Jak používat lihové mořidlo na dřevo

K moření dřeva se obvykle používají lihová mořidla. Jsou velmi účinná, relativně levná a dobře se s nimi pracuje. Poté, co se líh z nátěru odpaří, zůstanou ve dřevě barviva, kterých může být 0,5–12 %.

Výběr

O výběru mořidla rozhoduje zpravidla naše představa o konečném vzhledu ošetřovaného dřeva. Odstíny bývají označeny podle toho, jak se podobají známým dřevinám. Například eben, mahagon, dub, tis, pinie, ořech, smrk, kaštan, palisandr a další. Některé mají navíc světlejší nebo tmavší barevný tón, ale seženeme i mořidla v jasných barvách: třeba červené, žluté, modré nebo zelené.

Lihová mořidla lze míchat, čímž můžeme vytvářet vlastní odstíny. Jenže výsledek se projeví až po dokonalém zaschnutí a po konečném počtu nátěrů. Řídit se vzhledem tekutiny jako u barev tedy není možné. Zavádějící mohou být i vzorky vystavené v prodejně: Pod zářivkami vypadají jinak než na denním světle; musíme vědět kolikavrstvý vzorek je a na jakém dřevu. Možná to vypadá složitě, ale v praxi většinou víme, jak si přejeme, aby mořený předmět vypadal, a odstín odhadneme.

moření dřevaAutor: Archiv ireceptar.cz

Je dobré nakupovat ve specializovaných prodejnách, protože v hobbymarketech obvykle nemívají všechny odstíny, takže je ani nemůžeme porovnávat.

Moření

Moříme čisté dřevo nebo materiály ze dřeva. Cílem je dostat mořidlo do vláken nebo mezi ně, nikoliv ošetřit povrch. Mořidlo nelze ze dřeva odstranit, můžeme buď pouze zbrousit povrch a předmět přetřít lakem, pokud chceme zachovat stávající podobu, nebo jej natřít barvou, která původní podobu zakryje.

Mořením neměníme fyzikální vlastnosti dřeva, mořidlo je nezpevní, jen konzervuje; změní však přírodní barevný odstín a zdůrazní charakter.

Vhodným mořidlem lze napodobit exotické dřevo.

• Povrch dřeva před mořením vždy zbrousíme a vyčistíme.

moření dřevaAutor: Archiv ireceptar.cz

K moření nejčastěji používáme štětec, pěnovou houbu nebo váleček, tahy vždy vedeme po vláknech dřeva. Menší předměty lze v mořidle namáčet.

Při moření se vyhýbáme kovovým prvkům.

Natírání

S lihovými mořidly lze pracovat rychle, zasychají po čtyřech hodinách, jen musíme po celou dobu účinně větrat, protože stejně rychle se z nich vypařuje i lihové pojivo, takže bychom se při delším natírání mohli cítit omámení.

Protože se mořidla rychle vsakují a relativně rychle zasychají, volíme specifický způsob práce:

• obrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

  Moříme při 20 °C, každá jiná teplota mění podmínky a výsledek nemusí být takový, jaký očekáváme.

  Třeba při moření položených palubek natřeme vždy celou palubku najednou, jinak by mohly být vidět přechody mezi dříve a později mořenými plochami. Použijeme plochý štětec široký jako palubka, a pokud mořidlo steče do spár, okamžitě je rozetřeme. Nesmíme nechat zaschnout větší kapky nebo loužičky, protože zpravidla nezmizí ani po dalších vrstvách mořidla.

• Souvislejší plochy natíráme nejdříve po vláknech, poté přes vlákna a nakonec opět po vláknech.

moření dřevaAutor: Archiv ireceptar.cz

Mořidla jsou velmi řídká, při natírání tedy musíme zabránit, aby dolů nekontrolovaně nestékaly čůrky tekutiny. Když totiž zavadnou (stačí dvě tři minuty) a pak je přetřeme, budou vidět jako nechtěné šmouhy.

• obrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

  Tyto zásady platí pro předměty, které budou vidět, a přejeme si, aby vypadaly pěkně; při moření trámů nebo skrytého dřeva tak přísní být nemusíme.

  Svislé předměty tedy natíráme buď odspodu, přičemž tekoucí čůrky podebíráme a roztíráme je směrem nahoru, nebo vedeme tahy odshora, ale rychle, abychom rozetřeli celou dávku mořidla nabranou do štětce nebo válečku. Chce to cvik.

Nejčastější chybou konečného vzhledu jsou skvrny způsobené pomalým natíráním a tím, jak se nevzhledná místa snažíme dodatečně opravovat.

• Při každé další vrstvě je odstín tmavší. Proto se snažíme natírat souvisle a rychle, neopravujeme zasychající vrstvu dalšími tahy, vznikly by skvrny. Raději počkáme, až mořidlo uschne, a pak znovu celou plochu najednou přetřeme.

Jinak přijímá mořidlo hladké dřevo po létech a jinak řezané plochy přes léta. Pokud tedy moříme předmět složený z těchto dvou ploch, měli bychom s tím počítat.

moření dřevaAutor: Archiv ireceptar.cz

Stejně tak mořením nezakryjeme rýhy po řezech nebo suky, i ty budou výrazné. A viditelné budou i spoje spárovek.

Přebroušení 

Lihová mořidla vytahují vlákna, proto po zaschnutí prvního nátěru povrch přebrousíme jemným smirkovým papírem a vykartáčujeme jej.

Velmi jemným smirkovým papírem povrch přebrušujeme mezi vrstvami, ale spíš opatrně a jen tam, kde mořidlo viditelně vytáhlo vlákna.

Konečný povrch přebroušení už většinou nepotřebuje, ten naopak vytřeme flanelovou látkou, suchou houbičkou nebo jemnějším kartáčem. Tím do jisté míry vyrovnáme kolísání v barevném odstínu, které vzniklo nesouvislými tahy při moření. Hlavně však odstraníme zbytky mořidla, které se nevsákly a po vypaření pojiva se proměnily v prach. Záleží na druhu dřeva. I po této úpravě však můžeme nanášet další vrstvu, pokud se nám výsledek nebude zamlouvat.

zbytky mořidla setřemeAutor: Archiv ireceptar.cz

Lakování či lazurování

Moření není ve většině případů konečnou úpravou, tou bývá až lak nebo silnostěnná lazura, které povrch uzavřou. Neošetřený povrch je náchylný k odírání, kapky vody na něm mohou zanechat skvrny, nemůžeme jej omývat a podobně.

Pokud před lakováním z povrchu dokonale neodstraníme prach z mořidla, nabereme jej při lakování na štětec a při namáčení zaneseme do laku. Proto si odlijeme takové množství laku, které spotřebujeme, abychom mořidlem neobarvili všechen.

Další typy mořidel

Jsou i jiná než lihová mořidla (dehtová, vosková, olejová, různá rozpouštědlová apod.). Například prášková mají výhodu snadné skladovatelnosti. Teprve před mořením odsypeme potřebné množství a rozpustíme je ve vodě, kterou za stálého míchání zahříváme až k bodu varu, dokud se prášek zcela nerozpustí. Mořidlo pak necháme vychladnout. Prášková mořidla schnou jednou až dvakrát tak déle než lihová.