Tvorba suiseki je krásný koníček pro každého, kdo má rád přírodu, kameny a práci se dřevem. Výtvory, které jsou nejprve hledány a pak s citem dotvářeny, se stávají jedinečnou ozdobou interiéru i zahrady.
Starobylé umění kamene suiseki, kde sui znamená voda a seki kamen, vzniklo ve staré Číně a Japonsku. Původně se kameny naaranžované v ozdobné misce nazývaly bonseki (kámen v misce) a víceméně jen doplňovaly výstavené bonsaje; nakonec se ale začal používat výraz suiseki – nejvíce ceněné jsou totiž kameny vystavené dlouholetému působení vody.
suiseki Petra HavelkyAutor: Archiv ireceptar.cz
Stejně jako u bonsají jde i v případě suiseki o jakousi miniaturizaci přírody. Kameny uložené v ozdobné misce totiž znázorňují nejčastěji krajinu – scenérie s vodou, pohoří s vodopády i horskými jezírky, jednotlivé hory. Mohou ale představovat i konkrétní objekty, také postavy (madony, buddhy, karatisty, tanečníky), zvířata nebo různé chatrče; některé kameny jsou zajímavé především svým povrchem, nesou zajímavou kresbu.
Koníček pro dlouhé zimní večery
Tvorbou suiseki se i u nás zabývá stále více lidí, převážně bonsajistů. Jedním z nich je i Petr Havelka z Kněževse. „Tvorba suiseki je výborný koníček pro člověka, který má rád přírodu, kameny a práci se dřevem. Já se suiseki věnuji hlavně v zimních měsících, kdy nejprve vytřídím a vyberu nejzajímavější kameny, které shromážďuju v průběhu roku. Pro ty vybrané pak během dlouhých zimních večerů vyřezávám misky,“ popisuje milovník starého japonského a čínského umění.
suiseki Petra HavelkyAutor: Archiv ireceptar.cz
Hledáme kámen
Jak takové suiseki vzniká? „Nejdřív je třeba najít ten správný kámen, já si je vozím nejčastěji z hor, z Jeseníků, Malé Fatry, ale také z potoků a horských bystřin – suisekáři mají nejoblíbenější Jizeru a hlavně Kamenici, ta už je skoro vysbíraná (s úsměvem). Kameny hledám cíleně, nespoléhám na náhodu. Při procházkách přírodou a se stále pozorně dívám, jestli neuvidím nějaký zajímavý. Rád procházím a prohledávám horské potoky. Už jsem tím nakazil i manželku, kterou to dokonce začalo bavit. Cit pro ten pravý kámen si člověk vypěstuje až lety zkušeností – dnes se divím, co všechno jsem zpočátku nosil domů.“
suiseki Petra HavelkyAutor: Archiv ireceptar.cz
Kameny pro tvorbu suiseki nesmějí být jakkoliv poznamenány lidskou rukou, vždy musí jít o původní kámen, vystavený jen přírodním vlivům, nejlépe vodnímu proudění. Přednost mají vždy tmavé, až černé kameny – v Japonsku se ke tvorbě suiseki nikdy nepoužívají kameny bílé.
Pro začátečníka je lepší vybírat kameny s rovnou základnou – kámen se pak umístí do misky jednodušeji. „Až později může zkoušet složitější tvary,“ doporučuje na základě vlastní zkušenosti pan Havelka.
Čas zrání
Máme-li vybrané kameny, přichází druhá fáze tvorby suiseki, a sice jejich zrání. Japonsky se tato fáze nazývá yoseki (období, kdy se rozvíjí kvalita kamene). Opatrně očištěný kámen se nechává na dešti a na slunci, které z něj vytahuje původní barvy. Občas se polívá, otírá látkou i rukou. Kámen pomalu „stárne“, jakoby se zvýrazňují jeho tvary a barvy.
„Správně by fáze zrání měla trvat třeba i deset let. Mně však stačí – protože nerad ortodoxně dodržuji pravidla – i pouhé dva roky,“ usmívá se Petr Havelka.
Misky a jména pro kameny
Potom přichází na řadu fáze vyřezávání misek. „Používám k tomu především lipové dřevo, případně olšové a jen výjimečně tvrdé dřevo ovocných stromů. Nevhodné je dřevo jehličnanů. Barva dřeva by měla být o stupeň tmavší než barva kamene. Je rovněž třeba myslet na to, že miska nesmí působit dominantně, vždy by měla jen doplňovat krásu samotného kamene,“ upozorňuje Petr Havelka.
miska k suisekiAutor: Archiv ireceptar.cz
Přesně vyřezat úložnou plochu kamene, do které musí přesně dosednout všechny výčnělky kamene, je pro začátečníka velmi obtížné. „Používá se k tomu kopírovací papír. Strana, která píše, se položí na prkénko směrem dolů. Nahoru položíme kamen a přitlačíme ho k prkénku – skvrny od kopírovacího papíru pak označí první místa, kde začnu hloubit jamky pro zapuštění kamene. Pak postup opakujeme, až kámen definitivně dosedne do lůžka.
suiseki Petra HavelkyAutor: Archiv ireceptar.cz
Je to práce zdlouhavá a vyžaduje přesnost, cit a určité zkušenosti. Začátečníci by si proto měli nechat komplikované a složité plochy s mnoha výstupky až na pozdější dobu.“ Pro tuto práci je nezbytné mít sadu opravdu kvalitních a ostrých dlát. Petr Havelka má mezi svými dláty jedno japonské a nemůže si práci s ním vynachválit.
K misce je pak třeba přidělat nožky, které se umisťují zpravidla pod vyklenuté oblouky misky. Když je miska (japonsky daiza) hotová, vybrousí se jemným brusným papírem a namoří lihovým mořidlem. Na úplný závěr se nalakuje. Petr Havelka k tomu nepoužívá lak, ale včelí vosk, který je matnější.
Zbývá už jen objekt susiseki pojmenovat. „Každé suiseki se musí nějak jmenovat. Většinou mi kámen něco připomene už v okamžiku, když ho najdu. Ale musím se přiznat, že některé kameny na svůj název čekají i roky – až po tak dlouhé době si uvědomím, co vlastně mi připomíná.“
suiseki Petra HavelkyAutor: Archiv ireceptar.cz
Je to hlavně zábava
Petr Havelka se umění kamene věnuje už téměř deset let a za tuto dobu vytvořil asi dvacet objektů suiseki. „Každý rok mi dva až tři přibydou. Ale mám tady spoustu kamenů, které zrají a na svoje misky teprve čekají.
suiseki Petra HavelkyAutor: Archiv ireceptar.cz
Můj přistup k suiseki se stále vyvíjí, jsem na sebe stále náročnější a kritičtější. Ale jak už jsem řekl, nejsem zastáncem striktního dodržování všech tradičních postupů a pravidel. Já jsem hlavně rád, když mi kámen připomene určitou dobu či situaci, vyvolává ve mě a udržuje nějakou vzpomínku. Právě proto mě suiseki baví víc a víc.“