Myslíme si, že pokud je rostlina mrazuvzdorná, naši zimu ve zdraví přečká. Na jaře se však nových lístků nedočkáme. Jak rostlinám pomoci ke skutečné zimuvzdornosti?
Všechny naše listnaté dřeviny se na zimu začínají připravovat již koncem léta. Zpomalují a ukončují růst, vyzrává jim dřevo. Pouze takové větve bez úhony přečkají zimu a případné silnější mrazy. Pokud tedy ještě v tuto dobu chceme přihnojovat, pak pouze draslíkem a případně fosforem – tyto živiny napomáhají vyzrávání.
Naopak v žádném případě již opadavé dřeviny (ani broskve, meruňky) nezaléváme příliš vydatně a nehnojíme dusíkem, který podporuje prodlužovací růst. Platí to zejména u dovážených druhů, které si na doporučení zahradníků zasadíme, ale jež i přes všechna ujišťování o jejich mrazuvzdornosti na jaře mnohdy nevyraší. Pokud jsou totiž označeny jako mrazuvzdorné (dokonce s uvedením výše mrazu, který ve své domovině běžně snášejí), ještě to neznamená, že přežijí i naši zimu.
Nebezpečná zimní vlhkost
Zimovzdornost nelze zjednodušit jen na odolnost rostliny vůči mrazu; zimovzdornost ovlivňují i podmínky stanoviště, vlastnosti samotné rostliny a také vlhkost a schopnost půdy zadržovat vodu v průběhu zimy. Nejdůležitější je, jak se dokáže daný druh přizpůsobit samotnému období vegetačního klidu – velkou roli přitom hraje, jaké klimatické podmínky mají země jejich původu.
Mnohé mrazuvzdorné rostliny většinou přežijí naši zimu jedině za předpokladu, že jsou v relativním suchu. Pro mrazuvzdorné kaktusy (sukulenty) dokonce platí, že musí být v naprostém suchu. Tyto (jenom) mrazuvzdorné druhy se totiž nedokážou zbavit nadbytečné vody obsažené v rostlinných pletivech a ta je po zmrznutí doslova roztrhá. Ty odolnější mohou mít kratší dormanci než naše druhy a hned při prvním oteplení začnou rašit – a naše předjaří s pozdními dubnovými či květnovými mrazíky je zlikviduje.
Proto mnohdy nemusí být viníkem mráz, jako spíše vysoká vlhkost, která je pro většinu našich zim typická. Dále to může být i pozdní výsadba, kdy rostlina již nestačí do zimy dobře zakořenit a připravit se na ni. Občas přicházejí i extrémní mrazy, které mohou poškodit i naše domácí, již adaptované druhy. Pokud nechceme být na jaře zklamaní, musíme s tím počítat.
Okrasné trávy před zimou nikdy nestříháme. Můžeme je však svázatAutor: Victoria Tucholka / Shutterstock.com
Preventivní ochrana
U choulostivějších druhů a podzimní výsadby se musíme postarat o vhodnou ochranu zakrytím nebo zabalením do prodyšného materiálu. Pro trvalky, okrasné traviny a zejména pro dřeviny platí, že je před zimou nikdy neřežeme. To uděláme na jaře až po vyrašení pupenů. Na podzim také nestříháme duté stonky trvalek a suchá stébla okrasných travin. Většina z nich pochází ze suchých oblastí a podobně jako mnohým skalničkám i jim vadí zimní vlhkost. Do dutých stonků a stébel se dostane voda a podpoří tam zahnívání, které může zachvátit část trsu nebo i celou rostlinu. Proto jim svážeme stébla s listy, aby se nepoškodil střed trávy a choulostivější druhy obložíme chvojím. Pod něj můžete dát také spadané listí (nejlépe z ořechu, to odpuzuje hlodavce) a zatěžkáme je.