Nastal by bez hub konec světa? Nespíš ano, protože by nikdo nerozložil listí, dřevo ani šišky. A právě na nich rostou půvabné houby, z nichž jedna houbaře obzvlášť potěší…
Zatímco některé houby žijí v symbióze se stromy, jiné jsou odborně označovány jako houby saprotrofní. Pro tento pojem máme sice zastaralé, ale velice přiléhavé české označení houby hniložijné. Ty plní v přírodě nesmírně důležitou úlohu – rozkládají dřevo a další odumřelou rostlinnou hmotu. Díky pestré škále enzymů dokáží houby rozložit tak složité látky, jako jsou celulóza a lignin, a není pochyb o tom, že bez činnosti hub by ekosystém na naší planetě zkolaboval, protože by se docela zastavil přirozený koloběh látek v přírodě. Asi jen málokdo tuto skvělou schopnost hub ocení, když mu zrovna dřevomorka začne na chalupě likvidovat nábytek nebo krovy. Ale výhody převažují.
penízovka smrková (Strobilurus esculentus)Autor: Archiv ireceptar.cz
Je libo listí, jehličí, trus nebo šišku?
S nadsázkou by se dalo říci, že z hlediska nároků na stravu jsou nám různé druhy hub podobné – každé chutná něco jiného. Jsou mezi nimi i vyložení potravní specialisté, kteří rostou jen na určitém druhu dřeva nebo substrátu. A tak máme houby rozkládající dubové listí, smrkové jehličí nebo uschlé kapradiny, jiné najdeme jen v trávě na loukách a mezích, ba dokonce jsou i takové, které rostou výhradně na trusu býložravců. A jak název článku napovídá, některé mají nejraději šišky.
Šiškomilné houby
Předně je třeba říci, že na rozdíl od strakapoudů a veverek nemají houby v oblibě šišky čerstvé, ale naopak řádně uleželé. Nejlépe takové, které se již částí svého objemu ponořily do vrstvy jehličí. Na ně si v tomto stadiu brousí zuby hned několik druhů hub. Těch, které tvarem a velikostí připomínají oblíbenou špičku travní, je několik a najdeme je v houbařských atlasech: penízovka smrková (Strobilurus esculentus), penízovka nahořklá (S. tenacellus), penízovka provázková (S. stephanocystis), penízečka drobnovýtrusá (Baeospora myosura) a helmovka šiškomilná (Mycena plumipes). I když na šiškách mohou přímo či zdánlivě růst i jiné houby (včetně hřibu hnědého), výše jmenované druhy jsou růstem na nich typické a na jiném substrátu je nenajdeme.
penízečka drobnovýtrusá (Baeospora myosura) Autor: Archiv ireceptar.cz
Jedlá jarní houba na smrkových šiškách
Pro houbaře je nejzajímavější penízovka smrková. V dospělosti má až 2,5 cm široký hladký hnědý klobouk, bílé lupeny a hladký, obvykle dlouze kořenující třeň, který je na vrcholu bělavý a směrem k bázi žlutavý až žlutookrový. Jak název napovídá, roste na smrkových šiškách. I když tuto drobnou houbičku můžeme najít i na podzim, masivní vlnu růstu zaznamenáváme zejména brzy na jaře. Když máme štěstí, můžeme ji sbírat po stovkách a v takovém případě se jako užitečný pomocník osvědčí nůžky, protože k jídlu se hodí pouze kloboučky, které lze pohodlně odstříhávat. To se poštěstí zejména v letech, kdy je v lese dostatek šišek v tom „pravém“ stadiu rozkladu. Pak už stačí jen najít vlhkou smrčinu a čekat, až sleze sníh. Penízovku smrkovou lze totiž objevit už na přelomu března a dubna, mnohdy i v době, kdy nás v lese ještě může zastihnout sněhová přeháňka.
Penízovka smrková, klobouček do jarní polévky
Penízovka smrková je dobrá jedlá houba – ne že by její atraktivita spočívala v nějakých mimořádných chuťových vlastnostech, ale je to jedna z prvních jarních hub, která nám může být jednak záminkou k výletu do přírody, jednak zajímavým a netradičním doplňkem do svěží jarní houbové polévky.
penízovka smrková (Strobilurus esculentus)Autor: Archiv ireceptar.cz
Podobně jako v případě jiných hub je sběr penízovky smrkové spojen s určitými úskalími: můžeme ji zaměnit za jiné druhy rostoucí na šiškách, z nichž některé mají nahořklou chuť.
Pokud se vyhneme borovým šiškám, na kterých rostou penízovky nahořklá a provázková, splést si ji můžeme s penízečkou drobnovýtrusou a helmovkou šiškomilnou, které jsou také považovány za nejedlé. První z nich však roste až na podzim a má jemně pýřitý třeň, helmovka šiškomilná je zas vybarvená spíše do šeda a na bázi třeně, který není nikdy nažloutlý, má bílé štětinky; také je dosti vzácná.
Sběr penízovek smrkových může být po zimě osvěžující zábavou. Je to houba poměrně hojná, a navíc není nutné trmácet se pro ni s košem, stačí malá mistička.