Rádi byste doma měli nějakou pěknou rostlinu, ale všechny, s které jste kdy pěstovali, dříve či později skončily ve zbědovaném stavu u popelnic? Nevzdávejte to a dejte šanci některé z následujících šesti pokojovek. Péči o ně zvládnou jak pěstitelé – začátečníci, tak i ti, kteří tu a tam na péči o kytky prostě zapomenou.
Pokojové rostliny představují nejen atraktivní prvek v interiéru, ale mnohé z nich mají i příznivé účinky na naše zdraví. Nenechte se tedy při nákupu rostlin strhnout nádherou květů, ale vždy se snažte předem zjistit, jakou péči dané rostliny potřebují. Nejobtížnější pěstování v současných bytech představují květiny, které potřebují část roku odpočívat v chladnějším prostoru a také ty, které se za každou chybu v péči (nejčastěji v zalévání či přihnojování) vymstí zasycháním či rovnou shozením listů.
Tenura – tchýnin jazyk
Historie pěstování této pokojovky v Evropě sahá až do 18. století. První tenura se pěstovala v roce 1770 v Rakousku. Díky mimořádné houževnatosti se stále těší velké oblibě. Tenura patří do čeledi agávovité a spokojí se s minimální zálivkou. A co víc – po zalití je vhodné nechat zeminu vyschnout. Prostě ideál pro zapomětlivé pěstitele.
Zelenec
Možná tuhle rostlinu neumíte pojmenovat, ale nejspíš už jste ji někde viděli. Často ji lidé pěstují i v kancelářích. Zdánlivě nenápadná rostlina dokáže nadělat spoustu parády díky množství šlahounů s odnožemi. Na umístění není vůbec vybíravá – daří se jí jak na výsluní, tak na světlém místě i v polostínu. Celoročně potřebuje pokojovou teplotu. Od června ji můžeme dát ven, na zahradu či balkon. Se zaléváním to nepřehánějte – půda by neměla být ani přemokřená, ani přeschlá. Zelenec se velmi snadno množí díky množství listových růžic, které se vytvářejí na obloukovitě sehnutých výhonech. Zatímco původní druh měl listy pouze zelené, dnes se s oblibou pěstují kultivary s pruhovanými listy.
Aloe
Aloe jsou všeobecně známé a oblíbené rostliny. Do pěstování aloe se může pustit i začínající pěstitel. Kromě aloe vera, která je proslulá pro šťávu ze svých dužnatých listů, můžete pěstovat například i Aloe variegata, známou také jako sokolí péro. Nejlépe se jí bude dařit na slunečném místě (v letních měsících jí prospěje i pobyt venku, potřebuje však chránit před dešti), ale snese i polostín.
Lopatkovec – toulcovka
Nejlépe bude lopatkovec prospívat na světlém až ploostinném místě. Vyhovuje mu celoroční pokojová teplota v rozmezí 18-25 oC. Od října do ledna má období odpočinku, v této době je třeba omezit zálivku. Ale i po zbytek roku mu postačí pouze mírné zalévání. Odměnou vám bude množství elegantních bílých květů, které se téměř nepřetržitě objevují od března do září. Lopatkovec patří k pokojovým rostlinám, které jsou vhodné i pro pěstování bez půdy (hydroponii).
Dracéna – dračinec
V dospělosti svým vzhledem některé dračince připomínají palmy, ale v příbuzenském vztahu s nimi nejsou. Pěstuje se celá řada druhů, k nejznámějším patří Dracaena marginata. Tato dracéna tvoří vrcholové listové chocholy složené z úzkých, obloukovitě sehnutých listů. Dále jsou to např. Dracaena reflexa či Dracaena fragrans, zvaná též voňavá dracéna. Dracény budou nejlépe prospívat na světlém či polostinném stanovišti. Nikdy bychom je neměli nechávat na přímém slunci. Více světla potřebují pestrolisté kultivary. Optimální teplota se celoročně pohybuje v rozmezí 18-25 oC.
Kulkas zamiolistý – zamiokulkas
Kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia) se poměrně často pěstuje pro svůj zajímavý vzhled. Tradice jeho pěstování je poměrně krátká. V prodejnách rostlin se objevil poměrně nedávno, až kolem roku 2000.
Zamiokulkas patří k rostlinám, u kterých se prokázalo, že výrazně zlepšují kvalitu ovzduší v místnosti (konkrétně byly analyzovány hodnoty benzenu a oxidu uhličitého). Nejlépe se této rostlině daří na polostinném stanovišti bez přímého slunce. Se zálivkou bychom to neměli přehánět do žádného extrému – nedostatek i přebytek vody může rostlině vadit.