Jak už napovídá její celé jméno, moucha domácí je odedávna přitahována k lidským příbytkům. Nejen, že dokáže otravně bzučet, když je nám to nejméně příjemné, ale svým způsobem života může velmi snadno může přenášet i nemoci. Proto je zejména v kuchyních nepříliš vítaným vetřelcem.
Moucha domácí (Musea domestica) je nejčastějším druhem mouchy, který se v lidských sídlech objevuje. Jediná samice dokáže naklást asi 100 vajíček. Dospělé mouchy žijí dva až čtyři týdny. Nebezpečí představují posedáváním na zkažených potravinách či výkalech. Díky tomu mohou velmi snadno přenášet nákazu na nedostatečně chráněnou potravu.
Jak umořit mouchy?
Není divu, že lidé vymýšlejí odedávna vymýšlejí nejrůznější způsoby, jak se much v příbytcích zbavit. Kdysi se k likvidaci much používala muchomůrka červená (původně muchomorka – od „mořit mouchy“). Traduje se, že klobouk houby se vymáčel ve sladké vodě či mléce a posypal cukrem. Roztok nalákal mouchy, které se jeho konzumací omámily či otrávily.
Další variantou je pěstování masažravých rostlin, nejlépe rovnou zvolit mucholapku podivnou (Dionaea muscipula). Kořist láká na sladký nektar, který produkuje na okrajích lapacího listu. Na vnitřních stranách lapacího listu se nacházejí obvykle tři na pohyb citlivé chlupy. K tomu, aby past zaklapla, je třeba v rozmezí několika sekund opakovaně podráždit alespoň dva z nich. Nenechte se však strhnout názvem této rostliny. Při podrobném zkoumání jídelníčku těchto masožravek se ukázalo, že mouchy tvoří jen malý zlomek jejich kořisti.
Mouchám vstup zakázán
Zamezit mouchám cestu do příbytku není snadné. Do oken sice můžeme instalovat speciální sítě, ale tu a tam se hodí mít okno otevřené bez zábran. A ještě komplikovanější je situace ohledně dveří. Ne každého je v letních měsících baví zavírat a tak mají mouchy pohodlný koridor, kudy proniknout do domácnosti. V takovou chvíli pomohou nejrůznější varianty závěsů proti hmyzu. Nemusí být zdaleka vždy jen z korálků či umělohmotných prvků. Jejich nevýhodou totiž bývá, že při průchodu do sebe bouchají a někomu jejich zvuk vadit.
Podobnou funkci může plnit například závěs z pružné a měkké žinylky či pásků z plastu. Další variantu představují závěsy, které jsou v průchozí části opatřeny magnetem. Snadno jimi můžete projít, ale jakmile projdete, otvor se díky magnetům snadno sám zavře. Preferujete-li raději přírodní materiály, pak se poohlédněte po závěsu vyrobeném třeba z bambusu.
Vyrobte si velkou supermucholapku
I přes všemožné nástrahy v oknech či dveřích, dotěrné mouchy si vždy najdou skulinku, kterou se do bytu dostanou. Pak můžete použít klasickou mucholapku. A nebo ještě lépe, můžete si připravit vlastní. Záleží jen na vás, jaké zvolíte provedení. Někdo potře lepem vnější stranu většího kelímku od jogurtu, do kterého předem provlékne provázek na zavěšení. Jiní k podobnému účelu využijí roličku od toaletního papíru.
Další možností je lepem potřít kusy papíru a připravit jakési lepivé třásně. Samozřejmě si vždy musíme počínat tak, abychom nenaděli více škody než užitku. Těžko však můžeme čekat, že podomácku vyrobená mucholapka předčí průmyslově vyráběný výrobek. Ale proč si její výrobu nezkusit, když budeme mít minimální náklady? Stačí prý zvolený podklad potřít melasou. Samozřejmostí by mělo být vhodné umístění, nejlépe ve středu místnosti, popř. u oken. Případně můžete zkusit další recepturu na domácí lep: 2/3 hrnku cukru, 2/3 hrnku kukuřičného sirupu a 2/3 šálku vody. Zmíněné přísady dejte do hrnce a směs přiveďte k varu. Pak teplotu snižte a vařte do zhoustnutí. Štětcem na pečivo nebo klasickou mašlovačkou naneste směs na zvolený podklad (proužky papíru, ruličku od toaletního papíru) a mucholapky rozmístěte tam, kde se mouchy nejčastěji vyskytují.
Mucholapka jako vývozní artikl
Možná netušíte, že klasickým mucholapkám ještě zdaleka neodzvonilo. A co víc, mezi nejproslulejší mucholapky na světě patří ty, které se vyrábějí v Židlochovicích. Prodávají se ve více než 40 zemích světa. Jejich pásy jsou dlouhé 80 centimetrů. Díky speciálnímu složení lepidla z kousků kaučuku vydrží úspěšně lapat hmyz až tři měsíce. Na vývoji receptury lepidla, které ani po delší době nevyschne, se podíleli vědci ze Slovenské akademie věd.