Cestičky z cihel nás lákají do zahrady. Mají klasický půvab, který se neokouká. Jejich barva ladí se zelení, příjemně se po nich chodí. Cihly vybízí k tvořivosti – jen způsobů kladení je mnoho.
Položit cihlovou cestičku nebo i větší plochu (např. terasu) není těžké. Příhodně tak využijeme třeba již starší, repasované cihly. Díky patině zapadne cestička do zahrady, jako by tam byla již věky. Vlivům počasí ovšem podléhají rychleji než nové cihly. Pro použití na zahradě jsou výborné i zvonivky – dvakrát pálené cihly při vysoké teplotě. Jsou nenasákavé, odolné vůči povětrnostním podmínkám.
Cihlové cestičky mají klasický půvabAutor: Shutterstock.com / Del Boy
- Nejprve vyhloubíme lože pro celé dílo.
- Na dno nasypeme vrstvu hrubého a na ni vrstvu jemnějšího štěrku.
- Vše dobře udusáme (půjčíme si třeba potřebnou mechanizaci). Rovinu hlídáme podle provázků, které napneme mezi kolíky, nezbytnou pomůckou je i vodováha.
- Na štěrk pak položíme vrstvu písku, do něhož klademe cihly. Přitom hlídáme, aby se povrch neznatelně svažoval ze středu k okrajům a umožnil tak lepší odtékání dešťové vody.
- Na cihly nasypeme písek nebo jemný štěrk a dobře jej vmeteme do spár. Ve finále dílo pokropíme, aby písek dobře utěsnil spáry.
- Na menší plochy můžeme klást cihly do maltového lože.
Spáry mezi cihlami utěsní písek či drobný šťerkAutor: Shutterstock.com / Aleksandr Ryabov