje každý rok. Při správném obhospodařování mohou rostliny zůstat na místě i deset let, aniž hrozí zaplevelení záhonu a znehodnocení kvality kořenů.
obrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz
Jednoleté pěstování křenu
Novějším způsobem je jednoleté pěstování s výsadbou křenu v březnu.
-
Na kvalitě křenu se podílí i organické hnojení a dostatek vláhy. Při nedostatku živin a v suchu se vytvářejí tenké kořeny ostré chuti.
Vysazujeme boční kořeny na podzim sklizených konzumních kořenů. Mají být 20-25 cm dlouhé, rovné a mohou být tenké jen jako tužka.
- Před výsadbou z nich ve střední části odrhneme tenké kořínky a pupeny a vysazujeme je šikmo do mělčích brázd.
- Koncem června kořeny odhrneme a ve střední části z nich odstraníme tenké kořínky. Pak zeminu opět znovu přihrneme.
- Křen sklízíme co nejpozději na podzim. Všechny zbytky rostlin musíme ze záhonu odstranit, aby se nestaly zdrojem zaplevelování.
- Ze sklizených vyrytých kořenů odkroutíme listy a kořeny uložíme do písku nebo do pařeniště pro zimní spotřebu. Slabší řízky použijeme k nové jarní výsadbě. Druhým rokem kulturu zrušíme.
Česká odrůda Krenox
obrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz
Ke křenové tradici patřila u nás také šlechtitelská práce, která vyústila v roce 1967 získáním odrůdy ´Krenox´.
Vyznačuje se bílou barvou slupky i dužniny kořene, velmi jemnou konzistencí a příjemně nasládlou kořenitou chutí a po nastrouhání také mnohem déle odolává hnědnutí. Při zakládání vlastní „křenovky“ se rozhodně vyplatí obstarat si výchozí kořenový materiál právě této odrůdy.
Křen v kuchyni a léčitelství
Kořeny křenu se pěstují pro jejich výraznou chuť, kterou jim dodává v nich obsažený glykosid sinigrin, z něhož se uvolňuje hořčičná silice, dodávající křenu typickou peprnou chuť, a která také při strouhání působí slzení. Mezi dnes uznávanými vysloveně léčivými rostlinami sice křen zařazen není, jeho význam pro zdravé zažívání je však nepochybný.
Křen obsahuje také značné množství vitaminu C a fytoncidy, které mají konzervační účinek, využívaný např. při sterilaci salátové řepy či okurek.
Nastrouhaný kořen slouží nejčastěji k přípravě křenové nebo tatarské omáčky, ale také na různé krémy se šlehačkou nebo s mlékem, k ochucení masa, uzeného jazyku, ovaru, uzenin či ryb.
V lidovém léčitelství byly oblíbené křenové placky, které zmírňují zánětlivé procesy.