Nakvetlým keříkům, které nás v zimě vábí z květinářství, lze jen těžko odolat. Azalku si proto přineseme domů. Byla by škoda, aby se stala jen sezónní záležitostí – co potřebuje, aby se cítila dobře?
Azalka (Rhododendron simsii) pochází z Číny a Tchajwanu. Naše zimy by na zahradě, na rozdíl od otužilejších venkovních druhů, nepřežila. Pěstuje se jako pokojová rostlina, ovšem to neznamená, že by jí svědčil celoroční pobyt ve vytopeném pokoji. Chladnomilná kráska se v nárocích podobá bramboříku. Příliš tepla a suchý vzduch patří mezi nejčastější úskalí při pěstování pokojové azalky.
Pokojové azalce svědčí chladnější, světlé stanovištěAutor: Shutterstock.com / Sarycheva Olesia
Azalka v domácí péči
Pokud azalka, kterou jsme si přinesli, teprve nakvétá, postavíme ji na světlé místo, kde se teplota pohybuje kolem 7-16 °C. Pokud již plně kvete, můžete ji umístit i do teplejšího pokoje, ale nad 20°C by teplota stoupnout neměla, ideální je do 18°C. Postavit azalku přímo nad topení zkrátí dobu květu a azalku vyčerpá, takže na jaře připomíná olysalé košťátko. Nezbývá, než jí najít místo v chladnější místnosti, ložnici, na světlé chodbě. Nouzovým řešením je umístění mezi okny, pokud je zde vhodná teplota, a pravidelně vyměňovat vzduch. Azalka nemá ráda přímé slunce, ale krátké osvícení zimními paprsky jí neublíží.
Bujně olistěná a bohatě kvetoucí azalka potřebuje dostatečnou zálivku, substrát by měl být mírně vlhký, ale nikoli přemokřený. Azalku obvykle zakoupíme v celkem těsném květináči – rostlina pak bohatěji a ochotněji kvete. Tísnící se kořeny ji netrápí, ovšem o to více musíme dbát, aby neproschly. Buď azalku denně zaléváme troškou vody, nebo květináč postavíme na pár minut do kýble s vodou a necháme okapat – u azalek v chladnu jednou či dvakrát týdně, u rostlin pěstovaných ve větším teple obden. Azalce také velmi prospívá vyšší vzdušná vlhkost, rosení na listy (ne na květy), blízkost odpařovače nebo mlhovací fontánky.
Květy pokojových azalek jsou vyšlechtěny do rozličných barev, často jsou plné a zkadeřenéAutor: Shutterstock.com / Nemika_Polted
Bujně olistěná a bohatě kvetoucí azalka potřebuje dostatečnou zálivku, substrát by měl být mírně vlhký, ale nikoli přemokřený. Azalku obvykle zakoupíme v celkem těsném květináči – rostlina pak bohatěji a ochotněji kvete. Tísnící se kořeny ji netrápí, ovšem o to více musíme dbát, aby neproschly. Buď azalku denně zaléváme troškou vody, nebo květináč postavíme na pár minut do kýble s vodou a necháme okapat – u azalek v chladnu jednou či dvakrát týdně, u rostlin pěstovaných ve větším teple obden. Azalce také velmi prospívá vyšší vzdušná vlhkost, rosení na listy (ne na květy), blízkost odpařovače nebo mlhovací fontánky.
Zálivka, hnojení, přesazování
Zásadní je nejen množství, ale i kvalita vody. Azalka nesnáší vápník a tvrdá voda ji může postupně zničit. Ideální je voda dešťová, nebo rozpuštěný sníh. V nouzi poslouží alespoň voda převařená, kdy vychladlou vodu opatrně slejeme, abychom oddělili vodní kámen usazený na dně nádoby. Ani hnojivo nesmí obsahovat vápník, zato by mělo být bohaté na draslík a železo. Azalknu však hnojíme jen od jara do podzimu.
S kyselomilností souvisí i volba substrátu. U azalky je, jako u jedné z mála pokojovek a zahradních rostlin vůbec, použití rašeliny opodstatněné. Přesazovat ji hned na jaře však nemusíme, pokud se kořeny v nádobě netísní již příliš. Přesadit ji stačí jednou za dva až tři roky. Koření spíše mělce, můžeme proto zvolit širší a mělčí nádobu. V létě azalce prospěje letnění, ovšem pod ochranou koruny stromů, v polostínu, ideálně blízko jezírka, kde jí bude svědčit vlhký vzduch.
Tip pro prodloužení kvetení
V dobrých podmínkách kvete azalka až dva měsíce. Pokud budeme uvadlé květy odstraňovat, podpoříme nasazení dalších a dalších. Rostlina se navíc nebude zbytečně vysilovat tvorbou semen – zvláště u pokojových hybridů stejně nemá pěstování ze semínka valný smysl. Poté, co azalka odkvete, výhony mírně zaštípneme, aby se větvila a košatěla.