Každý zahrádkář dobře ví, že podzim stráví péčí o to nejdůležitější, co na zahradě má. Pokud je půda těžká, jílovitá, vyžaduje docela jiný přístup, nežli půda lehká či středně těžká.
Půdu je nutné zkypřit, obohatit živinami, provětrat a snad ji i pohladit a poděkovat jí za letošní úrodu. Těžká vyžaduje důkladné zrytí, ale nejen to.
Těžkou půdu je třeba důkladně zrýtAutor: Shutterstock.com / Sarah2
Těžká práce s těžkou půdou
Těžké, jílovité půdy obsahují až přes 50 % jemných jílovitých částic a písku. Jsou sice soudržné a mají dostatečný, někdy až přílišný obsah vláhy a dobře udržují hnojení. Jsou ovšem velmi ulehlé, málo vzdušné, málo propustné a studené. Pevně poutají živiny a někdy je dokonce i těžko uvolňují pro rostliny. Že máme na zahrádce těžkou půdu, určitě zjistíme při podzimním rytí, neboť zamokra jsou těžko zpracovatelné (příliš se mažou, lepí se na rýč) a zasucha zase tvoří tvrdé hroudy, které je nutné rozbíjet. Těžké půdy musíme rýt hluboko a to zásadně na zimu, je nutné jim dodávat hodně humusu a vápna. Těžká půda není všeobecně vhodná k pěstování zahradních rostlin. Stromy v nich koření mělce, proto je nutné takovou půdu kultivovat.
Hnůj je pro těžkou půdu (a nejen pro ni) požehnáním. Skvělé jsou koňské koblížky, i slamnatý hnůj z chlévů a stájíAutor: Shutterstock.com / Ian Francis
Jak ji vylehčit?
Zlehčování těžké půdy je dlouhodobý proces. Těžké půdy je výhodné hnojit hnojem, který půdu nejenom vyživí, ale také prohřeje. Těžká půda obsahuje ve srovnání s písčitou mnoho jílovitých částic. Proto je účelné na těžkou zeminu nasypat vrstvu písku. Použít můžeme také perlit či keramzit nebo drobné štěrkovité kamenivo. Rovněž lze zeminu posypat popelem, v zásadě se hodí jakýkoli lehký materiál, například listí, proschlá posečená tráva, rozemletá sláma, piliny nebo dřevěná drť a podobně. Do původní zeminy se tato nová vrstva dobře zapracuje. Proces přidávání písčité a dalších vrstev je třeba opakovat několik let, než se půda skutečně změní. V žádném případě však do zeminy nezapracováváme posečený plevel, protože jeho semena jsou velmi vytrvalá a vyklíčí i v minimálně úrodné půdě. A všichni, kdo takovou půdu mají, vědí, jak těžce se pak z ní plevel dobývá. Jíly je také nutné často kypřit, aby se vzduch dostal ke kořenům kulturních rostlin.
Další možností, jak zkvalitnit jílovitou půdu, je zelené hnojení. Do půdy vysejeme například hořčici, pohanku, svazenku, jetel, kostival či různé luskoviny, které rychle rostou, takže je asi za dva měsíce posečeme a zaryjeme, tedy dříve, než začnou kvést a vysemení se.
Válečkový test
Pokud chceme zjistit podíl jílu půdě, navlhčíme hrst zeminy a uválíme z ní asi centimetr silný váleček. Čím delší se nám ho podaří vytvořit, tím jílovitější půda je. Jestliže z ní lze dokonce vymodelovat váleček, který bez popraskání spojíme v kruh, půda je velmi jílovitá.