Ruj vlasatá: nevšední okrasný keř zdobí zahradu od jara do podzimu

Název ruje vlasaté odpovídá jejímu vzhledu − po odkvětu ke konci léta se zahalí do krásných, jemných, propletených „vlasů“ svých ochlupených plodenství.

Rod ruj (Cotinus) má pouze dva druhy – C. coggygria a C. obovatus – každý s jiným areálem rozšíření. C. obovatus je keř až strom, který má domovinu v Severní Americe a u nás se téměř nepěstuje. C. coggygria je keřovitá rostlina původem z jihovýchodní Evropy (severní hranice rozšíření zasahuje až na Slovensko) až ze Střední Asie a kromě původního botanického druhu se v našich zahradách můžeme setkat ještě s přibližně desítkou kultivarů.

Vlásky babího léta

Květy ruje vlasaté jsou žlutavé barvy, uspořádané v latnatých květenstvích. Keř kvete v červnu až v červenci. Plody, které díky ochlupení připomínají husté jemné vlásky, jsou několik milimetrů dlouhé peckovice ledvinovitého tvaru. Listy ruje jsou oválné až obvejčité, dlouhé 3–8 cm. Na podzim listy všech kultivarů mění před opadem barvu na oranžovou až žlutou. Větve jsou dlouhé, prutovité až převislé a každý rok přirůstající až o jeden metr.

Bělavé „vlasy“ kultivaru ,Royal Purple’Bělavé „vlasy“ kultivaru ,Royal Purple’Autor: Archiv ireceptar.cz

 

Pěstování

Ruje vlasaté jsou odolné keře a není složité je pěstovat.

  • obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

    Větvičky ruje s pestrobarevnými listy i „vlasy“ plodenství skvěle doplňují květinové vazby. Z listů keře se získávají třísloviny, sytě žluté dřevo se zase využívá v řezbářství.

    Vyhovuje jim chráněné, teplé a velmi světlé stanoviště. Hlavně kultivary s barevnými listy je vhodné pěstovat na plném slunci, jinak ztrácejí své krásné zbarvení. Zelenolisté odrůdy sice snesou i mírnější zastínění, avšak i jim se lépe daří na plném slunci.

  • Půdu vyžaduje ruj dobře propustnou, nejlépe hlinitopísčitou s přídavkem vápence.
  • Rostliny jsou poměrně odolné vůči suchu, respektive lépe snesou přísušek než trvale mokrou půdu. Proto je zaléváme jen tolik, aby zemina byla pouze vlhká, ne rozbahněná; případně ji necháme před další zálivkou mírně vyschnout.
  • Na výživu není ruj náročná, v půdách bohatých na živiny není hnojení potřebné.
  • Mrazy snáší rostlina dobře, pouze při velmi nízkých teplotách namrzají konce mladých výhonů, poškozené výhony na jaře odstříhneme.  

I ruj se dá udržet v požadované velikosti. U často zastříhávaných rostlin, se ale vlasů nedočkáme.I ruj se dá udržet v požadované velikosti. U často zastříhávaných rostlin, se ale vlasů nedočkáme.Autor: Archiv ireceptar.cz

 

Ozdobné kultivary

  • Nejčastěji pěstovaným kultivarem ruje je C. coggygria, ’Royal Purple’ s tmavě purpurovými listy.
  • Oblíbený je též C. coggygria ,Purpureus’ se zelenými listy a červeně zbarvenými chlupy plodenství.
  • Zajímavý tvar se přidává u kultivaru C. coggygria ’Pendulus’ s převislými větvemi.

ruj vlasatá v květuruj vlasatá v květuAutor: Archiv ireceptar.cz

Ruje je nejlepší ponechat bujně růst

Ruje vlasaté jsou keře bujného vzrůstu, hojně větvené, dorůstající výšky většinou kolem 2–3, maximálně až 5 m a průměru kolem 2–4 m. Navíc kvetou na dvouletém dřevě a proto není vhodné je každoročně celé radikálně seříznout, pokud se chceme dočkat bohaté násady květů a posléze i největší okrasy ruje – jejích „vlasů“. Z toho je patrné, že jsou to rostliny vhodné spíše pro větší zahrady či parky. Nejlépe vyniknou jako samostatně rostoucí, ničím neomezované keře, můžeme je však vysadit i do smíšených sesadeb jako pozadí pro menší dřeviny. 

Avšak ani na malých zahradách se nemusíme pěstování ruje vzdát – řez snáší dobře, spolehlivě obráží a lze si tak poměrně snadno vypěstovat hustě rozvětvený a bohatě olistěný keřík přiměřené velikosti, nebo krásný stromek s kompaktní korunkou.

detail "vlasů" rujedetail « vlasů » rujeAutor: Archiv ireceptar.cz

Množení

Botanickou ruj vlasatou množíme generativně – výsevem v jarních měsících. Kultivary musíme množit vegetativně buď kořenovými či klasickými řízky na podzim, nebo hřížením. Množení řízkováním je zdlouhavé a rostliny obtížně zapouštějí kořeny a ani množení hřížením není o mnoho spolehlivější. Proto se odrůdy nejčastěji množí roubováním na semenáče původního botanického druhu.

Laisser un commentaire