Nahlédli jsme do dílny, kde se scházejí malí školáci a cvičně noří nože a dláta do lipových špalíků. Zaujalo nás, jak šéf kroužku Pavel Brychta zajišťuje velkou spotřebu ostrých řezbářských nožů.
Jeho rady se mohou hodit i těm kutilům, kteří se zrovna dřevořezbou nezabývají. Není na škodu mít v dílně nožík s krátkou, tvrdou, ostrou čepelí. A tipy, jak správně brousit ostří platí pro každý, tedy i kuchyňský nůž.
Pavel Brychta vede dětský řezbářský kroužek už řadu let. Vystřídalo se v něm nepočítaně dětí, které se sice řezbáři nestaly, ale aspoň si na vlastní kůži vyzkoušely zálibu, jež proslavila jejich rodné město. Řezbářský kroužek totiž funguje v Třešti, známé nejen na Vysočině rodinnými betlémy, betlémařstvím a tedy i řezbářstvím.
Zleva: Řezbářský nůž od průmyslového výrobce. Čepel druhého v pořadí byla původně nožem v hoblovce. Další nožík pochází z polámaných nůžek. Základem nože zcela vpravo byl kuchyňský nůž.
obrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz
Řezbářské nože bývají velké 10 až 15 cm, aby dobře padly do ruky. Hodí se jich mít několik s odlišným tvarem čepele i různými rukojeťmi pro tu kterou práci. Držadlo z tvrdého dřeva (švestky, dubu, jasanu, buku, ovocných stromů) přitom zabere zhruba čtyři pětiny délky nože. Síla čepele se doporučuje asi 2 mm. Nože lze koupit hotové, ale také se dají vyrobit z jiných řezných nástrojů.
Z listu pily, z břitvy, nůžek…
Při volbě materiálu na výrobu nože je důležitá tvrdost kovu. Z ní vyplývá životnost ostří i to, jak často se nůž musí brousit. Výbornou tvrdost mají například
- dostatečně silné pilové listy a kotouče
- nůž z hoblovky
- břitva na holení
- vrták na ocel
- nastřelovací šroub do betonu aj.
Ale nožík do dílny či na dřevořezbu se dá vyrobit i z dobrého polámaného či jinak vysloužilého nože kuchyňského, řeznického, výjimečně i ze staršího příborového, ze zlomených nůžek.
řezbářské nástroje NarexAutor: Archiv ireceptar.cz
Pavel Brychta používá na výrobu nožíků pro řezbářský kroužek list z katrové pily, respektive jeho jednotlivé zuby. Nechává si je však do vhodného tvaru vyříznout laserem, aby se materiál při řezu nevhodně nezahříval a kov neztratil svou tvrdost.
„Daly by se do hrubého tvaru vyříznout i tenkým kotoučem úhlové brusky, ale pak by je bylo třeba zakalit. V domácích podmínkách lze kov strčit do kamen na uhlí, počkat, až zoranžoví a pak ho zchladit v oleji, tedy pomaleji, než by to proběhlo při ponoření do vody. Takhle připravenou čepel pak začneme ostřit,“ říká Pavel Brychta.
Ale opatrně a pomalu, aby zakalený nůž ani během broušení neztratil tvrdost přehřátím. Rychlým broušením by se ostří příliš vyhřálo a změklo by. Správný postup lze poznat okem — čepel nesmí nikde zmodrat.
Brousíme tedy velmi zvolna, s přestávkami a kov stále ochlazujeme vodou. Kdo může brousit přímo pod vodou na pomaloběžných brusných kotoučích, má jasnou výhodu.
Dobrušujeme na jemném ručním brousku se smirkovým papírem nebo na koženém pásu a břit leštíme suchým filcovým nebo látkovým kotoučem. Někteří zkušení řezbáři nepoužívají k ručnímu dobroušení olej, petrolej ani vodu, ale lidské sliny. Nechtějí, aby byla čepel mastná nebo korodovala.
Čepele budoucích řezbářských nožů jsou laserem vyřízlé z listu katrové pilyAutor: Archiv ireceptar.cz
Čepele budoucích řezbářských nožů jsou laserem vyřízlé z listu katrové pily
Bez brusky, jen s brouskem
K hrubému broušení bez elektrické brusky se hodí středně hrubý brusný kámen a posléze jemný brusný kámen nebo brusný papír s vysokou zrnitostí. Brousíme pod úhlem 12° až 15° z každé strany.
Při ručním hrubém broušení pohybujeme ostřím proti brusnému povrchu střídavě nebo po tomtéž počtu tahů z obou stran. Ostří lze označit fixem, aby bylo patrné, kde jsme brousili a kde ne. Břit ubíráme z obou stran rovnoměrně.
Co s jehlou
Jemně dobrušujeme břit naopak směrem po ostří nože. Po několika tazích vybrousíme tzv. jehlu — velmi slabou hranu ostří. Jehlu odstraníme lehkým řezem po dřevu nebo změnou úhlu dobrušování třeba na koženém pásu.