Svěží zeleň oblíbených druhů pokojových kapradin osvěží a zjemní interiér tak, jako to dokáže málokterá pokojová rostlina. Kapradiny pocházející z tropů ani nejsou příliš náročné na pěstování.
Pokojovým druhům kapradin zajistíme vododržný substrát se zvýšeným přídavkem rašeliny. Teplota může být běžná pokojová od 18 do 23 °C. Kapradiny však nesnášejí suché sálavé teplo ústředního topení, nikdy je tedy neumisťujeme na parapet, pod kterým je topné těleso.
Nejvděčnější pokojové kapradiny
Netík (Adiantum tenerum, A. radianum) je velmi půvabná kapradina. Lístky přisedající na tenoučké stopky jsou jemné, drobné, zářivě zelené. Netík vzhledem sice láká ke koupi, ale pozor, je poměrně náročný. Nesnáší suchý vzduch a v moderních bytech se mu nedaří.
netík (Adiantum tenerum)Autor: Archiv ireceptar.cz
Pelea (Pellaea rotundifolia) je kapradina pocházející z Austrálie. Její lístky rostoucí souměrně proti sobě připomínají malé, tmavě zelené penízky.
pelea (Pellaea rotundifoila)Autor: Archiv ireceptar.cz
Ledviník (Nephrolepsis) je snad nejznámější pokojovou kapradinou. V běžných podmínkách se mu dobře daří, nereaguje tak citlivě na suchý vzduch a na přechodné vysýchání substrátu jako většina ostatních kapradin. Výborně se hodí do závěsných nádob.
ledviník (Nephrolepis)Autor: Archiv ireceptar.cz
Sleziník hnízdovitý (Asplenium nidus) Velice dekorativní rostlina, jejíž listy jsou poměrně velké a široké a jasně zelené. Ačkoli se to na první pohled nezdá, není její pěstování složité. Vzhledem se hodí zejména do koupelen, kde většinou velmi dobře prospívá.
Parožnatka (Platycerium) je tak neobvyklá a atypická rostlina, že by si zasluhovala samostatnou kapitolu. Asi nejefektivněji ji lze pěstovat v závěsné nádobě, kdy listy tvarem připomínající parohy (odtud název) převisají dolů.
parožnatka (Platycerium)Autor: Archiv ireceptar.cz
Mezi další pěstované druhy patří např. srpovice (Cyrtomium falcatum) a žebrovice hrbatá (Blechnum gibbum).
Zajímavosti ze života kapradin…
Život kapradin je podivuhodný. Netvoří semena, ale rozmnožují se takzvanými výtrusy. Ty se tvoří na spodní straně kapradin či na výtrusorodých listech, které jsou vzhledem zcela odlišné. Po dozrání výtrusů výtrusnice praskne a vítr je roznese po okolí. Výtrus vyklíčí v prvoklíček, který roste velmi pomalu a dosahuje výšky okolo 0,8 cm. Prvoklíček obsahuje samčí a samičí buňky, které se spojí a dají vznik nové kapradině.
Způsobů rozmnožováním je ale víc – množí se podzemními plazivými stonky, cibulkovitými výtrusy, které mají některé druhy na spodu listů. Velmi zajímavé jsou i tzv. kráčející kapradiny, které tvoří malé rostlinky na konci kopinatých listů. Po čase se list ohne a tam, kde se dotkne země, rostlinka zakoření. Specifikem kapradin je i to, že druhotně nesílí (tzn. nezvětšují sílu stonku nebo kořenu).
Během svého více než 400 milionů let dlouhého vývoje se kapradiny rozšířily po celém světě, najdeme je na Novém Zélandu, v Asii, Evropě i v Americe. Kromě růstu v půdě se adaptovaly i na růst na kůře a větvích stromů.
Foto autorka, Jana Bucharová a Shutterstock