Většina cibulovin nás těší na jaře, ovšem některé kvetou i v létě a na podzim. A zatímco jarní se sází na podzim, podzimní vysazujeme na jaře. Představujeme dva výjimečně krásné druhy.
Ohnivé montbrécie
Montbrécie je původně africká cibulovina, která si však s naším klimatem poradí, kvete od července do září. V tvorbě zahrady má skvělé uplatnění, jak s ní lze kouzlit se můžete přesvědčit ve fotogalerii. vytváří bohaté trsy se žlutými, oranžovými či červenými květy (dle kultivaru) nad jasnou zelení listů. Poměrně odolná je Crocosmia crocosmiiflora, větší Crocosmia masoniorum je citlivá na zimní vlhkost.
Montbrécie, Crocosmia masoniorumAutor: COULANGES / Shutterstock.com
Montbrécie každopádně vyžaduje slunné či polostinné, teplé, chráněné místo, a kyprou, propustnou půdu. Její ohnivé květy vyniknou například mezi okrasnými trávami. Cibulky sázíme zjara do hloubky 10 cm. Háček při pěstování těchto okouzlujících cibulovin tkví v tom, že v létě vyžadují dostatek vláhy, zatímco v zimě by rády půdu suchou. Ve velmi propustné půdě a pod ochranou nastýlky je lze ponechat, jistější však bývá je vyjmout, osušit a nechat odpočívat na suchém místě, ideálně při teplotě 12-16 C.
Teplomilná nerinka
Z Afriky pocházející Nerine je poněkud choulostivější, ale na teplém, chráněném místě, třeba u suché zídky, se jí bude dařit. Nejčastěji naše zahrady a terasy zdobí druh Nerine bowdenii.
Nerince se bude dařit na slunném závětří u kamenné zídkyAutor: J Need / Shutterstock.com
Křehce působící květy se rozvíjejí až na podzim. Cibulky sázíme do hloubky 15 cm na jaře či v létě. Podmínkou úspěchu je dobře propustná, zároveň však humózní půda. Na podzim rostliny bohatě nasteleme listím, aby byly chráněny před mrazem. Pokud naše zahrada neleží v mírném klimatu a nechceme se spoléhat na mírný průběh zim, je jistější nerinku pěstovat v nádobě a v ní ji na podzim přesunout na chladné, bezmrazé místo. Vyjímat z půdy samotné cibulky je také možný, ale pro rostlinu ne zcela ideální způsob ochrany před zimou. Nerinku můžete kombinovat s drobnějšími trvalkami i letničkami, které mají také rády slunce a teplo, v sezóně mají rády trochu vláhy a v zimě půdu spíše suchou.