Možná i vy máte někde v koutku schovaných pár starých židlí, které je vám líto vyhodit. Poradíme vám, jak jim nejlépe vrátit aspoň odlesk zašlé krásy. Dozvíte se, co ještě zvládnete svépomocí a kdy je lépe vyhledat pomoc odborníků.
Možná i na vaší půdě leží dřevěné poklady
Člověka od nepaměti obklopovalo velké množství přírodních materiálů, které se postupně, především v závislosti na přírodních podmínkách, snažil využít ve svůj prospěch. Nelehký byl v minulosti život našich předků. A je škoda, že dosud existující stopy jejich každodenní těžké dřiny mnohdy přejdeme bez povšimnutí, ba co hůř, často končí na smetišti nebo v ohni.
Na půdě občas leží velmi zajímavé věci.Autor: Archiv ireceptar.cz
A nemusí jít jen o podomácky vyráběné předměty, které nám dnes mohou připadat nevzhledné či amatérsky provedené, třebaže do nich jejich dávní tvůrci dali veškerý svůj um. Smutný osud mnohdy provází i dnes už docela vzácné židle – thonetky, jež se staly synonymem pro ohýbaný nábytek různých firem působících ještě za první republiky v Československu. Pokud se i vám doma na půdě nebo ve stodole nějaké „válí“, můžete se jim jednoduše pokusit vrátit jejich zašlou krásu.
Poohlédněte se po náhradních dílech
Staré židle bývají většinou špinavé, popraskané, rozklížené, oprýskané, napadené červotočem nebo, a to bývá nejobtížnější, natřené nevhodnou barvou nebo nalakované. Dřevěný sedák bude mít pravděpodobně sedřený vzor, vyplétaný bude nejspíš děravý… Pokud nejsou vyloženě poškozené důležité části, jako je třeba masivně prasklý ohnutý prvek či rozlepený sedák, není nutno nad takovou židlí hned lámat hůl.
Rekonstrukci židle si dobře rozmyslete a pokud opravdu chcete dosáhnout obnovy původního stavu, rozhlédněte se po svém okolí a snažte si sehnat náhradní díly. Tyto židle se vyráběly ve statisícových sériích a díly jsou vesměs navzájem komplementární. Udělejte si sbírku ohýbaných prvků a nezapomeňte i na originální šrouby s podložkami. Taktéž si opatřete hřebíčky na sedák starého typu se zaoblenými hlavičkami (ne se stopami po ražbě).
Původní stav thonetky před renovací.Autor: Ivana Ostřanská / Foto
Rozklíženým židlím pomůže očista, rozebrání a opětovné slepení
Nejprve židli očistíme vlažnou vodou se saponátem a zjistíme, zda je pevná a nerozklížená – pokud ano, můžeme se směle pustit do jejího zkrášlení, pokud ne, čeká nás práce víc. Židli bude nejspíš potřeba opatrně rozebrat na jednotlivé díly (alespoň se nám bude lépe renovovat), poté pečlivě očistíme spoje, které natřeme lepidlem na dřevo, židli opět sestavíme a stáhneme truhlářskými ztužidly. Opatrně setřeme lepidlo, které mohlo vytéct ze spojů a hlavně nezapomene židli postavit na nohy – to aby po slepení stála rovně a nemuseli jsme proces lepení a stabilizace opakovat.
Co všechno může stará židle prozradit?
Pokud máme to štěstí, že je židle dostatečně pevná, ušetříme si jejím nerozebráním spoustu práce a pustíme se do renovace rovnou. Nejdříve ale ještě prozkoumejte židli zespodu – může totiž nést na rámu či na sedáku nalepený starý štítek s označením fabriky, kde vznikla (např. Fischel, Kohn, Mundus, Wiesskirchen), který by namočením vzal za své. Pokud není židle značená, pochází pravděpodobně z nějaké domácí dílny či je amatérsky složená z různě obstaraných originálních dílů. Odstraňovačem starých nátěrů se pak zbavíme opatrně zbytků starých barev. Pozor na místa, hlavně na sedáku, kde tvoří barvy ornamenty, které potřebujeme zachovat pro budoucí obnovu. Židli necháme oschnout a pečlivě obrousíme jemnějším smirkovým papírem.
Židle z ohýbaného dřeva, známé jako Thonetky, se těší dlouhodobé oblibě.Autor: Archiv ireceptar.cz
Prevence, která prodlouží židli život
Preventivně je vhodné provést i nátěr proti dřevokaznému hmyzu (pokud jsou ve dřevě patrné stopy po červotoči, raději konzervant vstříkneme injekční stříkačkou i do jednotlivých otvorů). Vhodně barevným tmelem na dřevo poté vytmelíme případné nedokonalosti a židli opět přebrousíme.
Především v ohybech dřeva nás mohou vystrašit praskliny – nezoufejte, i s těmi si můžete snadno poradit. Na pomoc stačí injekční stříkačka naplněná lepidlem a vhodně velká truhlářská ztužidla. Přípravný proces slepení židle tak může trvat i mnoho dní. Pokud je židle popraskaná, znamená to, že byla dlouhodobě vystavená nepříznivému střídání vlhkosti a pokud jí nezajistíme stabilnější podmínky, je pravděpodobné, že začne praskat znovu.
- krátká prasklina – lepidlo opatrně naneseme na celou plochu praskliny a opatrně ji stáhneme ztužidly.
- velká prasklina – pokud dřevo klade při stahování odpor či hrozí, že se odloučená tříska zlomí, budeme muset prasklinu stahovat postupně několikrát, než se nám povede dostat dřevo na své původní místo. V tomto případě šetřete s lepidlem, snažte se jej vnést co nejhlouběji do praskliny a přebytky odstraňte. Neodstraněné zaschlé přebytky vám nedovolí ohnout třísku v dalším kroku.
Ukázka jedné z možných úprav sedáku…Autor: Ivana Ostřanská / Foto
Sedák – zkouška trpělivosti a restaurátorského umu
Nejvíce práce nás bude nejspíš čekat u sedáku. Pokud je vyplétaný, můžeme se pokusit vlastnoručně o jeho přepletení, ale výsledek pravděpodobně nebude ideální. Řešením je vyhledat profesionála, který dosud um vyplétat nábytek ovládá, nebo si taktéž u odborníků necháme zalisovat výplet nový, strojový. Svůj talent naopak můžeme prokázat u sedáku dřevěného, který na sobě často nese stopy původního dekoru (barevného či lisovaného). Lisovaný sedák se obnovuje velmi těžko, v případě většího poškození je vhodnější koupit nový sedák na internetu. Ceny se pohybují kolem 300 Kč za jeden nový sedák, avšak s původními vzory.
Barvený sedák vám dává možnost obnovit původní stav s vyšší úspěšností. Takový opatrně očistíme vlhkým hadříkem a jemnou ocelovou vlnou odstraníme zbytky nátěrů, ať nepoškodíme stopy dekoru. Překližkový sedák nebruste, odstranili byste nevratně vrstvu překližky a ztratili náznaky vylisovaných vzorů. Pokud je sedák barvený, tak jeho světlejší části opatrně zatřeme pomocí tenkého štětečku bezbarvým lakem.
…a je hotovo – vlevo původní stav, vpravo výsledekAutor: Ivana Ostřanská / Foto
Židle ve vzduchu aneb trik jak nalakovat židli opravdu celou
Po uschnutí laku pak zbytek spolu s celou židlí namoříme do požadovaného odstínu. Do noh zespodu předtím doporučujeme dočasně zaklepnout hřebíčky, na kterých bude thonetka provizorně stát jakoby ve vzduchu – díky nim namoříme a posléze nalakujeme opravdu celý povrch židle až po zem bez toho, že bychom si štětcem nanesli za židli z podkladu nějaké nečistoty. Poslední, co nás čeká po zaschnutí mořidla, je židli přelakovat.
Odvážlivci se mohou pustit i do oprav náročnějších kousků, hlavně u výpletů se však bez patřičného školení nejspíš pořádně zapotí, renovaci takového křesla je možná lepší svěřit profesionálůmAutor: Ivana Ostřanská / Foto
Čemu se při renovaci židle vyhnout?
Snažte se vyvarovat nevratným zásahům – například snížení židle uřezáním nohou, opalováním nátěru, které zanechává nevratné stopy, stejně tak agresivní obtížně odstranitelná barva neumožní další úspěšné restaurační zásahy. Starý nábytek by po našem zásahu nikdy neměl vypadat jako nový, stejně tak ne všechen ještě zvládne každodenní užívání, ale koneckonců staré houpací křeslo po prababičce může být samo o sobě i krásnou dekorací interiéru, i když svůj účel už neplní.