Prodej rtuťových teploměrů je již přes deset let zakázaný. Mnohde ovšem dosud slouží, dokud se nerozbijí. Pak se kvůli toxickým výparům rtuti stávají hrozbou. Jak pokoj vyčistit? Rozhodně ne vysavačem.
Nespornou výhodou starých rtuťových teploměrů je přesnost měření a také nízká pořizovací cena. Nevýhodou pak křehkost, nebezpečí rozbití a únik obsažené rtuti. Na Klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze funguje již po více než půl století Toxikologické informační středisko, které každoročně obdrží ohledně rtuti na 200 dotazů. Nejčastěji se probírá riziko otravy ve spojitosti s rozbitím rtuťového teploměru. K té však dochází velice vzácně, a dokonce i kdybychom rtuť spolkli, nemusí nám to způsobit závažné zdravotní komplikace.
Veškeré kuličky rtuti je třeba pečlivě a bezpečně odstranit. Vysavač nepřipadá v úvahu!Autor: Ventin / Shutterstock.com
Nejčastější nehodou zvláště u dětí je požití lesklých kuliček rtuti nebo vzácně spolknutí amalgámové zubní výplně. „Díky tomu, že tyto formy rtuti nejsou ve vodě rozpustné a ze zažívacího traktu se nevstřebají, není naštěstí požití rtuti z rozbitého teploměru nebezpečné,“ vysvětluje prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc., z Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK.
Pozor na toxické výpary
Mnohem nebezpečnější jsou ovšem rtuťové výpary. Rtuť se vypařuje už při pokojové teplotě a její výpary jsou jedovaté. Jde o kumulativní jed, který se z organismu vylučuje velmi pomalu (polovina se vyloučí přibližně do 60 dní). „Pokud budeme každodenně vdechovat určité malé množství par, bude se rtuť v těle hromadit a po několika týdnech až měsících může vyvolat otravu s poškozením nervového systému, dásní a ledvin,“ upozorňuje prof. Pelclová. Přesně takový případ může nastat, pokud po rozbití teploměru rtuť důkladně neuklidíme (například z koberce).
Bezpečný úklid rtuti
- Před úklidem si nasadíme gumové rukavice a zajistíme důkladné odvětrání místnosti, kde se rtuť rozlila. Zabráníme také tomu, aby se do ní dostaly děti nebo domácí zvířata.
- V žádném případě nepoužijeme vysavač, protože by se kontaminoval jeho vnitřek a rtuť by se pak při dalším vysávání odpařovala do vzduchu. Pokud jsme to už udělali, je třeba obsah vysavače vysypat do dvojitého plastového pytle a zlikvidovat jako nebezpečný odpad. Ze stejného důvodu nepoužíváme ani mop nebo smeták.
- Pokud je v místnosti tvrdý povrch, můžeme kuličky rtuti sesbírat pomocí lepicí pásky či smést tvrdým papírem do uzavíratelné nádobky nebo nasát do plastové injekční stříkačky s jehlou. Tu asi v polovině přelomíme – její ústí pak nebude šikmé, nýbrž rovné, a nasátí bude snadnější. Drobné kapičky, které se nám nepodaří nasát, odstraníme navlhčeným savým papírem. Nádobku či stříkačku, použitý papír a rozbité sklo z teploměru uložíme do dvojitého plastového obalu a obrátíme se na příslušnou hygienickou stanici, kde se informujeme na možnosti likvidace. Rtuť v žádném případě nepatří do popelnice se směsným odpadem!
- Celé kontaminované místo důkladně prohlédneme, použijeme i baterku. Pokud se kuličky rtuti dostaly do koberce nebo čalounění, sesbíráme je do uzavíratelné nádobky – v žádném případě je nevysáváme. Pokud se nám nepodaří rtuť sesbírat, musíme kontaminovaný koberec nebo čalounění zlikvidovat jako nebezpečný odpad.
- K úklidu nepoužíváme čisticí prostředky, které obsahují chlór. Tyto chemikálie se rtutí reagují, a přitom se uvolňují toxické výpary.
- Pokud se nám rtuť vylila do dřezu, je potřeba demontovat odpadní potrubí v U-kolínku a obsah zlikvidovat jako nebezpečný odpad. Jinak by se rtuť po styku s horkou vodou odpařovala a prodlužovala se tak doba vystavení škodlivým výparům.
- Po likvidaci rtuti místnost důkladně větráme otevřeným oknem alespoň po 24 hodin.
- Použité gumové rukavice zlikvidujeme s běžným domovním odpadem.
Digitální teploměr je bezpečnější nežli rtuťovýAutor: Fototocam / Shutterstock.com
Otrava rtutí
Rtuť požitá v malém množství nepředstavuje zdravotní riziko, je však nebezpečná při dlouhodobém vdechování i nízkých koncentrací par, protože se v těle snadno kumuluje. Pokud jsme byli vystaveni jejímu působení a máme zdravotní obtíže, vyhledáme svého praktického lékaře. Při pochybnostech lze souvislost zdravotních obtíží ověřit analýzou koncentrace rtuti v krvi (akutní otrava) nebo v moči (subakutní a chronická otrava) ve výše zmíněné Toxikologické laboratoři (tento rozbor ovšem není hrazen z veřejného zdravotního pojištění).
Kontakt na toxikologickou laboratoř pro případnou analýzu rtuti v krvi nebo v moči: Mgr. Štěpánka Vlčková, CSc.: vedoucí Toxikologické laboratoře Kliniky pracovního lékařství VFN, Na Bojišti 1, Praha 2, tel. 224 964 635 v pracovní dny v době 7-15 hod, e-mail stepanka.vlckova@vfn.cz