Vít Kašpařík z Velkých Karlovic na Valašsku vystudoval slévarénskou průmyslovku a po ní se vyučil kovářem. Ale nakonec se stal výrobcem hudebních nástrojů stejně jako otec.
Zkrátka, jablko se neodkutálelo daleko od stromu: Vítův otec Jan Kašpařík je nadšený hudební badatel a výrobce tradičních hudebních nástrojů. Jeho syn, ročník 1970, sice po vyučení postupně vystřídal několik zaměstnání, ale také příležitostně vyráběl píšťalky pro své nejbližší přátele a známé.
Flétny, píšťaly, klarinety…
Každý kus je originálem podobně jako před staletími, kdy tyto lidové nástroje vznikaly. Kromě příhodně tvarovaných větví javoru, buku, topolu či lísky Vít Kašpařík velmi často pro jejich výrobu používá bezové dřevo, které má řadu výhod. Kromě kompaktní struktury (dřevo při vysychání nepraská) třeba i to, že vnitřek nástroje není třeba vrtat — stačí velmi jednoduše odstranit bezovou duši.
Flétny, píšťaly, klarinetyAutor: Archiv ireceptar.cz
Nástroje Víta Kašpaříka byly natolik kvalitní, že se mohl řemeslu věnovat naplno. Výrobní sortiment držitele titulu Nositel tradic lidových řemesel dnes zahrnuje
- tradiční píšťaly koncovky,
- flétny,
- bezové klarinety,
- rákosové hoboje,
- strunné nástroje,
- dudy.
Dudy, gajdy
Hráč svým dechem nafukuje měch z kůzlečí kůže, ze kterého jde vzduch do píšťaly, která vydává základní tón dud, a do píšťaly, na kterou dudák hraje melodii. Sílu tónu hráč ovlivňuje tlakem na měch, který svírá v podpaží.
Na nástroje Víta Kašpaříka hrají profesionální hudebníci nejen v souborech historické hudby, ale také muzikanti, kteří se lidovou hudbou inspirují, například Pavel Žalman Lohonka či Vladimír Merta.
dudyAutor: Archiv ireceptar.cz
„Kovařina se mi líbila, to ano, ale nebavily mě práce, které se opakovaly třeba při výrobě mříží. Proto jsem začal vyrábět pozapomenuté hudební nástroje, kde jsem mohl vymýšlet něco nového. I když se mi občas stalo, že jsem vymyslel něco, co už někdo objevil dávno přede mnou. Z kovu dnes aspoň vyrábím grumle — lidový nástroj s kovovým jazýčkem, na který se brnká prsty a výsledný tón se pak dotváří v ústech.“
grumleAutor: Archiv ireceptar.cz
Kobza
Velmi starý strunný nástroj je při hře položen vodorovně na stole. Technika hry je podobná hře na nástroj dobro, který používají dnešní country&western kapely.
kobzaAutor: Archiv ireceptar.cz
Husle ochlebky
Jsou vydlabané z jednoho kusu javorového dřeva s přiklíženou nebo hřebíčky či kolíčky „přišitou“ horní ozvučnou deskou. Stejně je vyrobena i malá basa. Takto jednoduše se vyráběly i podobné renesanční nástroje (fidula, rebeka). Teprve později se začaly strunné nástroje vyrábět složitější technologií (klížení, ohýbání dřeva).
Husle ochlebkyAutor: Archiv ireceptar.cz
Vítr ve flétně
„Lidové nástroje mě přitahují i proto, že si nástroj můžu jednoduše za chvilku vyřezat třeba někde na louce. Kromě ostrého nožíku si vystačím jen s vlastní šikovností. Je pravda, že takto vyrobené píšťaly, flétny či klarinety nemají čistý zvuk klasických nástrojů, slyšíte, že jejich hra jakoby šumí, také se tomu zvuku říká vítr ve flétně. Ale tyto nástroje nejsou určeny pro hraní v uzavřených prostorách kostelů, koncertních hal a v dalších místnostech s úmyslně vytvořenou akustikou. Jejich zvuk se má nést volným prostorem pastvin a strání, dotváří jej vítr, který tuhle hudbu zanáší v poryvech na protější svah či do vesnických stavení někde v údolí.
Lidové dechové nástroje také mají mnohem jednodušší prstoklad a mají i tu výhodu, že hráč může mnohem více pracovat s barvou zvuku, silou dechu může modulovat výšku tónu — lidový nástroj tedy nemusí být úplně přesně naladěný. Ale samozřejmě vyrábím i historické nástroje, které hrají čisté tóny s jasným zvukem,“ vyznává se Vít Kašpařík, který nám také prozradil, jak si vyrobit jednoduchou píšťalku a jednoduchý jazýčkový klarinet z bezové větve.
Otloukej se, píšťaličko
„Nejznámějším materiálem je čerstvý vrbový prut o průměru do 1 cm, ale výborný je i klacík z kaštanu, javoru či jasanu.
otloukej se píšťaličkoAutor: Archiv ireceptar.cz
Z vybraného klacíku odřízneme tzv. kolínka, ze kterých vyrůstají lístky nebo další větvičky.
Klacík je směrem ke kmeni širší, dál od kmene se zužuje. Na širším konci budoucí píšťalky po obvodu klacíku nožem prořízneme kůru až na dřevo. Na užším konci klacík odřízneme — pro začátek doporučuji udělat píšťalku kratší, dlouhou asi jen 5 cm.
Pak klacík položíme na koleno a hladkou dřevěnou či umělohmotnou střenkou nože kůru naklepeme, abychom ji uvolnili od dřeva. Údery vedeme s citem postupně jeden vedle druhého a klacíkem přitom otáčíme.
- Když je kůra celá naklepaná, jemně ji zkusíme protočit, a pokud se nám to podařilo, z klacíku ji nestáhneme, jen ji poposuneme a vrátíme zpátky na původní místo.
Pak vyřízneme okénko — jeden řez vedeme kolmo ke klacíku asi 1 cm od konce naklepané kůry, další pak od středu píšťalky šikmo ke kolmému řezu, přičemž oba řezy zasahují i do dřeva.
Poté kůru se dřeva opatrně stáhneme a v klacíku vyřízneme dutinu, „kolíbku“, zasahující zhruba do poloviny průměru klacíku.
obrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz
Obnažené dřevo je třeba před každým nasunutím kůrové trubičky naslinit — dřevo rychle vysychá a drhnoucí trubička by se mohla při nasazování poškodit.
Pak píšťalku odřízneme od klacíku a vytvoříme štěrbinu — konec klacíku před okénkem v kůře jemně šikmo seřízneme.
Doporučuji ubírat dřevo jen velmi málo — štěrbina (tryska) nesmí být příliš velká, aby vzduch, který do ní foukáme, v ní proudil velmi rychle a na hraně okénka tak mohl vzniknout základní tón.“
Bezový štěbenec
Z rovné, čerstvé, dva roky staré bezové větve odřízneme kolínka (1).
Z budoucího nástroje dřevěnou kulatou tyčkou vytlačíme bezovou duši (2).
Na jednom konci zhotovíme jazýček, jehož chvěním vzniká tón: Seřízneme kůru až na dřevo, opatrně prořízneme oblouček (3), od kterého pak dvěma rovnoběžnými řezy bezový klacík prořízneme.
bezový štěbenecAutor: Archiv ireceptar.cz
Řezy jsou vedeny tak, aby v profilu byla vrchní část jazýčku širší než vnitřní a jazýček mohl volně vibrovat (4).
Takto vyříznutý jazýček ještě jemně nožem ztenčíme (5).
Vyřízneme hrací otvory (mohou být na stejné straně jako jazýček i na straně opačné) (6).
Dutinu nástroje u jazýčku zaslepíme kouskem vytlačené bezové duše. Při hře pak máme celý jazýček klarinetu v ústní dutině.
Foto autor