Ostružiny si můžeme natrhat u lesa nebo vypěstovat na zahrádce. Zahradní ostružiníky a jejich kultivary plodí oproti planým ostružinám bohatěji a plody jsou větší. Existují i kultivary bez trnů.
Ostružiníky (Rubus fruticosus) vytvářejí 50–200 cm dlouhé trnité výhony, které jsou plazivé nebo poléhavé. Lesní ostružiny se většinou plazí, zahradní tvoří mohutné pruty, které je nejlepší vyvazovat k opoře. Osvědčilo se vodorovně natažené dvojdrátí ve třech řadách. Ostružiník má dvouletý cyklus, to znamená, že mladé výhony, které vyrostly letos na jaře, budou plodit až v dalším roce.
Když na slunci plně dozrají, jsou ostružiny sladké a lahodnéAutor: Shutterstock.com / BMJ
- Rostliny vysazujeme v řadě na vzdálenost 100 cm od sebe. Mezi řadami by měl být rozestup alespoň 2 m.
- Ostružiníky vyžadují plné slunce a propustnou půdu. Ve stínu plodí také, ale plody nejsou tak sladké, navíc dřevo není dostatečně vyzrálé a v zimě může silněji pomrznout.
- Hnojíme nejlépe organickou formou, nejlepší je na podzim zarýt kvalitní kompost.
Řez zajistí bohatou úrodu
Pro dobrou sklizeň je důležitý správný řez. Mladé rostliny, které vysazujeme na jaře nebo na podzim, zkrátíme na délku 30 cm. Z jednoho keře ponecháme každý rok jen šest nejsilnějších výhonů, slabé, pomrzlé a poškozené odstříhneme u země. Na podzim po sklizni vyřízneme až u země všechny odplozené výhony a o třetinu zkrátíme jednoleté pruty.
Beztrnné odrůdy ostružin se sklízejí snázeAutor: Shutterstock.com / Halfpoint
Trny sklizeň ztěžují
Sklizeň může být nepříjemná kvůli trnům, existují však i ostružiníky bez nich. Plodí dobře a bohatě, jedinou nevýhodou je menší mrazuvzdornost. Zástupci těchto odrůd jsou například Thornfree a Thornless. Pěstujeme je v chráněnějších polohách a na zimu je můžeme přihrnout kompostem. Ostružiny se také dobře kříží s malinami a na trhu je i takzvaný malino-ostružiník, výborná je beztrnná odrůda Tayberry, jejíž plody jsou sladké a keře mrazuvzdorné.