Pokud žijete v rušnější části města a o chaloupce se zahradou si můžete nechat jen zdát, poohlédněte se po komunitních zahradách. Možnost pěstovat plodiny a sdílet cenné zkušenosti možná učaruje i vám.
O komunitních zahradách se teď hodně mluví i píše. Vypadají jako nový fenomén, ale tím se nenechte zmást. První předchůdci komunitních zahrad ve městech byli zřízeni už na konci 19. století v New Yorku. Důvodem jejich vzniku byla rozsáhlá hospodářská krize a nárůst nezaměstnanosti. Odhaduje se, že při tehdejším zvelebování veřejných, jinak nevyužívaných nebo zdevastovaných prostorů na pěstování ovoce a zeleniny, chudí Newyorčané zkultivovali na pět tisíc zahrad. A právě kultivace je klíčové slovo.
V metropolích se často komunitní zahradničení odehrává na plochých střechách. Autor: Shutterstock.com
/ Alison Hancock
Komunitní kultivování půdy a městských brownfieldů má celou řadů kladů pro městský život. Podporují přirozený oběh vody v půdě, částečné samozásobitelství, oživí opuštěné prostory, a jako příjemný bonus překonávají sousedskou izolaci, kterou kdekteré větší město trpí, mohou snížit míru vandalismu a dokonce fungovat jako prevence kriminality. Tenhle trend, který je opět na vzestupu, si pomalu hledá místo i v České republice.
Vede Praha, Brno ji možná dožene
Hlavní roli hrají neziskové organizace, které zakládají zahrady na nevyužívaných prostorech vlastněných městem (proto jich zatím vzniklo nejvíce v Praze – 20, v těsném závěsu je ale Brno nebo Olomouc). Chcete se zapojit? Pak máte v zásadě dvě možnosti. Buď můžete jednoduše společně pěstovat plodiny, jak to dělá třeba brněnská Zahrada v pytli. Na nevelkém pozemku se stará skupina lidí o rajčata, cukety, fenykl, dýně, saláty a nejrůznější bylinky, které rostou z objemných pytlů se zeminou. Jde o rostliny s krátkou vegetační dobou, které mají dobrou výnosnost a snadnou údržbu. Sklizeň tak přichází několikrát za sezónu.
Někde mají malé záhonky, menší projekty bez hliněného podloží preferují pěstící pytle. Autor: Shutterstock.com / Arina P Habich
Ze zeleniny se nejvíce doporučují takové druhy, jaké se hned po sklizni dají jíst, například již zmíněná rajčata, ale i hrášek, papriky, ředkvičky, pažitka, cukety, fazolky. Práce má jasný řád, každý ví, co má kdy dělat, přesto se cení každý nový příchozí zahrádkář, ať už zkušený, nebo nadšenec. Na konci dne si lidé sklizené výpěstky dle chuti rozdělí. Součástí pěstování je snaha o co nejmenší zatěžování přírody, proto se kompostuje jak rostlinný odpad ze zahrádek, tak domácí bio odpad.
Na kolik vás přijde pytel?
Další možností, jak mít denně vlastnoručně sklizené ovoce a zeleninu bez chemických přídavků na talíři, je pronájem pěsticího pytle nebo rovnou vlastního záhonku. Chod takovéto komunitní zahrady je tedy částečně financován z těchto členských příspěvků. Pro lepší představu, za takový sezonní pronájem dáte kolem 500 až 850 korun. Zastřešující organizací těchto zahrádek je nezisková organizace KOKOZA, která dala vzniknout jedné z prvních na pražském Jižním městě. Individuální zahradničení se od toho společného liší zejména omezenou kapacitou.
Kromě sklizně přináší tenhle druh zahradničení i navázání nových kontaktů a sdílení zkušeností. Autor: Shutterstock.com / Natalie Shuttleworth
Zatímco během sezony se o společnou zahrádku může starat až sto lidí, na individuálních zahrádkách se potkáváte jen s vybraným okruhem stejných nadšenců-pěstitelů. Na zahrádkách pak často probíhají různé workshopy a pravidelné přednášky zaměřené zejména na péči o přírodu. Vynikající příležitostí, jak ochutnat vlastní i sousedovy výpěstky, jsou pak společná grilování, která se v zahrádkách pravidelně konají.