Připevnit poličku na stěnu je úkol v domácnosti zcela běžný. Přestože to vypadá jednoduše a pro zkušeného kutila je přivrtání poličky otázkou několika minut práce, spousta z nás před tímto úkonem couvne. Jak postupovat při instalaci poličky, pokud nemáte zkušenosti?
Pro někoho hračka, pro jiného noční můra. Poradíme vám jak vybrat vhodný kotevní materiál a jak poličku spolehlivě přivrtat, aby výsledek byl pevný a bezpečný.
Vrtání nemusí být vědaAutor: Shutterstock.com / SpeedKingz
Než vyrazíte do obchodu
Nejprve zjistěte z jakého materiálu je postavena zeď, do které hodláte vrtat. Právě na zdi totiž záleží čím a jakým způsobem bude vrtání prováděno a jaký typ hmoždinek nebo kotev bude nutné zvolit pro připevnění.
- Do normálního, běžného zdiva (plná cihla, tvárnice) je nezbytné použít hmoždinky o délce alespoň 50 mm. Budou-li hnoždinky kratší tak hrozí, že se polička uvolní a nebude dobře držet, v horším případě se vytrhne celá hnoždinka ze zdi.
- U stěn z jiných materiálů (například dutá cihla nebo sádrokarton) je nutné zvolit odpovídající hmoždinky nebo kotvy, protože obyčejné hmoždinky by zde nedržely. Za tímto účelem je v sádrokartonových příčkách dřevěná výztuha, která umožní montáž a zavěšení polic. Pro vrtání přímo do sádrokartonu se užívají speciální zavěsné systémy. Velkým problémem jsou duté cihly, případně lehké tvárnice z porézních materiálů (například ytong). Ty sice perfektně izolují, ale běžným hmoždinkám neposkytnou potřebnou oporu. V tomto případě se uplatňují speciální hmoždinky, často doplněné tzv. chemickou kotvou. Jejich instalace je pak samozřejmě náročnější.
To správné vybavení pro vaši zeď vám ochotně pomohou vybrat prodavači ve specializovaných obchodech.
Vyhrňte si rukávy a směle do toho
Rychlá a snadná práceAutor: Shutterstock.com / antoniodiaz
Na materiál, ze kterého je zeď postavena, musíte brát ohled i při samotném vrtání. Akuvrtačka pořízená za pár stokorun na tržnici udělá v případě sádrokartonu dobrou službu. Jestli však před vámi leží větší úkol, například vyvrtat dvacet děr do železebetonu či do obkladaček, nebude vám moc platná. S dobře vybranými vrtáky s ní však zvládnete drtivou většinu vrtacích činností v domácnosti, případně si vhodný nástroj lze zapůjčit v půjčovně nářadí. Stejně tak se nevyplatí popadnout první vrták, který vám doma padne do ruky. Nevhodné vrtáky se při styku s odolným materiálem rychle ztupí, vrtačka se přehřívá a práce je neefektivní a zbytečně dlouhá. Pro vrtání do velmi tvrdých materiálů si v železářství sežeňte vrtáky z tvrdokovu. A opět buďte ve střehu, na vrtání s příklepem jsou určené vrtáky s břitem broušeným do špičky, při vrtání bez příklepu zase vrták s jednostranně broušeným hrotem.
Před samotným vrtáním si vše pečlivě rozměřte a přesně označte. Vrtačku osadíte vrtákem, který odpovídá průměru hmoždinky a vyvrtáte otvor o několik milimetrů hlubší než je délka hmoždinky, aby se v něm mohla dostatečně roztáhnout. Na hmoždince obvykle najdete číslo označující šířku předvrtaného otvoru v milimetrech, které určují průměr vrtané díry a tedy i velikost vrtáku. Vzniklý otvor vyčistěte od zbytků zdiva a omítky a vložte hmoždinku, následně přiklepněte kladívkem. Pokud se vám podařilo vyvrtat otvor příliš velký, připravte si trochu sádry a s její pomocí ho upravte. Až budete mít všechny potřebné otvory hotové, umístěte do nich vruty. Velikost zvolené hmoždinky samozřejmě musí odpovídat velikosti použitého vrutu. Ten by měl být o něco delší, než je samotná hmoždinka. Většina hmoždinek se prodává v sadě s vhodnými vruty nebo je na nich alespoň uvedeno, pro jaký typ vrutu se hodí.