Kvete velmi časně, cestu si mnohdy proráží skrze zbytky sněhu. Na zahradě patří mezi velmi vděčné a nenáročné jarní květiny, snadno se množí samovýsevem. A právě v početné skupině je nejpůsobivější.
Talovín zimní (Eranthis hyemalis) pochází z jižní Evropy. U nás je již po mnoho století s oblibou pěstován, občas dokonce zplaňuje a objevuje se ve volné přírodě. Je kolem 10 cm vysoký. Až 4 cm velký květ se rozvíjí již v únoru a březnu a je pokladem nejen pro nás, ale i pro první vylétnuvší včelky a čmneláky. Pokud teplota klesne pod nulu, květ se zavře a trpělivě čeká na oteplení. Příbuzný Eranthis tubergenii kvete o něco později.
Talovín zimní (Eranthis hyemalis)Autor: Shutterstock.com / R. Maximiliane
Pěstování talovínů
Talovín zimní (Eranthis hyemalis)Autor: Shutterstock.com / Andrzej bronek Waligora
Talovínům prospívá humózní, vlhčí půda. Ideálním místem je kyprá půda pod listnatými stromy, jejichž holými větvemi zjara prostupuje dostatek slunce, a jejichž opadané listy ho na podzim přikryjí jako peřina. Je ideální součástí stínomilných trvalkových záhonů – kvítka talovínů je ozdobí, zatímco velké trvalky ještě spí. Můžeme ho vysadit i do louky, zvláště pokud je vlhčí.
Hlízky sázíme v září a říjnu do hloubky 5-8 cm, 10-15 cm od sebe. Před výsadnou je můžeme na pár hodin namočit do vody. Pozor na to, že jsou, stejně jako celá rostlina, jedovaté – ostatně, talovíny patří do čeledi pryskyřníkovitých.
Talovínu svědčí vyšší obsah vápníku v půdě, můžeme ho proto přihnojit dřevěným popelem, který dodá i další prospěšné minerály.
Na rozdíl od ostatních jarních cibulovin a hlíznatých rostlin, které snadno zplaňují, se talovín nemnoží dceřinými hlízkami, ale semeny. Pokud v době dozrávání semen necháme plošky půdy mezi rostlinami odkryté, a poté je nenecháme vyschnout, samovýsevu napomůžeme. Vzhledem k tomu, že talovín pěstujeme jako původní, neprošlěchtěný druh, je potomstvo stejné, jako rodičovské rostliny. Množit ho můžeme i dělením trsů.