Teplo stoupající od podlahy je v zimě pravým požehnáním. Podlahové vytápění se v posledních letech stalo hitem a využívá jej stále více domácností. Co je potřeba znát, než se pro něj definitivně rozhodnete?
Podlahové vytápění je jedním z nepříjemnější způsobů, jak docílit příjemné domácí atmosféry. Jeho užití má však své výhody i nevýhody.
Vyšší vlhkost vzduchu
Podlahové vytápění patří do skupiny takzvaného velkoplošného vytápění, vyznačuje se sálavou složkou, kterou dochází k ohřívání okolních stěn, od stěn se následně ohřívá vzduch. Teplonosným médiem je voda, teplý vzduch (ten se u rodinných domů nepoužívá) či elektrický proud. Jeho instalace se hodí hlavně do novostaveb a rekonstruovaných bytů a domů, kde výrazně zvýší tepelný komfort. Při konvenčním vytápění pomocí radiátorů totiž předává rozehřáté topné těleso své teplo okolnímu vzduchu, který pak prohřívá stěny obytného prostoru. Díky tomu je teplota vzduchu v místnosti vyšší, než je samotná teplota stěn, vzduch rychle proudí a vysušuje se, víří se prach. Kromě toho panuje značný rozdíl v teplotě vzduchu u stropu nebo u podlahy. Pomocí podlahového vytápění docílíte rovnoměrného rozložení teploty, a tím se značně zmenší i proudění vzduchu. Vzhledem k tomu se vzduch v místnosti až tak nevysušuje.
Teplo od podlahy ceníteAutor: Shutterstock.com / fizkes
Úspora energie a bezúdržbovost
Pro podlahové topení hovoří i hledisko úspory energie. Teplota topné vody, a tedy i spotřeba energie na teplovodní podlahové vytápění, je výrazně nižší. U klasických topných těles je nutné vyhřát topnou vodu na 70 °C, podlahovému topení pro stejný výsledek postačí teplota kolem 38 °C. Proto nízkoteplotní vytápěcí systém přirozeně řadíme k dnešnímu standardu vhodných do nízkoenergetických domů. Další výhodou podlahového topení je estetické a prostorové hledisko. Nikde na vás nevykukují topná tělesa, nemusíte čistit zaprášené radiátory ani se bát, že si o kovové topení rozrazí hlavu vaše dítko. Na ušetřenou plochu si pak můžete postavit hezkou skříňku nebo křeslo. Už při přípravě projektu si však raději rozmyslete rozmístění pevného nábytku. Větší část podlahy by měla zůstat volná, aby teplo nebylo zachyceno hlavně v nábytku a mohlo se distribuovat po místnosti. Stejně tak radši zapomeňte na koberce.
Pomalé vytápění
Vytápí se pomaluAutor: Shutterstock.com / vipman
Podlahové vytápění má i své zápory. Patří sem jednoznačně pomalá odezva. To znamená, že čas nahřátí vytápěcího systému a vytopení prostoru je delší než u klasického radiátorového topení. Povrchová teplota podlahy je totiž poměrně nízká, standardně v rozmezí 22 až 25 °C. Maximální doporučovaná teplota povrchu podlahy je 29 °C, v místnostech s krátkodobým pobytem osob, např. v koupelně, může být teplota povrchu podlahy až 35 °C. Podlaha a vzduch v místnosti se tedy prohřívá delší dobu, ale vzhledem k akumulačním vlastnostem podlahy, tato zůstává příjemně teplá i několik hodin po odstavení zdroje tepla. Podlahové topení tedy není vhodné do rekreačních budov, kde je potřeba krátce po příjezdu vytopit interiér co nejrychleji a nehodí se ani do špatně zateplených objektů.
Stavebně i finančně náročné
Jelikož se podlahové vytápění dosti stavebně náročné, není možné provádět jakékoli dodatečné úpravy a opravy v zabetonovaném systému. Pro instalaci je proto vhodné vybrat kvalitního dodavatele a veškeré dílčí kroky pečlivě kontrolovat. Pokud je podlahové vytápění realizované z poctivých materiálů, podle správných technologických postupů a v požadované kvalitě, tak jsou jeho poruchy poměrně vzácné. S náročností stavebních úprav samozřejmě souvisí i investiční náklady. Instalace podlahového vytápění vás přijde dráž než klasické radiátorového vytápění. Finančně náročnější vstupní náklady jsou přesto vyváženy vyšším komfortem a nižšími náklady na provoz (zde hraje samozřejmě roli, zda se rozhodnete pro podlahové vytápění elektrické nebo teplovodní).