Jak poznáte, zda v půdě převládá jíl, písek, nebo je vyvážená? Jaké výhody mají jednotlivé typy a jak vyrovnat jejich nedostatky?
Písčitá půda
Obsahuje vysoké procento písku a štěrku. Je velmi snadno propustná pro vodu a lehká. Podíl písku v půdě je důležitý, umožní kořenům rostlin dýchat. Velmi písčitá půda však vysychá příliš rychle a vyhovuje proto pouze nenáročným suchomilným druhům – je ideální pro pěstování bylinek a nenáročných stepních trvalek. Neudrží v sobě mnoho živin, voda je rychle odnáší. Rychle se však prohřívá, což je na jaře přínosné.
Jílovitá půda
Je pravým opakem půdy písčité. Je velmi jemná a těžká, špatně propustná. Určitý podíl jílu je pro udržení vláhy a konzistence půdy důležitý, když je jej však příliš, kořeny rostlin se dusí. Jílovitá půda může být úrodná, špatně se však obdělává i zahřívá.
Když navlhčíte hrst půdy a snažíte se vymodelovat asi 1cm tenký váleček, o podílu jílu vám to mnohé napoví. Čím delší váleček drží pohromadě, tím vyšší je obsah jílu. Pokud se vám podaří jej dokonce spojit v kroužek, aniž by praskal, jde o půdu výrazně jílovitou.
Jílovitou od písčité půdy poznáte i po hmatuAutor: Shutterstock.com / sharon kingston
Vylehčení těžké půdy
Jílovité půdě prospěje vylehčení a obohacení o živiny. Při rytí do ní přimíchejte několik cm silnou vrstvu písku, který však nesmí být příliš jemný. Použít můžete i keramzit či drobný štěrk. O výživu se postará dobře uleželý kompost či chlévský hnůj – i organické hnojení zvýší kyprost půdy. Těžké půdy hnojte především na podzim. Výhodné může být i pěstování na vyvýšených záhonech.
Velmi těžké, nepropustné půdy je někdy lepší upravit drenáž:
- Pomohou rovné, až 15 cm hluboké stružky, vyplněné štěrkem.
- Ještě důkladnější řešení je položení drenážních trubek pod povrch půdy. Vykopejte pro ně příkop až 60 cm hluboký a pod i nad drenážní trubku přidejte písek či štěrk, pouze na vrch běžnou zeminu.
Rytí propsívá spíše těžké půdě, nežli lehkéAutor: Shutterstock.com / Monkey Business Images
Zúrodnění písčité půdy
Nejlepší je přizpůsobit výběr rostlin půdě. Ale pokud si přejete třeba bohatou úrodu zeleniny, písčitou půdu je třeba trochu upravit. Silně písčité půdy je třeba štědře obohatit o organickou složku, která bude zadržovat vodu i živiny. Ideální je opět zahradní kompost, kterého můžete mít díky kompostování trávy, listí a mnoha dalších organických zbytků stále dostatek, a to zdarma.
Zatímco jílovité půdy rytí a provzdušňování obvykle potřebují, lehčí hlinité a především lehké písčité půdy jsou stvořené pro zahradničení bez rytí. Provzdušnit nepotřebují a rytím pouze urychlíte vyplavování živin a zbytečně narušíte přirozené procesy v půdě. Organický materiál do nich jen lehce zapravte rycími vidlemi, část můžete ponechat na povrchu. Lehké půdy je takto vhodné hnojit až na jaře – právě proto, že se z nich živiny rychle vyplavují.
Mulčovat můžete obyčejnou trávouAutor: Shutterstock.com / Denis and Yulia Pogostins
Co prospěje každé půdě?
Ideálem každého zahradníka je půda hlinitopísčitá. Měla by obsahovat nejvýše polovinu písčitého podílu, minimálně 30% hlinité složky a nejvýše 20% jílu. Každá půda, nehledě na typ, je pak tím úrodnější a zdravější, čím více humusu obsahuje – a podíl humusu zvýší přirozené, organické hnojení, tedy kompost, hnůj, zelené hnojení, rostlinné výluhy. Také mulčování prospěje každé půdě, protože ji chrání před vysycháním, erozí a podporuje tvorbu humusu.