Sbírejte druhy, které bezpečně znáte. Takové je základní pravidlo zodpovědného houbaře. Jste přesvědčeni, že žampión si nemůžete s ničím splést? Pečárka zápašná je vzhledem velmi podobná jedlým druhům pečárek, přitom tato záludná houba hrozí otravou. Jak ji s jistotou poznáte?
Sběratelé hub musí být na pozoru nejen před jedovatými muchomůrkami, nebezpečí skrývají i zdánlivě neškodné houby. Splést si chutnou a jedlou pečárku ovčí, polní nebo hajní s jedovatou pečárkou zápašnou není vůbec příjemné. Jedna špatně určená plodnice promění delikátní jídlo z hub na jízdenku do nemocnice.
Žampión nebo muchomůrka?
Pečárka ovčí i pečárka polní jsou hojně sbírané houby. Tyto běžně sbírané druhy, známé také jako žampióny, potěší houbaře při procházce na loukách i pastvinách, občas vykouknou jejich bílé hlavičky i na zahradě nebo v parku. Jemná chuť žampiónu vynikne ve smetanových omáčkách, v kombinaci s drůbežím masem nebo zeleninou, proto je tato houba oblíbená a vyhledávaná. Při sběru pečárek se musíte mít na pozoru hlavně před smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou. Největší riziko představují bílé variety jedovaté muchomůrky, které svým vzhledem pečárky trochu připomínají. Vzácně lze potkat i muchomůrku jízlivou, případně muchomůrku jarní. Jejich bílá barva připomínající pečárky může nepozorného houbaře zmást a zlákat ho ke sběru těchto jedovatých hub.
Nebezpečí otravy
V bezpečí nejste ani pokud bezpečně rozeznáte jedovaté muchomůrky od žampiónu. I mezi pečárkami jsou rozdíly, některé jsou jedlé, jiné dokáží způsobit otravu. Košík plný houbového nadělení se snadno změní v noční můru, pokud sesbíráte jedovatý druh pečárky. Pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) je mírně jedovatá houba, která po požití způsobuje zvracení, nevolnosti, bolesti žaludku a další trávicí obtíže. Houbová specialita s pečárkou zápašnou může mít i závažnější dohru, u osob nemocných či oslabených mají otravy dramatičtější průběh. Zvracení působí dehydrataci organismu, křeče v žaludku jsou rizikové především pro ty, kdo trpí na žaludeční vředy. Vzhledem se pečárka zápašná od běžně sbíraných druhů příliš neliší. Plodnice mají matnou bílou barvu, na třeni se nachází blanitý prstenec, lupeny na spodní straně klobouku jsou narůžovělé, u starších plodnic přecházejí v tmavě hnědou.
Zápach varuje
Existuje přitom jednoduchý způsob, jak spolehlivě odhalit pečárkou zápašnou. Nehtem nebo nožíkem rýpněte do dolní části třeně, případně na okraji klobouku. Jestli dužina rychle mění barvu na intenzivní žlutou, jedná se o pečárku zápašnou. Žlutá barva se v místě poranění asi po 20 minutách změní na hnědou s nádechem fialové, postupně hnědne a nakonec vybledne. I jiné druhy pečárek při poranění žloutnou, přestože jejich barva není tak sytá. S jednoznačným určením houby pomůže čich. Ve sporných případech se zaměřte na pach houby. Jedlé druhy voní příjemně, cítíte z nich anýz či mandle. Pečárka zápašná vydává nepříjemnou vůni, fenolový pach připomínající dezinfekci v nemocnici. Tento odér se ještě zesiluje, pokud houbu začnete tepelně upravovat. Jestli se tedy na plodnici objevuje žluté zabarvení a navíc k tomu zapáchá, rozhodně ji nekonzumujte a vyhoďte ji.