Příjemný den strávený v lese s přáteli je pro něj nejlepším zážitkem. Vyučený kuchař se dělí i o své oblíbené recepty a prozradí, proč ho fascinují kuřátka.
Česká mykologie má nejen renomované vědce, ale také desítky vášnivých amatérských mykologů, často velmi vzdělaných a se světovým renomé. Jedním z nich je Oldřich Jindřich (1956), vedoucí mykologického kroužku ČMS v Hořovicích, člen České vědecké společnosti pro mykologii a také vynikající fotograf.
Kdo vás přivedl k houbám?
Jako dítě jsem houbařil s otcem, ale ještě více s oběma babičkami. Zvláště ta zahořanská znala a sbírala mnoho druhů hub. Nejen ty hřibovité, ale učila nás znát i masáky, šedivky, bedly, havelky, zelánky, fialky, lišky, ryzce, žampiony – prostě druhy, které nesbírá každý. Když pak byl před třiceti lety v Hořovicích založen mykologický kroužek, hned jsem do něj začal chodit a poznávat houby i lidi s nimi spojené.
fotografie hub Oldřicha JindřichaAutor: Archiv ireceptar.cz
Kde jsou pro vás nejkrásnější lesy?
Samozřejmě u nás. Hořovice leží mezi Brdy, Českým krasem a Křivoklátskem, nikam to není na houby daleko. Jsou tu
krásná zákoutí. Škoda jen, že lesníci se při těžbě dřeva nechovají k přírodě dobře. Proto mám rád i horské lesy a pralesy, kde dřevo leží tak, jak padne.
Specializujete se především na kuřátkovité a kyjankovité houby. Proč jste si vybral tak neobvyklé druhy?
Asi proto, že jsou jiné než pouhý „klobouk a noha“, i když některé je mají také. Jsou i hezky barevné a mají různé tvary. Jednou jsme měli mykologické setkání na Slovensku, v Karpatech až u ukrajinských hranic, a tam jsem prvně viděl několik druhů velkých kuřátek. Přivezl jsem si je domů s tím, že je zkusím určit podle odborné literatury, ale zjistil jsem, že u nás o nich prakticky žádná literatura neexistuje. Což mě zaujalo. Oslovil jsem zkušené profesionální mykology, kteří mi poradili, jaké zahraniční časopisy si mám sehnat, a dali mi kontakt na zahraniční mykology, kteří se touto velmi těžkou skupinou hub zaobírají. Tak to vlastně začalo. A pokračovalo třeba přátelstvím se stejně zapáleným Mnichovanem, který k nám jezdí každý rok. Studujeme spolu pod mikroskopem kuřátka.
fotografie hub Oldřicha JindřichaAutor: Archiv ireceptar.cz
Amatérští mykologové bývají vášniví sběratelé, kteří se rádi pochlubí svými nálezy. Jaký je váš největší houbařský úspěch?
Určitě to nejsou košíky plné hřibů. Mě potěší především pěkná houba do fotoaparátu. Také krásný a neporušený les. Nebo houba, kterou jsem ještě neviděl. Pochlubit se mohu osminásobným vítězstvím v celostátní soutěži zavařených hub ve sladkokyselých nálevech a také spoluautorstvím knížky Kapesní atlas jedlých hub s receptářem pokrmů. A další knížka s recepty je už připravená k vydání. Radost mám i z fotografií, které jsem uveřejnil v mnoha publikacích a časopisech. Úplně nejlepší je však příjemný den strávený v lese s dobrými přáteli. Z každého takového povedeného houbařského setkání mám vždy hezký zážitek, ze kterého žiji i několik týdnů.
Jistě máte i nesplněný houbařský sen?
Chtěl bych najít houbu, kterou ještě nikdo nenašel a já bych ji poprvé popsal pro vědu. Třeba i ve spolupráci s někým jiným. Už k tomu bylo párkrát blízko. Problém je, že se mykologie začala pohybovat kolem analýz DNA, což už pro nás amatéry není.
mykolog Oldřich JindřichAutor: Archiv ireceptar.cz
V dubnu si houbaři už chodí pro první nálezy. Patříte i vy mezi houbaře, kteří chodí do lesa po celý rok?
Samozřejmě ano, zvláště když letošní zima byla k nám fotografům hub více než laskavá. V lednu jsme mohli sbírat penízovky sametonohé, v březnu pak první jarní houby penízovky smrkové. Duben je určen pro kačenky české a smrže, zatím však chybí dostatek vláhy, navíc tyto houby nerostou všude. Koncem dubna by také mohly začít růst čirůvky májovky. Pokud ovšem pořádně zaprší.
Žampiony na kari
Na 5 porcí potřebujeme
1 lžíce másla, 1 kg mladých žampionů, 2 lžíce hladké mouky, 1 menší cibule, 1 lžička kari, 1/4 l smetany, sůl, mletý pepř
Postup
-
obrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.czVyučený kuchař Oldřich Jindřich pracuje stále v oboru, protože vaří s láskou, jak sám říká. Samozřejmě také houby.
Na rozpuštěném másle zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme omyté žampiony, větší pokrájíme, podusíme.
- Přisypeme kari, sůl, pepř, zalijeme vodou nebo vývarem a povaříme asi 15 minut.
- Poté zalijeme smetanou, ve které jsme rozšlehali mouku, a vaříme ještě asi 10 minut.
Podáváme nejlépe s rýží.
václavka smrkováAutor: Archiv ireceptar.cz
Čína z václavek
Na 5 porcí potřebujeme
750 g václavek, cibule, zelenina na čínu, červené víno, sójová omáčka, sůl, pepř, čili, olej, solamyl, glutasol
Postup
- V nádobě na oleji orestujeme omyté a na proužky pokrájené kloboučky václavek, i větší, které osolíme a okořeníme.
- Poté je zalijeme trochou vody a pod pokličkou je dusíme alespoň 20 minut (zasyrova jsou jedovaté, varem se jed ničí), poklici odklopíme a tekutinu necháme vydusit.
- Ve vedlejší nádobě na tuku orestujeme cibuli a zeleninu (pórek, mrkev, bambusové výhonky aj.) a zalijeme ji nálevem z vína (lepší je rýžové), sójové omáčky, lžičky solamylu a špetky glutasolu, podle potřeby přilijeme vodu, přidáme houby a povaříme.
Podáváme s rýží nebo rýžovými nudlemi.
hlívaAutor: Archiv ireceptar.cz
Hlíva v čokoládě
Potřebujeme
500 g hlívy, 500 ml vody, 3 lžíce cukru, podle potřeby vodu i cukr přidáváme
Postup
- Omyté klobouky hlívy nakrájíme na kousky 2×2 cm a vaříme je v oslazené vodě doměkka, pomalu, asi půl hodiny.
- Poté je necháme několik hodin v roztoku macerovat, jako když kandujeme ovoce.
- Poté houby vyjmeme a necháme je okapat.
- Nakonec je namáčíme v rozpuštěné čokoládě, necháváme okapat a podáváme.
Muchomůrkový recept z Itálie
Na talíř naklademe tenké plátky pršutu, které pokryjeme několika tenkými plátky syrových muchomůrek císařek (koupíme a přivezeme je z Itálie, u nás jsou chráněné), pokapeme dobrým olivovým olejem a citronovou šťávou a posypeme nastrouhaným parmazánem a nasekanou bazalkou. Podáváme s bílým, nasucho opečeným pečivem.