Zatímco okurky nakladačky, které chceme zavařovat, sklízíme mladé a dbáme na to, aby nebyly přerostlé, u osivářských plodů je tomu naopak. Okurky necháme co nejvíce vyrůst a vyzrát až přezrát.
V domácím semenaření používáme klasické, volně opylované a přesévatelné odrůdy okurek, zejména naše osvědčené staré a krajové sorty, které si podržují své vlastnosti a znaky. Nevhodné jsou naopak moderní hybridy F1.
Pozor na křížení odrůd
Na osivo lze doma pěstovat obvykle jen jednu odrůdu okurek, protože jsou cizosprašné a zkřížily by se. Vzájemně se kříží také nakladačky se salátovkami, neboť jde o botanicky stejný druh, jen v jiné formě. Je třeba také zohlednit, zda okurky nerostou v okolí na jiných zahradách, protože pro opylovače, jimiž jsou zejména včely a čmeláci, není plot mezi zahradami žádnou překážkou. Nemusíme se ale bát křížení s dýněmi nebo melouny, protože to jsou odlišné botanické druhy.
Vybrané plody označímeAutor: Petr Dostálek a archiv Gengelu
Vybrané plody označíme
Při semenaření je dobré mít k dispozici dostatečně velký porost, který podle našich gengelských zkušeností zajistí lepší vzájemné opylování a možnost přísnějšího výběru plodů i vyšší sklizeň osiva. Jako semenné plody vybereme ty z prvních nasazených okurek, které jsou odrůdově typické, pěkně tvarované a vyvinuté a bez deformací. Označíme je například úvazkem proužku barevného plátna kolem stopky, abychom věděli, že to jsou plody na osivo a později je omylem nesklidili na jídlo. Na jedné rostlině ponecháme jeden, nejvýše dva plody.
Zrající okurky – sorta MělnickéAutor: Petr Dostálek a archiv Gengelu
Žlutý, bílý či oranžový plod
Nasazené a na semeno vyvíjející se plody sice poněkud brzdí nasazování dalších okurek, ale za dobrých podmínek nakladačka stále plodí a dočkáme se i sklizně do kuchyně na zpracování. Označené plody netrháme, ale necháme plně vyzrát na rostlině. Za sucha zaléváme, aby měly dostatek vody a semena se dobře vyvinula.
Zralý plod je velký, oproti sklizni na konzervaci už přerostlý a změní barvu ze zelené obvykle na žlutou, u některých odrůd spíše do bělavé, jiné sorty až do žlutooranžova či oranžova. Stopka zralého plodu je zaschlá, rostlina ve vrcholném létě obvykle již také zasychá a odumírá.
Posklizňové dozrávání
Vyzrálé plody sklidíme tak, že je odstřihneme zahradními nůžkami u stopky. Odoláme začátečnickému nutkání a zvědavosti podívat se, kolik a jaká semena jsou uvnitř. S vybráním vyčkáme a předtím uděláme takzvané posklizňové dozrávání. Při něm sklizené okurky vyložíme na teplé, osluněné místo, například na jižní okno nebo do skleníku, a necháme je ležet a dále dozrávat, a to podle okolností alespoň týden až dva, ale klidně i více. Čím je plod zralejší, tím je kvalita semen uvnitř lepší. Pokud je plod zdravý, nebude se kazit a vydrží velmi dlouho. Posklizňové dozrávání děláme jak u těch plodů, které se jeví už na záhonu plně zralé, tak i u těch, které venku nestihly plně vyzrát, protože porost například zničila plíseň.
Vybírání semen
Teprve po posklizňovém dozrávání vybereme semena z plodů. Okurku podélně rozřízneme a z půlek třeba lžící nebo i jen prostým zmáčknutím semena vybereme či vytlačíme do nádoby. Necháme je krátce (jeden až dva dny) vykvasit ve vlastní šťávě a poté je propláchneme vodou.