Pohanka k nám přicestovala na hřbetech koní kočovných Tatarů, pohanů. Odtud její název. Byla však skvělým darem, protože se jí daří i v našich podmínkách.
Stará kulturní plodina pohanka kdysi dávno zdomácněla v Asii. V severní Indii byla pěstována již před 2000 lety. U nás má kratší, ale přesto důležitou minulost. A nadějnou budoucnost.
Pohanka, cenný dar tatarských pohanů
Na našem území byla pohanka pěstována patrně od 12. století (v oblasti Ukrajiny byly zbytky plodů nalezeny ve vykopávkách z 6. století) a naši předkové z pohankové mouky pekli tmavý hutný chléb a z pohankových krup často vařili výživné kaše a pekli placky. Pohanka k nám přicestovala ve vacích na hřbetech koní kočovných Tatarů a po nich, jakožto pohanech, byla i pojmenována. Ještě v 17. století byla v podhorských oblastech, kde se nedařilo pšenici, hojně pěstována. Do některých odlehlých oblastí se dostala později než ve 12. století, ale ihned získala velkou oblibu. Plody tvrdší než obilí však bylo třeba mlít ve zvláštních mlýnech.
kvetoucí pohankaAutor: Archiv ireceptar.cz
Návrat na výsluní
Později byla pohanka poněkud pozapomenuta (možná pro pracnější sklizeň), aby se díky svým blahodárným účinkům na lidské zdraví i zajímavé chuti v poslední době opět vrátila na výsluní. Dnes je u nás pěstována v několika odrůdách, velmi oblíbená a hojně setá je i v USA a v Kanadě, ve Francii či v Rusku.
Vůně pohankového medu
Kvetoucí pohankaAutor: Archiv ireceptar.cz
Pohanka setá (Fagopyrum esculentum) patří do čeledi rdesnovitých a na rozdíl od obilnin jde o rostlinu dvouděložnou. Její plody se však používají podobně jako obilí, a proto je někdy za obilninu mylně považována. Narudlý, i přes metr vysoký stonek se v horní části větví a nese hrozny spousty drobných, bílých či jemně růžových kvítků. Když je opylí hmyz, nejčastěji včely, dozrají v hnědé či téměř černé trojboké nažky. Pohanka je významnou medonosnou rostlinou, med z jejího nektaru je tmavý a má výtečné, nezaměnitelné aroma a chuť.
Na horách je někdy pěstována podobná, ale otužilejší pohanka tatarská (Fagopyrum tataricum).
Pěstování pohanky
-
Pohanka působí dobře na zdraví půdy, má fytosanitární účinky a používá se i jako zelené hnojení.
Pohanka setá je teplomilná, mladé rostliny zahubí i dva stupně pod nulou.
- K bujnému růstu potřebuje alespoň 15 °C, ale ani kvetení v horku a suchu plodnosti vláhomilné pohanky neprospívá.
- Na půdu je však nenáročná, nesvědčí jí jen půdy velmi těžké a silně zásadité. Ideální jsou lehčí, výživné půdy s dostatkem vláhy, neutrální nebo slabě kyselé.
- Pohanka setá plodí 70 nebo až 120 dní od výsevu v závislosti na klimatických podmínkách.
- Vysévá se dle nadmořské výšky a počasí v průběhu května. Klíčící semena nesmí zaschnout, proto se sejí do hloubky i několika centimetrů.
- Ideální směr řádků je severojižní, aby měla pohanka co nejvíce světla, vzdálenost mezi nimi pak kolem 15 cm.
- Při domácím pěstování ji sklízíme postupně tak, jak dozrávají nažky, dosušíme je a vyloupeme. Suché slupky jsou oblíbeným plnidlem polštářků.
Přestože kořeny pohanky nejsou nijak mohutné, jsou velmi efektivní. Uvolňují totiž organické kyseliny, které rostlině pomáhají vstřebávat i hůře dostupné živiny. Přesto někdy pro vyšší výnos potřebuje přihnojit především draslíkem a bórem, pozor však na to, že chlór obsažený v některých hnojivech nesnáší.
Naklíčená pohanka
Všechny blahodárné vlastnosti pohanky naplno využijeme, pokud si jídelníček zpestříme naklíčenou pohankou.
-
Delší zelené výhonky mohou kvůli obsahu fagopyrinu vyvolávat fotosenzibilaci, tedy alergickou reakci na slunce.
Světlou, mechanicky loupanou pohanku přes noc namočíme do studené vody a ráno ji scedíme.
- Rozprostřeme ji na vlhký ubrousek, utěrku nebo buničinu, případně ji umístíme do římského hrnce. Necháme ji klíčit jen do té doby, dokud klíčky nedorostou přibližně stejné velikosti, jako mají samotné pohankové kroupy.
Naklíčená pohanka má dobrou chuť a lze ji jíst syrovou (kdy je doslova vitaminovou bombou) nebo ji zpracovávat jako pohanku nenaklíčenou.
Pohankové palačinky
pohankova plačinkaAutor: Archiv ireceptar.cz
V 600 ml mléka rozmícháme 250 g pohankové mouky, přidáme vejce, špetku soli a směs rozkvedláme. Necháme ji 15–30 minut odležet. Před smažením můžeme v těstě rozmíchat špetku jedlé sody nebo kypřicího prášku bez fosfátů, aby byly palačinky nadýchanější. Do palačinek nasladko můžeme přidat i cukr, nejlepší chuť jim dodá tmavý třtinový. Palačinky jsou výborné s marmeládou, ovocem, kysanou smetanou, medem či sekanými ořechy, nebo na slano se špenátem, sýrem, opečenou slaninou.
Pohankové karbanátky
- Spaříme nebo uvaříme 250 g pohankových krup (pohanky lámanky).
- Osmahneme 3 pokrájené cibule a přidáme nadrobno pokrájenou, středně velkou kapustu, předem uvařenou v osolené vodě.
- Přidáme pohanku, vejce a těsto okořeníme utřeným česnekem, pepřem, solí, saturejkou, majoránkou a dalším kořením dle chuti.
- Tvarujeme malé karbanátky, obalíme je ve strouhance a na oleji usmažíme dozlatova.
Pohanková kaše
- Mechanicky loupanou pohanku lámanku spaříme horkým mlékem v poměru 1:2 a necháme ji půl hodiny pod pokličkou.
- Kaši poté ochutíme medem, sekanými ořechy, mandlemi nebo kokosem, skořicí, marmeládou, čerstvým ovocem, případně kysanou smetanou nebo kakaem.
pohanková kašeAutor: Archiv ireceptar.cz
Teplá pohanková kaše je ideální snídaní pro chladné období.