Výběr nátěrové hmoty

Přírodní materiály jsou krásné a vydrží desetiletí. Tedy pokud jim věnujeme správnou péči, což znamená, že je pravidelně čistíme a natíráme. Jak často budeme kolem domu běhat se štětcem v ruce, to záleží na kvalitě nátěrové hmoty i naší práce.

Jak to udělat, aby nátěr chránil povrch a dával mu pěkný vzhled co nejdéle?

Výběr správné nátěrové hmoty ovlivňuje výsledek natírání zhruba z jedné třetiny až poloviny, tvrdí odborníci.

Zbytek je otázkou dobře odvedené práce.

Pokud už tedy investujeme spoustu času do čištění, broušení, penetrování a natírání, neměli bychom si výsledek pokazit koupí špatné nátěrové hmoty. Poradíme vám, jak na to.

Vodouředitelná, nebo syntetická?

Je to takřka stejná otázka jako ta, zda bylo dřív vejce nebo slepice: Jsou lepší nátěrové hmoty ředitelné vodou, nebo syntetické?

 „Každý z těchto nátěrů má výhody i nevýhody a nelze říct, který je lepší. Vodouředitelné bych rozhodně doporučil k natírání v interiéru, neboť rychleji schnou a tolik nepáchnou. Ale klidně je lze použít i venku, protože mají lepší roztažnost než syntetické. Ty jsou zase díky vyšší odolnosti vůči otěru ideální na hodně namáhané povrchy,“ srovnává Václav Mácha, technický poradce značky Balakryl. Čím se oba druhy barev a laků dále liší?

Vodouředitelné čili akrylátové

Jsou složené z pigmentů a plniv ve vodní disperzi. Pokud jsou určené na kov, obsahují navíc antikorozní pigmenty a inhibitory zastavující korozi.

Vyrábějí se jak pro vnější, tak i vnitřní prostředí, lze je použít k nátěrům

  • dřeva, dřevovláknitých a dřevotřískových desek,
  • oceli opatřené základním nátěrem,
  • pozinkovaných a hliníkových plechů,
  • betonu, eternitu, zdiva a podobně.

Mají je rádi především amatérští natěrači. Tyto barvy totiž rychle zasychají, k jejich ředění stejně jako k mytí štětce a dalších pomůcek stačí obyčejná voda.

ochrana dřevaochrana dřevaAutor: Archiv ireceptar.cz

 

Tyto barvy obsahují jen malé množství organických rozpouštědel, proto jsou mnohem šetrnější k životnímu prostředí. Snižují také riziko vzniku požáru, a to při práci i skladování. Pozor ovšem na jejich skladování při nízkých teplotách nebo dokonce mrazech! Oboje je dokáže zničit.

Syntetické čili rozpouštědlové 

Jako pojivo se v nich používají pryskyřice rozpuštěné v organických rozpouštědlech. Proto se také pro tyto nátěrové hmoty někdy používá název rozpouštědlové.

Nedají na ně dopustit profesionální natěrači, a to především kvůli jejich vysoké odolnosti vůči poškození. Vhodné jsou tedy hlavně do exteriéru, na místa vystavená rozmarům počasí. K jejich ředění a mytí nástrojů se používají ředidla.

Tyto barvy z trhu vytlačily kdysi oblíbené olejové barvy, kde jako pojivo sloužily vysychavé oleje, které ovšem dlouho zasychaly. Stejně tak dnes neseženete barvy nitrokombinační a nitrocelulózové, protože se už nevyrábějí.

Speciální skupinou jsou barvy dvousložkové, které mohou být jak syntetické, tak akrylátové. Tyto nátěry se skládají ze dvou látek, které smíchá uživatel dohromady, čímž dojde k procesu polymerace. Výsledkem je velice tvrdý a odolný nátěr.

Dobrý výsledek je ovšem vykoupený vyšší pracností. Při míchání je nutné dodržet přesný poměr obou složek, jinak se směs nevytvrdí. Zároveň je třeba pracovat při teplotě minimálně 15 °C.

výběr barevvýběr barevAutor: Archiv ireceptar.cz

Univerzální, nebo speciální?

Na trhu objevíme i nátěrové hmoty univerzální (tedy takové, které můžeme nanášet jak na dřevo, tak i na kov a na další povrchy) a speciální k ošetření různých podkladů.

V receptuře univerzálních barev musí dojít ke kompromisu tak, aby přilnuly například jak ke dřevu, tak ke kovu. Navíc v nich nemusí být obsažené speciální látky, které brání třeba modrání dřeva nebo korozi kovu, ty najdeme jen u speciálních nátěrových hmot.

Univerzální barvy oceníme například tehdy, když chceme natřít dveře i kovové zárubně v bytě do stejného odstínu. Slouží i k drobným „opravám“, když se odprýskne radiátor nebo uloupne lak na bílé poličce – stačí, když doma skladujeme jen jednu plechovku.

Pokud ovšem od nátěru očekáváme, že bude chránit dřevo či kov dlouhou dobu v náročných podmínkách, je lepší sáhnout po speciální barvě.

U dřeva nezapomeňte na penetraci!

Dřevo, ale také desky na dřevotřískových bázích by měly být před natíráním zbaveny všech nečistot a povrch by měl být zbroušený dohladka.

Velmi důležitý je penetrační nátěr! I když se občas tvrdí, že jako penetraci lze použít běžnou nátěrovou hmotu, kterou jen více naředíme (někdy to na obalu doporučují i výrobci), není to zcela ideální. Mnohem účinnější jsou speciální penetrační nátěry na dřevo, které by měly obsahovat fungicidní složky. Díky tomu dosáhneme nejen toho, že vrchní barva k povrchu lépe přilne, ale zároveň dřevo chráníme před tvorbou plísní, hniloby či hub nebo před napadením dřevokazným hmyzem.

Na takto připravený základ nanášíme vrchní barvu – univerzální či speciální. Do interiéru zpravidla stačí jedna vrstva, ven se doporučují dvě. Podle doporučení výrobce je nanášíme po několika hodinách, maximálně dnech.

Použít můžeme buď krycí email, nebo univerzální laky jak v lesklém či matném povrchu, případně s označením satin pro pololesklé provedení.

Lazurovací laky

Většina lidí obvykle chce, aby zůstala přiznána struktura dřeva. Tento požadavek splňují lazurovací laky, které koupíme jak syntetické, tak vodouředitelné.

Navíc si lze vybírat mezi takzvanými tenkovrstvými a silnovrstvými lazurami. Rozdíl poznáme už při otevření plechovky – tenkovrstvá lazura je řidší.

penetrační nátěrpenetrační nátěrAutor: Archiv ireceptar.cz

Podobně jako napouštědlo (penetrace) se do dřeva vsákne a ochrání je. Silnovrstvá zase vytvoří na povrchu silnější vrstvu ochranného filmu, který zvyšuje životnost celého nátěru i dřeva. S tenkovrstvou lazurou stejného efektu dosáhneme několika nátěry po sobě.

Z těchto důvodů jsou tenkovrstvé lazury vhodné k dekoračním vrchním nátěrům. Zvýrazňují kresbu dřeva a zvyšují jeho odolnost proti vodě a povětrnostním vlivům včetně UV záření.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Pokud hodláme starší klasický barevný nátěr nahradit lazurovaným povrchem s viditelnou strukturou kresby dřeva, musíme původní nátěr nejprve odstranit broušením nebo odstraňovačem nátěrů. Na takto upravené povrchy opět naneseme jak tenkovrstvou, tak silnovrstvou lazuru v několika vrstvách.

Silnovrstvé lazury vytvoří vrchní lesklý povrch, který je pevnější, než je tomu u tenkovrstvých lazur, zachovává kresbu dřeva a barevně ji zvýrazní. Dlouhodobě chrání dřevo před škodlivými povětrnostními vlivy, zejména UV zářením a pronikáním vlhkosti.

Interval mezi nanášením je 6 hodin u vodouředitelných laků a až 24 hodin u syntetických lazur. Lazuru během aplikace opakovaně promícháváme.

Lazurovací laky koupíme bezbarvé nebo pigmentované pro různé odstíny dřeva – od borovice, přes palisandr, kaštan, dub až třeba po ořech či wengé. Přitom platí, že čím je lak tmavší, tím více obsahuje pigmentu, který chrání dřevo před povětrnostními vlivy a slunečními paprsky.

Jednoduše řečeno: Použijeme–li na natírání tmavý lazurovací lak, další natírání nás čeká za delší dobu, než když sáhneme po laku bez pigmentů.

Ze železa musíte odstranit rez. Vždycky!

Prvním krokem při natírání kovu by mělo být odstranění rzi. Nanášet barvu na zkorodovaný povrch je zbytečné – rez se tím jen přikryje a nezničí. Bude se i nadále loupat a odpadat, takže nám začne brzo opadávat i nový nátěr.

Pokud na kovové povrchy rovnou vezmeme drátěný kartáč nebo ocelovou stěrku a odstraníme hrubou rez, ušetříme spoustu peněz i času. Přilnula-li rez k povrchu pevněji, je nejlepší otryskání speciální pistolí. Použít lze také různé odrezovače.

železný plotželezný plotAutor: Archiv ireceptar.cz

Chceme–li dodržet klasický postup, měla by následovat jedna až dvě vrstvy základní barvy, která zabrání dalšímu korodování, a na ni vrchní email.

Opět lze doporučit jednu vrstvu pro interiér, ven raději dvě. Při nákupu nátěrových hmot na kov si zkontrolujeme, zda jsou obě – základová i vrchní – založeny na stejném druhu pojiva, tedy vodouředitelné nebo syntetické.

Pokud si chceme ušetřit práci, poohlédněte se na trhu po výrobcích, které nahrazují základovou i vrchní barvu. Tyto výrobky obsahují inhibitory zastavující korozi stejně jako základová barva.

Na trhu však jsou i speciální antikorozní barvy, určené k nátěrům předmětů více ohrožených korozí. Rez se chemicky váže přímo na barvu. Vyrábějí se jak v provedení základním, které se posléze přetírá vrchní krycí barvou, tak i jako jednovrstvé, u nichž se pro základní i vrchní nátěr používá stejný materiál.

Mezi barvami na kov však existují i speciální typy, z nichž se v domácnostech velmi často používají barvy určené na radiátory. Oproti klasickým jsou odolné nejen proti otěru, ale i teplu. Vyrábějí se jak na syntetické, tak na vodouředitelné bázi. Některé se vyznačují i dobrou přilnavostí ke starým syntetickým a olejovým nátěrům.

Pokud jsme si k domu pořídili pozinkované okapy, nebo dokonce celou střechu z tohoto materiálu, potřebujeme na ně barvy reaktivní. Na nezoxidovaném pozinkovaném plechu totiž klasické barvy na kov nedrží, zato reaktivní ano.

Opět máme na výběr jak syntetické, tak ředitelné vodou, přičemž vždy jde o kombinaci základní a vrchní barvy. Některé druhy lze použít k nátěrům zoxidovaného pozinkovaného plechu a lehkých kovů.  

Jak správně natřít zahradní lavičku?

Lavička v původním stavu: oprýskaná a poškozená.

Pomůcky 

  • smirkový papír a ocelový kartáč
  • základní a vrchní barvu
  • vhodný štětec

natírání lavičkynatírání lavičkyAutor: Archiv ireceptar.cz

Postup

  1. Nejdříve odstraníme starý nátěr: Lavičku pečlivě zbrousíme dohladka ocelovým kartáčem nebo smirkovým papírem. Poškozená místa, například otvory po šroubech nebo ostré rýhy, můžeme vyrovnat tmelem. Ten necháme zaschnout 2 až 4 hodiny, poté místo přebrousíme, aby byl povrch hladký.
  2. Plochu důkladně očistíme od prachu a jiných nečistot, jinak barva dobře nepřilne – nejlepší je vlhká houba nebo smetáček či štětec. Nikdy natíranou plochu neumýváme mokrým hadrem – vlhkost by ve dřevě negativně ovlivnila dobu schnutí a další parametry.
  3. Promícháme připravenou základní barvu a natřeme dobře připravený povrch. Počkáme minimálně 2 až 4 hodiny, než barva dostatečně zaschne.
  4. obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

    Pro lepší výsledný efekt můžeme vrstvu základního nátěru přebrousit jemným smirkem. Tím se zbavíme nerovností, například od tahů štětcem. Povrch po broušení očistíme.

    Poté naneseme první vrstvu vrchní barvy. Připravenou barvu opět dobře promícháme, potom ji štětcem naneseme ve stejném směru jako barvu základní.

  5. V rámci stejné vrstvy uděláme tahy štětcem také v kolmém směru na dosavadní vrchní nátěr – do kříže. Barva se tak pořádně spojí a jednotlivé tahy štětcem nebudou patrné. Nyní necháme barvu schnout asi 4 až 6 hodin.
  6. Po zaschnutí první vrstvy naneseme druhou. Zatímco první vrstva plní spíš funkci tmelicí, druhý nátěr je především krycí a dekorační.
  7. Bude-li lavička vystavena extrémním podmínkám, můžeme nanést ještě třetí vrstvu. Mezi jednotlivými vrstvami ale vždy vyčkáme, až předchozí nátěr dokonale vyschne – tedy asi 4 až 6 hodin.

natírání lavičkynatírání lavičkyAutor: Archiv ireceptar.cz

Foto Shutterstock a Balakryl

Laisser un commentaire