Ve středověku byla šlechtěna pro chutné hlízy. Pak zplaněla a ze zahrad zmizela. Jako odkaz našich předků se však na ně může zase vrátit, zajímavé je její využití i pěstování.
V kuchyni může hlíza krabilice dobře nahradit jedlé kaštany – po krátkém dušení je příjemně moučnatá a nasládlá. Nebo hlízy nejprve krátce (asi minutu) blanšírujeme a poté oloupeme jako vařené brambory. V tradičním receptu ze západní Evropy se používá například na dušeném kořeněném sladkokyselém červeném zelí.
Zplanělá a zapomenutá krabilice
Krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum ssp. Bulbosum, f. sativum)Autor: Pascal Kissling
Krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum ssp. Bulbosum, f. sativum) je pozapomenutá kořenová zelenina. Planě roste podél řek střední a východní Evropy, ne vždy je však hlíznatá. Pěstovaná forma s většími hlízami je zplanělým výsledkem bývalého šlechtění. Od středověku do 19. století byla krabilice poměrně známá, dnes se s ní prakticky nesetkáme. Její kořeny připomínají menší hnědé mrkvičky.
Podzimní výsev a stratifikace
Druh má zvláštní, velmi specifické pěstování. V létě vydrží zralá semena klíčivá jen několik měsíců. Vyséváme je pozdě na podzim, řídce, do půdy bohaté na živiny (volíme vyzrálý kompost, ne hnůj!), v řádcích vzdálených 20 cm od sebe. Dáváme pozor na plevele, místo si dobře označíme. Aby semena vyklíčila, musí přejít mrazem. Po přemrznutí přes zimu vzcházejí už v březnu.
Sklizeň kořenů
Listy krabilice vypadají podobně jako listy mrkve, vyrostou brzy na jaře a usychají už od poloviny června; po celou tu dobu udržujeme dostatečnou vlhkost. Sklízíme je v druhé polovině července: hnědé oválné „mrkvičky“ musíme vyhrabat velmi pečlivě; buď je ihned spotřebujeme, nebo je můžeme uchovávat na suchém, chladném a temném místě. Na záhonu zapomenuté menší mrkvičky pak přejdou mrazem, napřesrok vyrostou až do 2 m, vykvetou a v srpnu přinesou semena, která sesbíráme, a rostliny pak zahynou. Chceme-li mít při semenaření jistotu, pak si na podzim několik mrkviček hluboko zasadíme, aby je mráz nevyzvedl na povrch, a místo označíme. Rostlina není vytrvalá, semena nevydrží klíčivá, čili je dobré udržovat neustále dvě střídající se generace.
Krabilice hlíznatá je udržována v zahradě patrimoniálních rostlin Alenor na Prachaticku, původně pochází od švýcarské organizace uchovávající staré odrůdy Pro Specie Rara.