Jejich efekt na zahradě je ohromný. Ne náhodou patří rododendrony a magnólie k nejoblíbenějším zjara kvetoucím okrasným dřevinám. Kde se jim bude dařit? Jak je pěstovat, a jako péči vyžadují v předjaří?
Zdá se to k nevíře, ale magnólie je tak starý rod, že pamatuje i dinosaury. Fosilní důkazy naznačují, že první kvetoucí rostliny příbuzné šácholanům se vyvinuly někdy v raném období křídy, zkameněliny nejstarších kvetoucích rostlin jsou 132 milionů let staré. Rod Magnolia se vyvíjel už předtím, než se objevily včely, a květy jsou proto vyvinuté k opylování brouky – pestíky květů jsou tuhé, aby je brouci nepoškodili. Český název rostliny je šácholan, latinsky je pojmenován po francouzském botanikovi Pierre Magnolovi.
Vzrostlé magnolie jsou klenotem jarní zahradyAutor: Shutterstock.com / Gaid Kornsilapa
Pěstování magnólií
Magnólie preferují slunečné polohy, přiměřeně vlhké a humózní půdy. Nevhodné jsou půdy vápenaté, jílovité a slínovité, lze je však upravovat přidáváním síranu amonného jako hnojiva, malými dávkami práškové síry nebo velkými dávkami rašeliny. Mladé rostliny potřebují zpočátku půdy kyselé. Šácholany obecně špatně snášejí pH vyšší než 7, ale některé druhy se dokáží vyrovnat i s o něco vyšší hodnotou. Dobře snášejí exhalace a vůbec znečištěné ovzduší, mají také velmi malé nároky na péči, pokud je ale hnojíme, budou ještě krásnější. Šácholany lze množit řízky v červnu až červenci, hřížením, nebo roubováním. Kvetou brzy už v dubnu a v květnu; často jsme svědky, že krásné velké květy ještě zasype sníh či zčernají pod náporem mrazu.
Řežeme pouze výjimečně
Kromě květů vynikají i zajímavým tvarem keře, rostou pomalu a jejich krása se s věkem zvyšuje. Obecně platí, že není-li to nutné, magnólie neřežeme. Ovšem co dělat v případě, že starší keř doroste do výšky několika metrů a větve zasahují až do cesty? Nebojte se, magnólie řezat lze, sice se doporučuje řezat je méně, zato pravidelně a to zásadně po odkvětu a rány ošetřit stromovým balzámem. Řezem také odstraňujeme suché, křížící se nebo poškozené větve. Mladé výhonky nezakracujeme.
Rododendronům se daří i ve vyšších poloháchAutor: Shutterstock.com / Yulia YasPe
Skvostné rododendrony
V pořadí další krásně kvetoucí keř ozdobí naše zahrady v průběhu května. Dinosaury sice rododendrony nezažily, zato se v třetihorách setkaly s prvními lidoopy. V tomto období zasahoval i do Evropy areál teplomilných druhů – rozšíření pěnišníků (jak zní český název rododendronů) bylo mnohem širší a souvislé, ale čtvrtohorní klimatické změny způsobily, že přežily jen jednotlivé skupinky rododendronů ve specifických podmínkách. A tak se rododendrony vrátily zpět do Evropy z Jávy či z Japonska.
Pěstování
Základem pro dobrý vývoj pěnišníků je výběr vhodného stanoviště. Protože pocházejí ze závětrných míst horských lesů s vysokou vzdušnou vlhkostí, daří se jim u nás nejlépe ve středních a vyšších polohách, kde mají dostatek vláhy, vzdušné vlhkosti a v zimě sněhu, který je chrání před mrazem. Však je také rozkvetlými rododendrony pověstné podhorské město Liberec.
Vyhovují jim stanoviště chráněná proti úpalu, ostrému rannímu slunci a mrazivým a vysušujícím větrům. Ideálně tedy na západní až severní straně svahů, budov a vyšších porostů nebo pod hluboko kořenícími stromy, jako jsou borovice, duby, modříny či jedle. Rododendrony koření v mělké vrstvě hrubého, málo rozloženého humusu, proto je i na zahradě vysazujeme jen do kyselého substrátu. Většina rododendronů nesnáší vápenaté půdy. Rododendrony mají mělký kořenový systém, proto je nikdy neokopáváme, jen jim každoročně na jaře přisypeme asi deseticentimetrovou vrstvu kompostu, listovky nebo rašelinového substrátu. Nastlaná vrstva nejen zvyšuje půdní kyselost, ale také udržuje kořeny v chladu a půda pod ní zůstává vlhčí. Asi čtyři týdny po odkvětu doporučujeme vylomit odkvetlé části, čímž podpoříme pravidelné rozvětvování a bohatou násadu květních pupenů na dalších rok. Pokud odkvetlá květenství na keři zůstanou, začnou se vytvářet plody, které rostlinu zbytečně oslabují, a může se stát, že v dalším roce rododendron nevykvete.
Řežeme brzy zjara
Většina rododendronů má léta kompaktní růst a nepotřebuje žádné stříhání. Starší keře se někdy odspodu vyholují, listy opadají a postranní větvičky uschnou. Čas na tvarování je brzy na jaře. Řez vedeme těsně nad párem listů. Na zdřevnatělých výhonech, kde listy nejsou, řežeme nad spícími očky. Starší keře čas od času vyžadují hluboký řez až do starého dřeva, asi 30 až 40 cm nad zemí. Po odkvětu můžeme lehce prořezat mladé rostliny a příliš bujně rostoucí odrůdy.